Hamás vypustil na svobodu monstra Západu

27. 11. 2023

Mučení, znásilňování, masakr a únos zhruba 1 200 Izraelců 7. října byly jen začátkem tohoto odhalení. Na Západě masakr Hamásu rozpoutal erupce antisemitismu a masivní, stále násilnější projevy podpory teroristům. Zdá se, že drsná bestie si jako nějaké mýtické monstrum, které se pravidelně probouzí ze zimního spánku, aby zabíjelo široko daleko, zatím jen natahuje tlapy. A teprve začínáme chápat jeho rozměry.

Je důležité pochopit čiré zlo, které nás nyní ohrožuje. Hamás bývá označován za "barbarský", ale to je stěží dostatečný popis jeho primitivní divokosti. Řekové nazývali ne-Řeky barbaroi, protože jejich slova zněla jejich uším jako bláboly: "bar bar bar". Barbaři sahali od otrockých obyvatel velkých, sofistikovaných, vysoce stratifikovaných společností (Peršané, Egypťané) až po divoce temperamentní, nezávislé kmeny (seveřané žijící v lesích, které Římané nazývali Germáni). Žádný z těchto národů nezaložil svou identitu na boji proti nenáviděnému Jinému, jehož totální eliminace, jíž bylo třeba dosáhnout za každou cenu, byla jediným důvodem jejich existence. Nikdo z nich nepřijal úplnou destrukci těla a ducha – včetně své vlastní – kterou nacisté nazývali Vernichtung: "negace". Jinými slovy, nikdo z nich nebyl čistými nepřáteli civilizace.

Ale džihádisté ano. Civilizace je souhrn kulturních a sociálních podmínek, které umožňují vzkvétající životy a komunity. Džihádismus je kult smrti. V nedávném podcastu nám Sam Harris připomíná džihádisty z Tálibánu, kteří v roce 2014 zavraždili 132 muslimských dětí ve škole v Péšávaru a zaživa upálili učitelku před zraky jejích studentů. Stoupenec pákistánského Tálibánu o mrtvých dětech řekl: "Neukončili jsme jejich životy. Dali jsme jim nové v ráji... Za své mučednictví budou odměněni. Koneckonců, i my se s nimi stáváme mučedníky."

Tato slova jsou sama o sobě apokalyptická. Z pohledu islámského fundamentalismu neexistuje člověk, který by si nezasloužil zemřít. Muslimové půjdou do ráje; nemuslimové budou hořet v pekle. Smrt je požehnáním pro opravdové věřící, božskou spravedlností pro odpadlíky a nevěřící. Volba morální a fyzické sebedestrukce mučedníka tak legitimizuje smrt každého, koho lze zabít. Vražda-sebevražda v tomto velkém měřítku je nejzazší formou náboženského totalitarismu, úplnou kontrolou nad životy druhých.

Tato mentalita vysvětluje mnohé, včetně nejhlubší bídy obyvatel Gazy – lidí, kteří jsou sevřeni těžkou mašinérií organizovaného uctívání smrti a jsou pokřiveni morální skoliózou. Lze se divit, že Hamás ukradl desítky milionů dolarů humanitární pomoci pro vojenské účely? Nebo že ukrývá zbraně a rukojmí v nemocnicích a používá nemocné a zraněné obyvatele Gazy a novorozence jako lidské štíty? Nebo že zablokoval evakuační cesty a zabavil klíče od aut civilistům, kteří chtěli překročit Wádí Gaza, jak je k tomu vyzvala IDF, aby utekli před izraelskými vojenskými akcemi v severní části území?

Strategií Hamásu je maximalizovat počet civilních obětí, aby podnítil celosvětové opovržení Izraelem, a pokud možno otevřít více vojenských front íránských proxies v Libanonu a Sýrii. Jak říká Harris, Hamás "touží po mučednictví všech Palestinců pro potěšení ze zabíjení Židů".

