Izrael nám řekl, abychom se přestěhovali na jih Gazy. Pak řekl, že bude bombardovat i jih. Kam tedy půjdeme teď?
27. 11. 2023
Navzdory současné "pauze" v bojích se stále více obáváme, že nás Izrael chce z pásma Gazy vyhnat úplně
Když jsem začal psát tento článek, zde v Chán Júnisu na jihu Gazy dopadaly nedaleko izraelské rakety. Jakmile překonáte prvotní šok z hlasitých výbuchů, otřesů domu a kolen, prvním instinktem je okamžitě se vrhnout k uklidnění dětí, jejichž pláč se zdá být jaksi hlasitější a bolestivější než samotné údery, píše v deníku Guardian Palestinec jménem Razan.
Po celou dobu izraelské invaze bylo lidem na severu Gazy říkáno, aby se přesunuli do "bezpečí" na jih. Náš každodenní život zde však svědčí o tom, že v Gaze není bezpečno nikde. Zatímco padají rakety, náš dům je plný příbuzných, včetně spousty dětí - někteří z nich přišli o své domovy v okolí kvůli izraelským náletům, jiní utekli před bombardováním na severu Gazy do "bezpečí" na jihu. Právě zde na jihu jsem přišel o své nejbližší příbuzné z otcovy strany. Tři bratři a jejich ženy a děti byli zasaženi izraelskými raketami a celý jejich dům se proměnil v trosky. Přežilo jich jen několik, hlavně ti, kteří šli nakoupit zásoby. Nebyli vůbec varováni a v oblasti nebyly shazovány žádné letáky s výzvou k evakuaci.
Už je to pár týdnů, co byly zabity; dívky mladší než já, se sny většími než tenhle malý pruh, ve kterém jsme se narodilyi Můj otec se s tím stále ještě těžko vyrovnává. Nevím, jestli se to podařilo i nám ostatním. Pořád ještě nějak sníme o trvalém příměří. Moji bratranci sní o návratu do svých domovů. Děti sní o návratu do svých ložnic a ke svým hračkám.
A přesto, když se rozhlédneme kolem sebe a posloucháme zprávy - což přiznávám, že není příliš často, vzhledem k tomu, že komunikace a přístup k internetu je mizivý a vždycky je složité jít hledat místo se solárním napájením, kde bychom si mohli nabít telefony a powerbanky -, zdá se velmi pravděpodobné, že můžeme přijít i o tento poslední zbývající dům, nebo že budeme opět vyhnáni, pokud vůbec přežijeme. "Pauza" v bojích má podle dohody trvat jen čtyři dny. Zintenzivňující se bombardování a ostřelování na jihu v předchozích dnech v nás vyvolalo děsivý pocit, že po "pauze" přijdou na řadu rozsáhlejší útoky a invaze do Chán Júnisu.
Izraelští představitelé již zvažují rozšíření pozemní invaze do Chán Júnisu. Tato pravděpodobnost je pro nás příliš děsivá, než abychom si ji dokázali představit. Téměř milion lidí již musel opustit severní Gazu a vydat se na jih. Dochází nám potraviny. Kohoutky jsou v tuto chvíli dekorativní, stejně jako lednice. Nikdy tu není tekoucí voda ani elektřina. Všechny konzervy a těstoviny, které jsme měli, došly. Mouka je to hlavní, co nám zbylo. Musíme otrhávat ovoce ze stromů na zahradě a péct chleba na dřevěném ohni nebo používat sousedovu hliněnou pec. Stále podnikáme nebezpečné výlety pro zásoby, ale v obchodech je tak těžké něco sehnat.
Ulice v Chán Júnisu jsou plné lidí. Vysídlenci, pokud nebydlí u příbuzných nebo hostitelů, spí ve školách, ve stanech a na ulicích. Noci jsou velmi chladné, a to i pro nás se střechou nad hlavou. Všechna okna už máme buď rozbitá, nebo je necháváme otevřená, aby se sklo neroztříštilo od nárazů nedalekého bombardování. Nemáme dostatek přikrývek a několik desítek z nás dostalo chřipku. Zima už opravdu přichází a ti ve stanech jsou nejvíce postiženi deštěm.
Pokud budeme nuceni opustit i Chán Júnis, kam máme jít? Neradi si myslíme, že nás Izrael chce opravdu úplně vyhnat z Gazy na Sinaj, ale v tuto chvíli je to opravdová obava. Již nyní slyšíme prohlášení o přeměně Chán Júnisu "ve fotbalové hřiště" a vyhánění lidí jako "řešení" pro Gazu. Svět sledoval, jak izraelské rakety ničí naše domovy, mešity a kostely, nemocnice. Sledoval, jak byly vyhlazeny celé rodiny a podle aktuální zprávy výkonného ředitele Unicefu před třemi dny bylo zabito více než 5 300 dětí. Největší obavy máme z toho, že budou i nadále přihlížet, jak ti, kteří kobercové bombardování přežijí, budou ze své vlasti vyhnáni úplně.
Diskuse