Existuje v Česku ještě underground?

13. 10. 2020 / Jan Molič


Před nedávnem jsem rozepsal článek o novodobém undergroundu. Ptal jsem se, zda vůbec existuje. Nenašel jsem odpověď. Přišlo mi, že ne, že v době hojnosti není jaksi potřeba. Přesto jsem tomu nemohl uvěřit, protože ta hojnost je pouze materiální. Domníval jsem se, že underground musí existovat, aspoň jako protiváha materiálnu. Mezitím se utužila anticovidová opatření a vneslo to do věci nové světlo. Došel jsem díky tomu k závěru a článek dopsal.

Předně, nelze jednoznačně hodnotit, co je a co není underground. Hledal jsem tedy underground podle nějakých užších atributů. Předpokládal jsem, že lidé patřící do undergroundu se budou vyznačovat tím, že dělají něco, co systém nechce. Něco, co ho potenciálně ohrožuje. A zúžil jsem to ještě tak, že tito lidé budou "dělat underground" dobrovolně.


Vycházím též z premisy, že pokud připustíme, že žijeme v nové normalizaci, pak nový underground existuje. Taky by třeba nemusel, že? Tou novou normalizací rozumím celkový způsob života v naší, jak by řekl Gustáv Husák, znormalizované Vlasti. Totiž Vlasti konzumu, honby za kariérami, ziskem a vším, co dělá normálního občana normálním. Underground bude zřejmě tomuto stylu života oponovat.


Systém vše "požral"

Za socialismu se underground projevoval zakázanou hudební produkcí. Je dnes nějaká hudba zakázaná? Není. Každý si poslouchá co chce a kde chce, může nosit vlasy dlouhé nebo žádné, obarvené na rudo, na zeleno, může být potetovaný i zfetovaný - přesto bude pořád - normální. Systém všechny hudební žánry integroval, stejně jako toleruje menší technopárty, když nikoho neruší a nikomu neuchází zisk.

Totéž platí o divadlu a obecně o umění. Systém vše "požral". Kromě...

... kromě vniknutí na cizí pozemek. Majetek je posvátná kráva režimu. Vlastnické právo je jeho limit. Vůbec nejde o konkrétní hudbu, umělecké vyjádření nebo sdělovanou myšlenku, ale právě a jen o porušení vlastnického práva. Sem můžeme tudíž započítat jak technopárty, tak obsazení důlního bagru ekologickými aktivisty, protestní zablokování dopravy v centru města nebo přivazování se ke stromům. Ano, toto je underground.

Pak jsem hledal underground mezi nejrůznějšími podivíny a outsidery.

Za minulého režimu jimi byli jogýni. Stala se tehdy prý dokonce taková legrace, že agenti StB, kteří je měli v hledáčku, sami nakonec začali cvičit - to mám přímo od provozovatele jógového ášramu. A co dnes? Jsou pořád jogýni podivní? Nebo jsou podivní esoterici a konspirační teoretici? Sloučil jsem všechny tyhle skupiny dohromady, protože vykazují podobné znaky. Vyznávané konspirační teorie o ploché Zemi, modlení se k indickým nebo kterým bohům, stejně jako batikované šaty a pití sava - vyberte si. Možná jsou podivínští, přesto je režim integruje i toleruje. Jsou pro něj neškodní marginální exoti, kterým lze snadno prodat předraženou zubní pastu bez fluoru. A o to jde. Mají dokonce vlastní televizní kanál. Kdo nechce cvičit hatha jógu, může zkusit power yogu. Underground? Spíše ne.

Dále existují jedinci, žijící mimo systém. Znám pár takových. Dostali se do dluhů, které nemohou nikdy splatit. Naučili se proto vydělávat načerno. Jinak řečeno, učinili jediné rozumné rozhodnutí. Nejsem si však jist tím, zda to bylo dobrovolné rozhodnutí. Kdyby mohli, vrátili by se možná do normality, pouze jim to systém neumožňuje. Vzhledem k počáteční premise je tudíž nehodnotím jako underground, přestože, samozřejmě, nežijí normálně.

Podobnou kategorii tvoří bezdomovci. Normalizovaný člověk považuje bezdomovce za eklhaft. Kdo nepracuje, ať nejí! (Úsměvné je, že současného občana od bezdomovectví odděluje často jen jediná nezaplacená složenka!) Bezdomovci mohou být i nemusejí být undergroundem. Podle té počáteční premisy, pokud si svůj status dobrovolně zvolili, tak undergroundem jsou.