Ale pokud Hamás, ISIS a další džihádisté nejsou barbaři, co tedy jsou? Tato otázka nás přivádí zpět do nejvzdálenějšího starověku, kdy se velmi staré národy snažily ovládnout temné hlubiny lidské psychiky a vytvořit hrstku "nebudeš", na nichž je založena celá civilizace.

Je zvláštní, že nejprimitivnější kmenové impulsy jsou dnes vyjadřovány prostřednictvím nejnovějších digitálních technologií. Existuje nahrávka telefonátu, který terorista Hamásu uskutečnil se svými rodiči 7. října. Nahrávka zachycuje lidské drama staré jako zaznamenaná historie: Syn žádá své rodiče o uznání za svou zdatnost v bitvě. Ale v jejich rozhovoru je něco hluboce zvráceného. "Ahoj tati!" zavolá syn. "Mluvím s vámi z kibucu Mefalsim. Otevřete mi WhatsApp a uvidíte všechny ty zabité. Podívejte se, kolik jsem jich zabil vlastníma rukama! Váš syn zabíjel Židy! ... Tati, mluvím s tebou z telefonu jedné Židovky. Zabil jsem ji a zabil jsem jejího manžela. Zabil jsem jich deset vlastníma rukama! Tati, deset vlastníma rukama!" Celou dobu jeho otec opakuje "Alláhu Akbar!" O něco později mladý muž říká: "Mami, tvůj syn je hrdina!"

V Homérově Iliadě si Trójan Hektor představuje den, kdy se jeho syn, ještě batole, "vrátí z bitvy s krvavou výstrojí / smrtelného nepřítele, kterého zabil ve válce – / radostí pro srdce své matky". Ale bitva, kterou si představuje, je ozbrojeným bojem proti vycvičeným válečníkům, ne překvapivým teroristickým útokem na nevinné rodiny. Vrah Hamásu se prohlašuje za hrdinu, ale jeho činy jsou v rozporu s jeho slovy. Jeho perspektiva nemá řeckou obdobu. Je předhomérská.

Je také předabrahámovská. V Genesis 22 Bůh říká Abrahamovi, aby vzal svého syna Izáka, dítě Sáry, na horu Moria, aby byl obětován. Izák ztělesňuje všechny Abrahamovy naděje, protože právě s Izákovými potomky Bůh uzavřel svou věčnou smlouvu. Abraham poslušně sváže Izáka a vytáhne nůž, aby mu podřízl hrdlo, vylil krev a spálil jeho mrtvolu. Anděl ho na poslední chvíli zastaví a on se dozví, že Všemohoucí nechce lidskou oběť.

A v tom tkví základní problém: Islamisté to poselství nikdy nepochopili. To je důvod, proč považují vraždu-sebevraždu za svátost. Když bratr džihádistovi Hamásu řekne, aby se vrátil, odpoví: "Co tím myslíš, vrať se? Není cesty zpět. Je to buď smrt, nebo vítězství! Moje matka mě porodila pro náboženství."

Proč islám zůstává živnou půdou pro takové šílenství? Bible ukazuje, že kořenem problému je bratrský konflikt. Když Abrahamova manželka Sára nemohla otěhotnět, nařídila mu, aby oplodnil jejich egyptskou otrokyni Hagar. Když však Hagar otěhotněla a čekala Izmaela, Sára ji obtěžovala a utekla. Anděl jí řekl, že její dítě "bude divokým oslem člověka – / jeho ruka proti všem, ruka všech proti němu". Hagar se pak vrátila k Abrahamovi a Sáře, ale když se narodil Izák, Sára ji a Izmaela vyhnala z jejich tábora.

Andělovo proroctví dává smysl při zpětném pohledu. Izmael, který je dvojnásobným vyděděncem, musí vůči Izákovi – synovi, kterého má v oblibě nejen jeho otec a nevlastní matka, ale i Bůh, chovat značnou nevraživost. To je důležité, protože muslimové považují Izmaela za předka arabských kmenů a zejména Mohameda. Islámská tradice dále tvrdí, že Židé zfalšovali hebrejské písmo, a mnoho muslimů věří, že to byl Izmael, a ne Izák, kdo byl Abrahamovým oblíbeným synem. I tato fakta svědčí o bratrské zášti.

