Hra týchž vesměs autorů na různých prknech s najednou úplně jiným scénářem (tím spíše její finále skřípe)
26. 4. 2021 / Miloš Dokulil
Pro všeobecně blíže s celou nynější kauzou neobeznámené publikum se nejdříve přece vyvolávalo, že (ať je mi prominuto, že to teď vyřknu takto) s doprovodnou funkcí „obchodního cestujícího“ musí osobně zajet kompetentní funkcionář české vlády vyjednat v Moskvě dodávky farmaka „Sputnik V“ k žádoucí stabilizaci boje s pandemií koronaviru v ČR. Ten záměr – plánovaný na pondělí, 19. dubna – byl poměrně rychle odvolán, i když jen s provizorně nastrčenou výtyčkou, že prioritnější bude účast jmenovitě uvažovaného funkcionáře na schůzi vlády.
Pokud jsem si to „překoktal“ adekvátně, tak ve čtvrtek, 15. dubna, bylo ještě jasné, že vicepremiér Hamáček v následné pondělí odletí do Moskvy. Ale už v pátek byly nad tímto programem mraky a v sobotu /17. dubna/ společný brífing premiéra Babiše s vicepremiérem Hamáčkem do tohoto nejdříve snad „koronavirově“ předznamenaného námětu vnesl zcela odlišný osvit. Ne že by se následně nevyhouplo navíc datum „7. dubna“ jako datum – pro specificky k tomu kvalifikované orgány – již s vrbětickými parametry.
Právě toho 17. dubna bylo již české veřejnosti shora právě zmíněným brífingem dáno na vědomí, že zrovna teď do Moskvy by měli odcestovat ti příslušníci ruského zastupitelského úřadu v Praze, kteří budou vyhoštěni; a byly v té souvislosti kupodivu citovány některé okolnosti předtím nevyřešených explozí ve vojenském prostoru ve Vrběticích z roku 2014. (I když se tu „státní terorismus“ dostal dočasně ústy premiéra Babiše pod státně anonymní visačku „útoku na zboží“.)
I když české vyšetřující orgány se nakonec dopídily některých údajů kolem možných osob do tohoto případu zapletených, neměly žádné vodítko k určení jejich totožnosti. Kupodivu (jak to teď i česká veřejnost ví, chce-li) teprve okolnosti nejdřív rovněž záhadného případu z roku 2018 z britského Salisbury (kolem otravy novičokem otce a dcery Skripalových) určily osobní totožnost předtím pro české úřady jen podezřele k Vrběticům vztažených dvou anonymů.
K aktu výpovědi nějakých osob ze zastupitelských úřadů nedochází jen pro nepodložená podezření; vždyť to na blíže stěží odhadnutelnou dobu otravuje vzájemné vztahy takových a takto vůči sobě negativně orientovaných států. S výsledky podkladových šetření jsou potom vždy přednostně seznámeni vrcholní funkcionáři ve státě. V případě ČR to byli prezident republiky, předseda Senátu ČR a předseda vlády ČR. Následně tu byl ten brífing ze 17. dubna 2021, jímž se nečekaně k vrbětické kauze závažně vyjádřil premiér Babiš. Předseda Senátu ČR Vystrčil mj. navíc vyhlásil, že i tzv. visegrádská Čtyřka ústy předsedů jejich parlamentů již vyjádřila solidaritu s vyjádřeným postojem české vlády. Jinak řečeno: Pokud by býval měl prezident republiky Zeman okamžitě nějaké závažné výhrady k závěrům vyšetřujících orgánů v kauze „Vrbětice“, měl by tak býval snad obratem učinit hned; s konkrétním uvedením důvodů svých pochybností o těch závěrech bezpečnostních orgánů, aby nedošlo k případným neodčinitelným chybám. (Např. taky opakovaně odmítá uvést plk. Michala Koudelku jako ředitele BIS do hodnosti generála, aniž takový jeho postoj předpokládá Ústava ČR a aniž přijatelně zdůvodnil toto své počínání.)
Vystoupení prezidenta Zemana z 25. dubna 2021 sugestivně v těch deseti minutách zřejmě mínilo tou relativizací již zjištěných závěrů vrátit vrbětickou „kauzu“ někam před letošní 7. duben. A taky samotného pana prezidenta lokalizovalo mimo koncepci zahraniční (a bezpečnostní) politiky ústavně předpokládající výchozí a v principiálních věcech jednotně jednající trojici vrcholných státních funkcí v ČR. (Taky s rozpačitým ohledem na očekávatelnou přitakávající ozvěnu z moskevského Kremlu a jeho okolí?)
Diskuse