8. 10. 2020 / Markéta Minářová
Celoroční informační a diskusní iniciativa o nepodmíněném základním příjmu je právě v plném proudu ve všech zemích Evropské unie. Je proto důležité osvětlit poznatky také z jeho historického vývoje, neboť nepodmíněný příjem nespadl jen tak z nebe, ale svoji pozornost mu věnovali rovněž takové osobnosti, jakým byl například také Napoleon Bonaparte.
Podle Napoleonových poznámek již během prvních let Říše, patřil majetek mezi základní prvky každého politického sdružení. Co ovšem znamená právo na vlastnictví? Nezáleží pouze na tom jak právo používat, ale i na tom, jak je možné jej zneužít. Existují obecná pravidla stanovená v zájmu společnosti, kdy vlastník nemovitosti nemá právo na používání určité věci či její zneužívání. Člověk by podle Napoleona neměl tolerovat, že každý jednotlivec by měl poskytnout dvacet čtverečních mil neproduktivní půdy pro růst pšenice, když chce vytvořit sad sám pro sebe. Právo na zneužití se nevztahuje na místa, ve kterých by šlo o zbavení lidí svého živobytí.
V návaznosti na Thomase Painea reformuloval Napoleon v jednom ze svých rukopisů z roku 1791 Paineovy názory, když napsal, že „člověk má od narození právo na podíl zemské produkce pro naplnění své existence“. Zde jsou vidět dva známé extrémy sociálního řetězce. Napoleon neměl námitky proti tomu, že bohatí by měli být na jednom konci, ale nesmí se stát, aby poslední článek byl obsazen katastrofální chudobou. Drobní zemědělci, obchodníci či kvalifikovaní pracovníci, zkrátka ti, kteří rozumně a přiměřeně pracují, mají právo být nakrmeni, ošaceni a právo na bytování.
Za tímto účelem měl být zákonodárce upozorněn, že nemá vydávat sankční zákony, které by umožňovaly vlastnit všechno. Zákonodárce měl být povinen vyřešit svůj politický problém takovým způsobem, aby i ti nejchudší něco vlastnili. Správně by se mělo zamezit velké mezeře, která přináší prostor pro nerovnost mezi dvěma extrémy. „Ať člověk žije v chatrči nebo paláci, nosí kůži nebo brokát, jí skromně jako Cincinnatus či bohatě jako Vitellius, člověk může dosáhnout štěstí pouze za předpokladu, že má jistotu příbytku, kůže a skromného jídla.“
Vše, co spadá do veřejného uctívání, musí být bez poplatku. Povinnost platit za vstup do kostelů je nepřijatelná. Chudí nesmějí být tohoto práva zbaveni jenom proto, že jsou chudí. Napoleon roku 1801 napsal dopis ministru vnitra, že ti, kteří potřebují podporu z důvodu nemoci, smějí požádat charitativní instituce.
Vztah Napoleona k masám se v průběhu jeho života vyvíjel, zatímco v dopise z roku 1811, prohlásil, že „dobří a slušní lidé musejí být chráněni a lze je přesvědčit jemnými prostředky, ale lůza musí být vedena jedině hrůzou“, tak o šest let později si už byl vědom toho, že „lůza představovala většinu. Oni a ne šlechtici tvořili národ. Když chátra zvítězí, přestane být chátrou“.
Nepodmíněný základní příjem má tedy už své historické kořeny v různých návrzích, které je dobré znát. Prosazovali ho lidé mnoha názorů a mnoha stanovisek. Uvidíme, jak jej ohodnotí občané v České republice během celoroční celoevropské diskuse. Určitě stojí za povšimnutí.
Markéta Minářová, doktorandka historické sociologie na Univerzitě Karlově
_______________
Celoroční informační, diskusní a petiční iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem byla zahájena 25. září 2020 ve všech zemích Evropské unie. Podobné aktivity nyní probíhají také v Norsku, Švýcarsku a dalších evropských zemích. Petici za zavedení nepodmíněného základního příjmu můžete podepsat na webové stránce zde: Podepsat ECI-UBI 2020 (European Citizens' Initiative - Universal Basic Income). Více o nepodmíněném základním příjmu se můžete dozvědět v článcích v Britských listech zde a zde.
Diskuse