Nutno podotknout, že na undergroundové podmínky žití pod mostem v mrazu a dešti jsou připraveni lépe než kdejaký normální občan, který by totéž nedal ani po absolvování několika zážitkových kurzů přežití. Normální občan se jich štítí asi také proto, že si jednak uvědomuje tu tenkou oddělující vrstvu mezi nimi a sebou, a jednak, že jsou svým způsobem svobodnější než on, kterému neustále někdo něco přikazuje. Možná je podstatou té nenávisti závist?

Kromě bezdomovců najdeme jistě spoustu dalších vyloučených skupin, které tvoří underground. Například Romy. Ti také často žijí nezávisle a přitom dobrovolně. Opět, normální občané jim závidí, jak dovedou být vnitřně svobodní. Romy bych považoval za underground. Samozřejmě zobecňuji! Ne všechny!

Dále za socialismu žili jacísi "disidenti". Často byli k nalezení v kotelnách. Snad v nějakých obdobných provozech bychom dnes nalezli jejich obdobu? Nelze tvrdit, že topit v kotelně byl tehdejší sen disidentů. Byl to důsledek nemožnosti dělat něco jiného. Ať už proto, že nemohli, nebo že mohli, ale šli by proti svému přesvědčení. Bylo to nedobrovolně-dobrovolné rozhodnutí. V podstatě však pořád dobrovolné, a tudíž underground.

Hledejme tedy paralelu socialistických disidentů v současnosti. Budou to asi lidé pracujících v neziskovkách, v útulcích pro zvířata a v sociálních službách. Najdeme je všude tam, kde práce ještě dává smysl, ačkoli není dobře placená. Tito lidé odmítají normalitu "vydělat" a přitom popřít své hodnoty. (už slovo "vydělat" zní příšerně, nemyslíte?)

Vlastně ti bezdomovci, kteří jsou přesvědčeni o svých zásadách do té míry, že raději volí život pod mostem, ti ten underground dotáhli úplně nejdál ze všech.

Paradoxně do stejné kategorie mohou patřit někteří lidé z byznysu. Přestože vydělávají, a možná vydělávají hodně, tak pokud zároveň žijí skromně, lze je do jisté míry považovat za underground. Je-li jejich cílem od začátku nikoli výdělek, nýbrž nezávislost a smysluplnost v konání, pak sdílejí podobné ideje s lidmi, kteří se naplno věnují péči o zvířata v útulku, neboť také naplno dělají činnost, kterou si sami zvolili. Podnikatelů, kteří navíc dotují nejrůznější společenské aktivity, aniž by to roztrubovali kolem, jistě pár desítek najdeme. Možná se někteří z nich scházejí v nějakých uzavřených klubech a tvoří dokonce organizovaný underground?

Naopak normalizovaní občané pouze vydělávají. Práce je nenaplňuje. Projevem "vydělávání" je také novodobá autocenzura. Znáte to: "Proč bych to dělal, když se mi to nevyplatí?" nebo "My bychom vám to publikovali, ale lidi by to nezajímalo" nebo "Je to hezký nápad, ale nejsou na to peníze" nebo "Je to výborné! Musíme se o tom ještě pobavit, zbyde-li čas." (nezbyde) nebo "Máte inovativní přístup k věci, avšak používáte nestandardní postupy."

Člověk, aby přežil, musí být trochu přivožralej, říkával prý Hrabal.

Dále mne napadá tramping. Kdysi dávno, za první republiky, byli trampové považováni za volnomyšlenkáře. Tramping byl útěkem z města. Jenže původní tramping byl do značné míry útěkem především buržoazní mládeže z města. Dnes by se řeklo hipsteřina jako Brno, ačkoli se to celé odehrávalo kolikrát jen 20 km od Prahy. Všechny ty dálavy a hučící řeky se nacházely hodinku pohodlné cesty vlakem ze Smícháče. No budiž.

Snad trampové samotáři jsou dosud undergroundem? A ti ostatní v osadách? Nevím. Břehy Sázavy dnes tvoří jedna obrovská "trampská" osada, kde chatu pod milion korun nekoupíte. Možná ty původní trampské osady nadále žijí svou Ascalonou, nezávisle na socialismu i kapitalismu. Možná v některé chatě na Sázavě žijí trampové samotáři, aniž by o sobě dávali jakkoli vědět. Mají oproti bezdomovcům výhodu, že vlastní nemovitost, ale jinak může být jejich život de facto stejný. Undergroundový. Mimochodem, podstatu reálného trampingu výborně vystihla koncem 80. let skupina Manželé v písničce Kanady, viz https://www.youtube.com/watch?v=yG5eeKzth4g

