Politické strany dnes reagují na přání jen dvou elit: bohatých lidí a vzdělaných lidí

6. 8. 2021

čas čtení 5 minut
Jak účinně bojovat proti populismu?

Chudí a nevzdělaní lidé nejsou v dnešní politice vůbec zastoupeni.

Dokud nevzniknou politické platformy, které tyto lidi přesvědčí, že hájí jejich zájmy, populismus neporazí nikdo.

 
Vzhledem k tomu,že od osmdesátých let dvacátého století došlo v mnoha částech světa k obrovskému nárůstu hospodářské nerovnosti, dalo by se čekat, že se v politice začnou objevovat stále důraznější požadavky na přerozdělování bohatství a návrat k třídně založené politice. K tomu ale nedošlo, píší Amory Gethin, Clara Martínez-Toledano a Thomas Piketty, kteří studovali dlouhodobý vývoj politického rozrůznění ve společnosti v padesáti západních i nezápadních demokraciích a více než 300 všeobecných voleb od roku 1948 do roku 2020.

Jedním z nejvýraznějších rysů tohoto vývoje byl v západních demokraciích přechod od stranického systému, založeného na třídní příslušnosti, k stranickému systému založenému na různých typech elit. V padesátých a šedesátých letech dvacátého století bylo hlasování pro levicové strany v západních demokraciích založeno třídně. Pro levici tehdy hlasovali lidé s nižšími příjmy a s nižším vzděláním.

Od té doby však došlo ke změně a nyní je levice spojována s vysoce vzdělanými voliči. Od desátých let jednadvacátého století to vedlo k pozoruhodnému dopadu toho, jak bohatí a jak vzdělaní jsou lidé a jak podle toho hlasují ve volbách.

Lidé s vysokými příjmy dál hlasují pro pravici, kdežto vysoce vzdělaní lidé (s univerzitními tituly) se posunuli k levici. Tento vývoj lze vysledovat v téměř všech západních demokraciích.

Proč k tomu došlo? Bohatství i nadále odlišuje sociálnědemokratické strany od konzervativních stran, avšak vzdělaní lidé hlasují pro ekologickou levici, naopak nevzdělaní jsou proti imigrantům.

Levicové strany jsou nyní drtivou většinou považovány za strany, které hájí zájmy lidí s vysokým vzděláním. To zcela zjevně  přispívá k rostoucímu hněvu voličů, kteří neměli prospěch z vysokého vzdělání. Tito voliči bez vzdělání se posunuli směrem k antiimigračním stranám, anebo přestali chodit k volbám. V důsledku toho nyní pro sociálnědemokratické strany na Západě hlasují už jen nejvzdělanější části elektorátu.

Třetí, přidružený mechanismus vedl k vzniku globální ideologie, která dává zájem soukromého majetku nad všechno ostatní, takže zmizela naděje, že by mohl být kapitalismus transformován. Umírnění tradičně levicových stran od osmdesátých let a v některých případech dokonce jejich posun k neoliberální politice vedl k představě, že třídní rozvrstvení společnosti je už irelevantní. Vznikly konflikty, založené na identitě voličů.

Bez ohledu na příčiny, důsledky této hluboké proměny jsou zcela jasné. Politické systémy dnes v podstatě zastupují jen dva druhy elit - vysoce vzdělané lidi a bohaté lidi. Není v nich žádné místo pro politickou reprezentaci nejchudších a nejdeprivovanějších občanů. V pozoruhodné knize  upozornili Geoffrey Evans a James Tilley, že toto "politické vyloučení britské dělnické třídy" bylo způsobeno tím, že politické strany a sdělovací prostředky prostě nevěnují pozornost otázkám nerovnosti. Třídy nejsou mrtvé - byly však pohřbeny zaživa.

Existuje však alespoň jedno téma politického konfliktu, které jasně rozděluje voliče podle jejich třídní příslušnosti: Evropa. Naše analýza dokázala, píší autoři, že ve všech referendech, které se konaly v Evropské unii od sedmdesátých let, vyjadřovali chudí a málo vzdělaní voliči svůj odpor vůči další evropské integraci. Není to překvapivé. Chudí a málo vzdělaní voliči nebudou mít žádný prospěch z liberalizace pohybu lidí a kapitálu a z neregulovaného kapitalismu 21. století. Brexit znamenal vyvrcholení tohoto dlouhého procesu.

Mnoho lidí je znepokojeno, že v této éře globalizace, ekonomické nejistoty a kulturních obav zakotvil neodstranitelně v našich politických systémech populismus. Naše zjíštění dokazuje, píší autoři, že to vzniklo v důsledku nástupu nové formy elitářství, a  to během několika desetiletí.

Politická krize, jimž čelí západní demokracie, může být odstraněna pouze tím, že se dá hlas oněm mnoha občanům, kteří nyní mají pocit, že je existující demokratické instituce nezastupují. Především bude nutno vytvořit dostatečně ambiciozní a uvěřitelné platformy, které by tyto voliče přesvědčily, že globalizace a technologické změny mohou být ku prospěchu více lidem než jen malé elitní  menšině.

Podrobnosti v angličtině ZDE 

0
Vytisknout
3064

Diskuse

Obsah vydání | 12. 8. 2021