Pokrytectví USA a OSN ohledně izraelské války ve městě

27. 11. 2023

Málokdo hájí Islámský stát. Skupina byla krutá. Zotročovala menšiny, znásilňovala ženy a mučila děti a muže. Podezřelé gaye shazovala z vysokých budov a popravovala mladé muže za tak drobné přestupky, jako je kouření cigarety nebo sledování fotbalového zápasu.

Boj proti ní však nebyl snadný. V roce 2014 se skupina zmocnila Mosulu, města o velikosti San Diega. Jejím hlavním městem se stala syrská Rakka, která je velká jako Miami.

O pět let později jsem navštívil obě města. Obě země byly více než dva roky osvobozeny od metly "islámského státu", ale stále ležely z velké části v troskách. Dostat se do Rakky vyžadovalo projít kilometry prázdných skořápek toho, co kdysi bývalo obytnými domy. Každých pár bloků ležely hromady zrezivělých vozidel.

"Islámský stát" nesrovnal Rakku se zemí; americké bombardování ano. Syrští Kurdové bojovali po boku amerických vojáků a postupovali blok po bloku, aby zbavili město "islámského státu".

Díky jejich oběti se do Rakky začal vracet život. Mládežnický fotbalový tým se rval na stadionu, který ještě před pár lety používal "islámský stát" jako vězení a mučírnu. Na trhu se otevřelo několik obchodů, které prodávaly falafel a ovoce, svatební šaty, hračky a školní potřeby.

Mosul byl také ve špatném stavu. Opět to nebyl "islámský stát", kdo zničil město, ale spíše městské boje nezbytné k jeho osvobození. Letecké bombardování, dělostřelecká palba a boje dům od domu zničily více než 130 000 domů. "Islámský stát" byl nemilosrdný. Několik domů neslo výmluvné známky výbuchu sebevražedného atentátníka.

Na vrcholu bitev u Rakky a Mosulu trpěli civilisté uvěznění v obou městech. Jídla a vody byl nedostatek. Léků bylo málo. Elektřina byla několik dní mimo provoz. Ani obyvatelé, ani mezinárodní společenství nepožadovali, aby syrští Kurdové, irácká armáda nebo jejich američtí partneři ustoupili a umožnili mezinárodním organizacím zřídit humanitární koridory. Záleželo na momentu. Umožnit Turecku přepravovat nouzové zásoby by znamenalo pomoc "islámskému státu" na úkor civilistů, které tato skupina terorizovala. Dokonce i příměří by umožnilo "islámskému státu" přeskupit se, reorganizovat se a zmocnit se lidských štítů. Obyvatelé trpěli, ale také chápali, že v boji za vymýcení teroristické skupiny nemůže existovat žádná střední cesta. Když čelíte úlu, nejhorší možností je udeřit do něj klackem a pak si dát pauzu, aby sršni mohli uniknout.

To nás přivádí do Gazy. Mezi teologií vyznávanou "islámským státem" a teologií Hamásu je jen malý rozdíl. Odmítání státních hranic "islámským státem" a rétorika Hamásu, která se váže k palestinskému národnímu hnutí, mohou znamenat trochu jiné cíle, ale ne odlišné teologie. Obě skupiny se vyvinuly z nakažlivějších a extrémnějších křídel Muslimského bratrstva. Zatímco "islámský stát" si vybíral šíity a jezídy, zatímco Hamás kritizoval Židy, byli to sunnité, kteří trpěli nejvíce.

Když američtí politici, samozvaní lidskoprávní nebo míroví aktivisté nebo generální tajemník OSN António Guterres vyzývají k příměří, pak musí vysvětlit, zda by vznesli stejné požadavky vůči těm, kdo se snaží osvobodit Irák a Sýrii od hrůz "islámského státu". Mohli by úředníci amerického ministerstva zahraničí ohrozit americké vojáky telefonáty a úniky informací požadujícími příměří? Pokud jde o Guterrese, ten se stal generálním tajemníkem uprostřed bitvy o Mosul a před závěrečnou bitvou o Rakku. Mohl by vysvětlit, proč požaduje ústup Izraele, když žádný takový požadavek nevznesl vůči těm, kteří vedou mnohem méně přesná a ničivější tažení proti městům větším než Gaza?

Válka je peklo a městský boj ještě víc. Přesto kontrast mezinárodních sympatií ke snahám porazit "islámský stát" se zdrženlivostí dovolit Izraeli podniknout stejné akce ukazuje ohromující pokrytectví.

Zdroj v angličtině: ZDE