Pak tu máme děti buržoazie. Ti mívají kapitalismus takzvaně na háku. Zabezpečeni nezcizitelným majetkem pohrdají systémem, v němž se musí lůza dříti. Pohrdají lůzou. Je či není toto underground? Jak se to tak vezme. Existují mezi nimi jistě i tací, pro něž sen devadesátek opravdu není zajímavý. Co s bazény, auty, s velkým barákem a kariérou? Možná vidí u svých rodičů, že s rostoucím majetkem roste nutná režije i míra stresu, a že oboje nevede ke svobodě. Vždyť ze snů devadesátek zbyly jen slevy -70% a jiný myšlenkový outlet. Nic k následování. Znám pár jedinců, kteří, ač bydlí ve vile, chovají se způsobem, který by člověk nerozlišil od bezdomovectví.

Zřejmě z buržoazie se rekrutují také odmítači konzumu. Na první pohled vypadají jako underground. Různí hipsteři, vegani, atd. Pokud však protest zůstává u simulaker, není to žádný underground, nýbrž normalita. Zahlcují-li facebook tím, jak nekonzumují a fotí na instáč, co si nekoupili, není to underground. Až se změní trend, budou z těhle veganů masožravci. Navíc, podtextem zahlcování internetu může být pořád jen to jedno: být víc vidět na trhu práce. Youtube v tomto ohledu připomíná krysí válku. Oproti minulému režimu znormalizovaný občan dneška netrpí nesvobodou projevu. Ba naopak, svobodně se projevuje všude a pořád.

Šlo by pokračovat dál. Například anarchistickým hnutím a punkem, čili klasickým undergroundem. Domnívám se však, že pokud mezi nimi je někdo "underground", tak ho najdeme zároveň v některé z výše popsaných skupinách. Punker může být zároveň bezdomovec, technař anarchista cvičící jógu a bydlící na chatě na Sázavě. Punker může být také syn oligarchy a bydlet ve vile. Nelze jednoznačně hodnotit, kdo je a kdo není underground. Někdo se může chovat undergroundově jen občas.

Spojující je pouze ta jedna věc: režim byl schopen integrovat úplně vše, od hudby až po názory, kromě překročení vlastnického práva.


Nová-nová normalizace

Vzhledem k dění okolo covidu nás zanedlouho nejspíš čeká příchod jiného typu normalizace. Už nebude založena na honbě za majetky a kariérami, bude mnohem víc připomínat tu socialistickou. Bude mít formu odsuzování jinak smýšlejících občanů, kteří se nebudou chtít podřídit anticovidovým opatřením. Normální, slušní lidé, budou držet hubu a krok, zatímco ti jiní budou perzekuovaní. Underground, který se zatím odehrával víceméně ve skrytu, nabyde víc protestního charakteru. Mylníkem mezi těmito dvěma typy normalizace bude asi doba, kdy zase dojdou banány a toaletní papír.

V této nové-nové normalizaci se objeví další kategorie undergroundu. Půjde o lidi, kteří se dobrovolně vystaví velmi pravděpodobnému riziku následků. Citelných následků. Uvědomte si, že kvůli nouzovému stavu pár lidí již sedí rok natvrdo za krádež rohlíku. A teď si za nouzového stavu představte, že otevřete hospodu přes zákaz nebo uspořádejte ilegální rave párty! Ten nouzový stav potrvá už asi napořád.

Předzvěstí může být aktivita některých uměleckých skupin, kupříkladu Ztohoven. Vyvěšení rudých trenek na Hradě nebo atomový hřib v předpovědi počasí. Sice šlo v podstatě o prank na úrovni produkce influencera Kazmy, ale hrozily za něj sankce. Zakládající člen Ztohoven, Roman Týc, kvůli jiné akci Ztohoven šel do vězení. Porušil vlastnické právo a bezpečnost. Porušil totiž ploty. Důležité je, že porušil!

Předzvěstí byla Rebelie proti vyhynutí. Nebyl to pouhý virtuální facebookový protest. Odhlédnu-li od náplně protestu, která není myslím si podstatná, vidím nespokojenou mládež, v níž dřímá potlačovaná touha po revoltě. Dovedli zablokovat dopravu ve městě a uhelný těžní stroj. Vystavili se riziku perzekuce, byť zatím jen malému.

