16. 12. 2017
/
Jan Čulík
čas čtení
4 minuty
Normálně se mezinárodní média zabývají Českou republikou jednou za uherský měsíc. Bohužel, poslední dobou to už není pravda, za poslední dva roky se dostává do čela světové pozornosti Česká republika xenofobií Miloše Zemana a svých ultrapravičáků. V posledních pěti letech jsem úpěnlivě apeloval na české politiky, aby vykročili ze svého uzavřeného českého rybníčku a investovali do kulturní diplomacie ve prospěch České republiky: aby na západních univerzitách vyškolili místní odborníky na středoevropskou a českou kulturu, kteří by ve Francii, v USA či ve Skandinávii v době příští mnichovské krize byli schopni přesvědčit svět, že ČR je solidní, racionální, lidská, demokratická a civilizovaná země s vyspělou kulturou a že stojí za to před příští krizí Čechy zachránit.
Skoro nikdo na to nereagoval, avšak mezitím už krize začíná vznikat a ČR se dokázala vepsat do povědomí světa nikoliv jako civilizovaná země, ale jako jedna z nejbigotnějších, nejnenávistnějších a světu a humanitě nejnepřátelštějších zemí. Takže se paradoxně ČR dokázala za poslední dva tři roky hodně zviditelnit, jenže poněkud jinak, než jsem si to naivně představoval.
Málokdo si uvědomuje, že to bude mít nejen politický, ale i ekonomický dopad, protože skoro nikdo nebude chtít obchodovat s otevřeně fašistickou zemí. Stále silněji se budou vyskytovat tendence vybudovat před střední Evropou znovu izolační oponu.
Jistě mi budete namítat, že zdaleka ne všichni v ČR jsou nenávistní xenofobové a že tam žije spousta slušných lidí, kteří si odsudek nezaslouží. To je sice pravda, ale, marná sláva, média fungují v černobílých barvách. A uspořádá-li Tomio Okamura vrcholný sjezd evropských ultrapravičáků, zaujme to světová média jako dosud nikdy a vyvolá to v nich celosvětově vůči České republice ostře zápornou reklamu.
Dnes už to nikoho nepřekvapuje - je známo, že s kontakty vůči středoevropským zemím, jako je Polsko, ČR, Slovensko a Maďarsko, je nutno postupovat velmi opatrně.
(Babišovi politikové k tomu zjevně budou přispívat ještě tím, že se - podobně jako Okamura - budou lísat k těm nejkontroverznějším západním maniakům - novopečený ministr zahraničí Stropnický už dnes leze kamsi usvědčenému lháři Borisi Johnsonovi, který je celosvětově považován za vtip na ministra zahraničí:
Málokdo se dnes bude vychloubat, že mu "telefonoval Boris"... Když už s ním Stropnický musí komunikovat, měl by mít rozum a vědět, že normální člověk se tím nevychloubá veřejně, Stropnický si neuvědomuje, kam ho to zařazuje... To jen tak na okraj, ale signalizuje to, kam se Česká republika posunuje...)
Deník Guardian v níže citovaném příspěvku píše, že někdejší ideály humanity, demokracie a racionality, za něž byla ČR (často až nekriticky) chválena v prvních letech po sametové revoluci, jsou s Okamurou, Babišem a KSČM nenávratně pryč.
O xenofobii a nenávisti v České republice psal nedávno na serveru Al Jazeera Phil Hejimans. Jeho další článek o setkání fašistů v Praze vydala Al Jazeera přes noc z pátku na sobotu (cituje i Jana Čulíka). Článek se okamžitě na Twitteru šíří po světě: Malajsko, četné asijské tiskové kanceláře, CNN:
Silně čtený americký server Vice News se v poslední době dvakrát zabýval vlnou nenávisti a výhrůžkami smrtí, šířenými v češtině na Facebooku. Také ZDE
New York Times psal o české kultuře, zabředlé v minulosti a ve fašismu v souvislosti s nedávným Zlatým slavíkem, na němž zvítězili Gott a Ortel.
