Televizní Němcová: Co z ní zase udělali?

4. 1. 2021

čas čtení 3 minuty
Božena, TV miniserie...šlo to ztuha, jsa čtenářem prof. Janáčkové, která o Němcové napsala ty nejlepší studie v ČR a je editorkou jejich dopisů, jsem půl 1. dílu trochu trpěl, co to zas z BN udělaly (3 ženy tvůrkyně), jakkoli věcně se vlastně drží výkladu Janáčkové, píše Petr Fischer.

Jenže zprvu podivný naturalistický romantismus s všudypřítomným klavírem (Jakub Kudláč promine), který až moc zaobluje drsnou sociální realitu. Barunka trochu chycená Viktorčiným přírodním blázněním. Klišé a laciný sex z 21. století, když už, tak na stole či na futrech, neb Němec je drsný "chlap". Rozhovory z dnešní doby...

Pak startuje proces Němcova uznání Boženy, a ten film velmi roste. I díky Janu Hájkovi, jemuž se Němec daří víc než Barbora (Božena) Anně Kameníkové.

 

Možná jsou ty počáteční rozpaky dány zkreslením při vstupu do každé série, která se rozbíhá, nalaďuje diváka svou estetikou, Chce ho získat...a pak rychle končí. Než se překoná přirozený úvodní odpor, je šlus. Taková miniserie by možná měla běžet alespoň po 2 dílech, ne-li celá. Stereotyp televizního sledování naráží na stereotyp streamu. Snad to ten film úplně nezkazí...

Těším se na další 3 díly.

K obrazu Josefa Němce, J. Janáčková:

"Hlavně máme o Josefu Němcovi předsudky. O něm se většinou psalo jako o démonovi, který byl Němcové vnucen. Ale bylo myslím štěstí, že přišel do blízkosti Ratibořic tento finanční komisař. Byl to člověk pod penzí, sličný voják a státní úředník. Vždyť rodina Panklova se bála, aby tu jejich krasavici někam nezatáhl nějaký čeledín, panský kočí anebo někdo z panstva, to mohlo být horší.
Němec byl velmi vzdělaný člověk, studoval filozofii, byl pak zbaven možnosti studovat a za trest poslán k vojsku. A z vojska se potom dostával kolik let, prošel italskou frontu a přijal jho finančního úřadu, jinak by býval ještě hnil na té frontě. On Němcovou dovedl do Matice české, byl česky uvědomělý v době, kdy o jeho ženě se to ještě říct nedalo. Uvedl ji také v Praze mezi českou elitu.

Jako finanční komisař nikdy nebral žádné úplatky, vždycky byl ve službě naprosto poctivý, až to jeho kolegům vadilo. Byl to ovšem člověk velice prudký, i když ne neurvalý, uměl i vyznat lásku. Věřil, že se v byrokratickém provozu domůže spravedlnosti. A byl strašně důvěřivý, když přijal nějakou ideu, tak jí věřil a šel za ní. Tím vším si asi dělal spoustu nepřátel ve svém úřadě i v okolí. Prošel si mnoha zklamáními. Vždycky jel do nějaké nové služby s nadějí, že si zase polepší a jak to bude výhodnější pro ženu a pro děti, a už po cestě zjistil, že je všechno jinak.

Musel se pořád stěhovat a Němcová po jeho boku poznala celé Čechy. To tehdy nebylo samozřejmé. A přitom to tenkrát měla česká společnost, ta uvědomělá, skoro jako svůj program: poznávejme, jak žijeme ve skutečnosti..."

0
Vytisknout
7852

Diskuse

Obsah vydání | 7. 1. 2021