Doba se začala rychle měnit. Některé ulice v centru Prahy včera připomínaly "okýnkový mejdan". Některé hospody měly nadále otevřeno pro své štamgasty. Mladí lidé chtějí popíjet na ulicích a budou to dělat přes zákazy. Už se to děje. Společnosti se dosud dařilo integrovat většinu revolučních snah a kanalizovat vztek ve virtuální realitě. Opravdová revolta se ovšem integrovat nedá, z principu. Myslím si, že v mladé generaci musí dřímat obrovský tlak. Až bude vhodná příležitost, osmělí se a ten tlak vyrazí ven.

Od doby Czechteku se v Česku nekonala žádná pořádná ilegální technopárty. Dodávku se soundsystémem lze pořídit za pár desítek tisíc. Budou se konat menší czechteky (ovšemže až na jaře, u nás není zrovna tradice tance v dešti v blátě, to by člověk zase chtěl po mladé generaci mnoho :-)) Možná Vláda zakáže shromažďování, ale mnozí lidé ho budou ignorovat. Čím víc bude zákazů, tím víc ignorace a tím víc se lidé osmělí. Ukáže se, že král je nahý. Mladí lidé možná objeví nový druh adrenalinu. Konečně něco lepšího než virtuální nudu na fakebooku!

Možná se ale pletu. Možná je současná generace nás, čtyřicátníků, revolučnější než mladí, kteří si žijí svůj virtuální svět internetových memů a žádnou revoluci ani rave parties pořádat nebudou. Možná se budou bát mnohem víc než jejich prarodiče. Vždyť teprve čtyřicátníci (někteří) zjišťují, že celou dobu byli pouhými lidskými zdroji na jedno použití, o něž trh práce ztratil zájem, jakmile si uvědomili svou cenu. Mladí lidé oproti nim stále jsou zaslepení can-do people, následující trendy a idoly. Přesto jak čtyřicátníci, tak dvacátníci si uvědomují, že sen devadesátek je passé a že je nečeká žádné "líp", tudíž není co ztratit.

Možná se pletu i v tom, že očekávám revoluci postaru, zatímco revoluce bude zažehnuta opravdu ve virtuálním světě instagramů, odkud se rozšíří do reality. Možná že přeceňuji čtyřicátníky ověšené hypotékami a dětmi, zatímco podceňuji dvacátníky, kteří se v novém světě orientují ponovu.

Jenže - a to je důležitá otázka nakonec - bude tohle ještě underground? Nepůjde spíš o celospolečenský protest, možná generační protest, který z undergroundu snad vyjde, samotné kategorii underground se vymyká?

Když to shrnu, vypadá to, že underground existuje. Nabyl jsem dojmu, že "srdcový" underground o sobě nedává moc vědět. A naopak že ti největší disidenti ne vždy byli a budou "srdcovým" undergroundem. Stačí se podívat na některé osobnosti, které byly uklizeny hned po sametové revoluci, například Karel Kryl a Egon Bondy, zatímco jiní "disidenti" byli protežováni. Jak by řekl Bondy: hovno láska, hovno demokracie, hovno svoboda, hovno revoluce.

Až bude probíhat nějaká ta vzpoura, někteří "disidenti" možná podstoupí i to riziko vězení, ovšem jen aby si připravili půdu pod nohama. Nepůjde o žádný underground, nýbrž o kalkul. Ostatně, má underground vůbec cíl v revoluci? Není undergroundu všechno tohle lidské šílení ukradené a dál si existuje po svém, třeba někde na Sázavě, revoluce nerevoluce, covid necovid?

Na závěr se omlouvám za poněkud nekonzistentní úvahy, které si jistě na mnoha místech protiřečí. Snažil jsem se zjistit, zda underground vůbec existuje. Myslím, že ano.

P.S.

Abych pravdu řekl, těším se na ten bordel, ať přinese cokoli. Těším se na rave parties, ilegální zakouřené hospody otevřené přes zákazy a dobu, kdy naše předpodělaná umrtvená společnost objeví nový dech. Včera jsem v centru Prahy vnímal jakousi euforii. Veskrze pozitivní euforii. Popíjející mladí v kontrastu s oficiálním covidovým strašením. Ale pořád budu mít na paměti jedno: půjde spíš o výbuch přetlaku nežli o konečnou manifestaci undergroundu. Ten se odehrával po celou dobu víceméně ve skrytu, bez velkých manifestací. Kdo chtěl, mohl se jeho akcí zúčastnit, pro ostatní byl jakoby neexistující. A tak to asi i zůstane. Pouze zpětně bude snazší ho identifikovat.
1
Vytisknout
3548

Diskuse

Obsah vydání | 16. 10. 2020