Příběh bratrského nepřátelství a zášti je jedním z nejranějších v Bibli a opakujícím se tématem v Genesis (vzpomeňte si na Ezaua a Jákoba nebo na Josefa a jeho bratry). Poprvé se objevuje bezprostředně po vyhnanství z ráje. Kain je rozzloben na to, že Bůh dává přednost Ábelově oběti. Je hluchý k Bohu, který ho nabádá, aby nehřešil, a zavraždí svého mladšího bratra. Bůh ho vyhnal do vyhnanství a stal se z něj "neklidný poutník po zemi", který je však chráněn Pánovým znamením. To znamená, že on a jeho potomci budou s námi navždy. Máme-li se vypořádat s revenantským monstrem, které se znovu ohlásilo 7. října, musíme si tento základní fakt uvědomit.

Nikdo se hlouběji nezamyslel nad tím, co Kainův příběh znamená, než anonymní autor Beowulfa, epické básně, která zkoumá otevřenou ránu vyvrženého bratra. Heorot, velká medovinová síň postavená Hrothgarem, králem Štítných Dánů, je místem světla, tepla a dekorativních rituálů: Štědrého nalévání medoviny a rozdávání dárků. Heorot, mikrokosmos civilizované existence, "stojí na obzoru, na vyvýšeném místě", severské město na kopci, "které má být navždy divem světa". Ale monstrum Grendel se plíží nízkými, chladnými bažinami venku, dokud šílené vztekem neroztříští dveře Heorotu a nezpůsobí krvavou hrůzu.

Co trápí Grendela? "Mrtvoly vyvolávající smrt" při svých opakovaných nočních nájezdech pochází z "Kainova klanu". Pro tuto divokou větev synů Adamových, odtrženou prvotním hříchem od hlavního lidského kmene, je dům civilizace nesnesitelnou potupou. V Beowulfovi jsou zášť a závist horečkami mysli, které rozněcují a znetvořují tělo a kroutí ho do mrzutého hrbení. Kainův klan, postavený Bohem mimo zákon, vyhnaný lidmi, zakázaný v sálech a hostinách, aby se nasytil závistí a záští, Kainův klan – "zlobři a elfové a zlé přízraky / a také obři, kteří se rouhali Bohu" – jsou groteskními figurami jedovatých vášní, kvasem hořkého ovoce vyhnanství.

Beowulf střízlivě uznává znepokojující skutečnost, že my, kteří žijeme v domě civilizace, se nemůžeme smířit ani se zbavit potomků Kaina. Stejnojmenný hrdina zabije Grendela a jeho matku a vládne svému lidu, Geatům, dobrých 50 let. Beowulf však nakonec podlehne jedovatému kousnutí plamenem chrlícího draka, který se po mnoha staletích náhodně probudí a který se vynoří ze svého podzemního doupěte, aby zpustošil gétské farmy, usedlosti, pevnosti a zemní valy velkými sprškami "roztaveného jedu". Hrdinova smrt znamená pro Geaty zkázu. Na konci básně truchlící žena rozpoutá "divokou litanii / nočních můr a nářků: její národ je napaden, / nepřátelé řádí, mrtvoly na hromadách, / otroctví a ponížení". Pořádek a slušnost, mír a bezpečnost jsou jen tak pevné, jak pevná je půda, na které stojí.

Ženina noční můra je temným proroctvím pro naši dobu, která má málo hrdinů, ale spoustu příšer. Někteří denně pochodují ulicemi velkých západních měst, obklopeni davy ignorantů, zmatených lidí. Čelíme stejným výzvám jako Beowulf, ale bez jasnosti a odhodlání básně. Mnozí z nás už nedokážou rozeznat dobro od zla nebo nenávist od lásky. Jak dlouho může za těchto okolností náš dům, stále více rozdělený dům civilizovaného světa, stát?

Zdroj v angličtině: ZDE