Trumpismus je hlubokým vředem americké politické scény

2. 7. 2020 / Daniel Veselý

Když se liberální komentátoři a mluvící hlavy před necelými čtyřmi lety ocitli v děsivé realitě vulgárního trumpismu, možná ani netušili, že může být daleko hůře. Donaldu Trumpovi ještě ani neskončil první mandát a už si počíná jako ze řetězu utržený despota nepřipouštějící žádný odpor, pouze bezpodmínečný souhlas se vším, co provádí. Republikánská strana se stala jeho pretoriánskou gardou, jež se podpásovkami a manipulacemi snaží zabránit vítězství demokratů v listopadových prezidentských volbách. Protrumpovská televizní stanice Fox News, dobře si vědoma toho, že republikánům notně teče do bot, se letošní prezidentské klání snaží vylíčit jako epický zápas mezi světlem a temnotou, přičemž onu temnotu charakterizuje přízrak socialismu. 

Již nyní je zcela zjevné, že stávající nájemník Oválné pracovny to v listopadu bude mít nesmírně obtížné, třebaže proti němu stane nevýrazný představitel předtrumpovského statu quo Joe Biden. Trumpův úspěch v prezidentských volbách je podmíněn povážlivým zlepšením ekonomické situace a ústupem covidové vlny, což se zatím nejeví jako reálná možnost. Jenže do listopadu je ještě daleko a následující měsíce mohou připravit nejedno (ne)příjemné překvapení. Pokud se kvůli novým ohniskům infekce prodlouží agónie desítek milionů Američanů, budou pravděpodobně následovat další protesty v ulicích amerických měst, a tentokrát nepůjde jen o rasisticky motivované policejní násilí.

V Demokratické straně v současnosti vane vítr levicovým směrem, přičemž politické fosilie, jako je Joe Biden, Nancy Pelosi nebo Chuck Schumer, musejí čelit energickým progresivním politikům, kteří nedávno vypálili rybník „umírněným“ spolustraníkům. Sandersovská revoluce nezašla úplně na úbytě, ba naopak – třebaže mladí progresivci spojili své síly s establishmentem Demokratické strany. Demografie je ale na jejich straně a na stole jsou témata jako státem garantované zdravotní pojištění nebo zelený nový úděl; tedy agenda, jež byla ještě před několika lety považována za příliš radikální, a tudíž nerealizovatelnou. Už teď je Joe Biden atakován levicovou frakcí Demokratické strany a grassroots hnutím ze všech stran, a pokud bude chtít v listopadu uspět, bude muset volky nevolky alespoň symbolicky kývnout na donedávna zapovězené politikum. Sám může nabídnout pouze návrat ke starým pořádkům, jež vynesly Donalda Trumpa na výsluní politické moci.

Avšak pokud se někdo domnívá, že porážka Donalda Trumpa z americké politické scény vymýtí despotické a autoritářské prvky, může být snadno vyveden z omylu. Předně není vyloučeno, že egomaniak z Bílého domu prohlásí pro něj nepříznivý výsledek voleb za neplatný, protože situaci budou patrně komplikovat proticovidová opatření a řada volebních hlasů bude odevzdána v předstihu nebo poštou. Šéf Bílého domu také může zmobilizovat své skalní po zuby ozbrojené stoupence, příkladně hardcore elementy z Boogaloo hnutí snící o nové občanské válce a rasově čisté Americe. Republikánská strana nezahálí a v předstihu realizuje crowdfundingovou kampaň pro „Trumpovu armádu“.

A i kdyby se Donald Trump nakrásně vzdal svého „trůnu“, jeho republikánští soukmenovci usilovně pracují na tom, aby ultrakonzervativní síly na americké politické scéně zapustily hluboké kořeny. Skutečný mozek Republikánské strany, lídr republikánské většiny v Senátu Mitch McConnel, se postaral o to, aby na Nejvyšším soudu měli většinu trumpovští loajalisté (třebaže Nejvyšší soud USA v poslední době nešel vždy republikánským extrémistům na ruku). Mezitím na soudy nižší instance díky McConnelově horlivé iniciativě zamířily desítky ultrakonzervativních právníků, aby mohli blokovat jakoukoliv progresivní legislativu.

Republikáni mají na své straně také značnou část korporátní Ameriky včetně mocných miliardářských magnátů, kteří si v posledních letech díky nehorázným daňovým úlevám přišli na obrovské peníze. Ti se jen stěží smíří s levicovým pnutím v Demokratické straně a něčím tak nehorázným jako je státem garantované zdravotní pojištění nebo bezplatné vyšší školství. Nicméně cesta zpět je jen zárukou trumpovských klonů, kteří by příště mohli být vyzbrojeni propracovanou ideologií, a nikoliv jen nabubřelým egem.

Zkrátka a dobře: Dnešní Spojené státy se ocitají na osudové křižovatce: Buďto se vydají směrem k autoritářskému tmářství, anebo přistoupí na alespoň mírné levicové reformy, aby se konečně staly součástí civilizovaného západního světa. Cynik by mohl poznamenat, že se nekonečné vyvážení válek a mizérie do celého světa vrací zpět na rodnou hroudu, neboť ani krvavý občanský konflikt stále nelze vyloučit.