Zatímco svět Gazu opustil, její lékaři udělali pravý opak. Jsou našimi hrdiny

27. 11. 2023

 
Uvnitř nemocnice byli jeho bratři, rovněž lékaři, Basel a Raed, spolu s rodinou a mnoha pacienty. Bylo tam  také mnoho vysídlených lidí, kteří v nemocnicích hledají útočiště. Doktor Mahdí hledal přeživší. Všechny mrtvoly v troskách byly k nepoznání. Pod sutinami ležely desítky rodinných příslušníků, pacientů a personálu. Když nenašel nikoho živého, jak mi řekla jeho sestra, seděl na troskách v naprostém šoku a čekal na rozbřesk.

Dovolte mi říct jejich jména. Doktor Basel Mahdi, doktor Raed Mahdi a jeho žena Iman, spolu s jejich sedmi dospělými a malými dětmi: Samira, zubařka a budoucí nevěsta, Yousef, který právě dokončil magisterské studium, Ahmad, student medicíny, a Amer, Abderrahmane, Mohamed a Mira, všichni školáci.

Toho rána se doktor Mahdí vydal na cestu se skupinou prchající na jih. Jejich cesta se zkřížila s tankem. Neměl nic než svůj bílý lékařský plášť, svlékl si ho, položil na hůl, mával s ním a šel, zatímco mu po tváři stékaly slzy.

Své sestře řekl, že izraelští vojáci zahájili na skupinu palbu. Někteří byli zraněni, ale ve zmatku zůstali bez pomoci. Pro doktora Mahdího byla tíha viny umocněna jeho lékařským vzděláním. Trvalo mu pět hodin chůze a běhu, než se dostal na jih. Od té doby jsem o něm neslyšela žádné zprávy.

Ve svém posledním příspěvku na Facebooku sdělil bratr doktora Mahdího, Basel, dojemný vzkaz: "Nikdo nezemře předčasně. Ale někteří zemřou bez důstojnosti, bez lidskosti a bez zásad. Hanba." V arabštině znamená jméno Basel "statečný". Jedná se o muže, který dostál svému jménu tím, že vždy stál vzpřímeně.

Pro palestinské lékaře je tu další vrstva traumatu, protože smyslem jejich života je léčit. Stejně jako do všech nemocnic v Gaze se i do al-Mahdi hrnuli civilisté, kteří hledali útočiště. Nemocnice byla jen skořápkou svého dřívějšího já, proměnila se v opuštěnou stavbu, zbavenou léků, elektřiny, vody a kyslíku. V celé Gaze bylo zabito více než 200 zdravotníků.

Neschopna pochopit bezmocnost světa, utkvěla jsem v představě raněných umírajících v nemocnici pro nedostatek léků nebo těch, kteří  vykrvácet a nemohli se  do nemocnice dostat. I ti, kteří se do nemocnic dostanou, zjišťují, že je štěstí opustilo. Velmi často jsou jediným funkčním vybavením nemocnic defibrilátory srdce.

Další zpráva z Gazy. Dne 17. listopadu, během evakuace největší nemocnice v Gaze al-Šifa, se o své svědectví na Facebooku podělil doktor Ahmed Abu Nada.

"Kdysi se jí říkalo nemocnice, dnes stojí jen jako budova, která ve svých zdech vydala svědectví tisícům příběhů bolesti a tragédií. Nemocnice proměněná ve stavbu bez elektřiny, vody a kyslíku. Stává se místem, kam se sanitky bojí dojet.

"Moji pacienti, v této nemocnici proměněné v pouhou budovu je mi, cévnímu chirurgovi, nesmírně líto, že vás nemohu ošetřit. Už nemohu být svědkem toho, jak se vám před očima zastavuje dech. Neumím dobře zahalit vaše mrtvé tělo. Odcházím z nemocnice al-Šifa a oceňuji úsilí německého velvyslanectví, které nám usnadnilo odchod. Byla to naše poslední příležitost ke koordinovanému odjezdu. Mé srdce je ztěžklé zármutkem a bolestí, naříkající Alláhovi (Bohu) nad mou slabostí a bezmocností."

Není překvapivé, že když jsou lékaři rozmetáni na kusy, někteří se ocitají bez možnosti odejít. Ale i proces evakuace z některých nemocnic v Gaze je velmi nebezpečný. 18. listopadu byl doktor Júsef Barakát spolu s částí lékařského týmu nedobrovolně evakuován z nemocnice al-Šifa a zamířil na jih. Poté zmizel. V době, kdy píši tento článek, nikdo neví, zda je mrtvý, nebo živý. Jeho bratr Mohammed napsal prostřednictvím Facebooku několik výzev, ve kterých žádal lidi, zda nemají nějaké informace.

Nedávno jsem dostala zprávu od jednoho z těch šťastlivců. Byla od doktora Ghassana Abu Sitty (britského Palestince), který sloužil v nemocnicích v Gaze 42 dní, pracoval nonstop v nemožných situacích a byl svědkem masakru v arabské nemocnici al-Ahli. Z Gazy odjel přes přechod Rafáh. Napsal: "Včera jsem opustil Gazu. Mé srdce a má duše jsou stále tam. S mými pacienty. Pamatuji si jejich jména a jejich zranění. Budu bojovat, dokud se jim nedostane potřebné léčby a spravedlnosti, kterou si zaslouží. Mé srdce je zlomené tak, jak jsem nikdy netušil, že je to možné."

Jednou ze základních zásad mezinárodního práva je, že civilní infrastruktura musí být chráněna. To platí zejména pro nemocnice. Jak uvedla Světová zdravotnická organizace: "Svět nemůže mlčky přihlížet tomu, jak se tyto nemocnice, které by měly být bezpečným útočištěm, mění v dějiště smrti, devastace a zoufalství."

Svět však bohužel stojí v klidu a mlčí. Naše poválečná architektura lidských práv se nám rozpadá před očima, protože nejmocnější státy světa tolerují beztrestnost Izraele. U těch, kteří se ozývají, vidíme pronásledování, když se postaví za lidská práva a důstojnost.

Čtyři dny příměří nesmažou sedm týdnů krveprolití. Každý den jsou v Gaze i mimo ni zlomeny miliony srdcí.