Dopady možné války na Ukrajině z pohledu střední a východní Evropy

5. 12. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 9 minut
  • Válka může přinést akutní energetickou a ekonomickou krizi do celé Evropy plus dlouhodobou destabilizaci a marginalizaci evropských postkomunistických států. 

Podle oznámení ruské strany má v úterý proběhnout videokonference mezi Putinem a Bidenem týkající se ukrajinské krize. Soudě podle dosud prezentovaných postojů obou stran je v tuto chvíli velmi nepravděpodobné, že by došlo k zásadnímu průlomu. Ruská strana klade požadavky ohledně "právních záruk nerozšiřování NATO", o nichž dobře ví, že nemohou být splněny - a s ohledem na její vlastní nedodržování právních záruk územní integrity Ukrajiny v podstatě jako by tvrdila, že očekává od Západu lepší chování než od sebe samotné.


Celá záležitost spíše vypadá jako snaha svalit vinu za agresívní válku, k níž se Moskva usilovně připravuje, na Kyjev a NATO.

Pokud se Ukrajina nevzdá své suverenity a Západ ji nepotopí, pravděpodobnost konfliktu bude navzdory hlasům povrchně informovaných skeptiků značná. Na některých úrovních ruské přípravy k invazi probíhají již od jara, rozkazy ke konkrétnímu plánování operace byly podle západních zpravodajských služeb vydány v říjnu. Stav ruského mediálního prostoru žádný optimismus nevzbuzuje, probíhá rozsáhlá masáž veřejnosti, která je připravována na "nevyhnutelnou" válku nikoliv snad se samotnou Ukrajinou, ale se Západem.

Co by tedy případná válka přinesla Evropě, potažmo postkomunistickým zemím Střední a Východní Evropy?

Bezprostředně s vypuknutím války lze očekávat příliv několika milionů ukrajinských válečných uprchlíků do Evropy. Intenzita bojů by velmi ztížila pobyt civilistů ve válečných zónách a nikdo se nemůže divit, pokud by se vydali na útěk směrem na západ. Bývalý Porošenkův ministr obrany Poltorak odhaduje, že v případě konfliktu vysoké intenzity s Ruskem může denně přicházet o život až 10 000 Ukrajinců (dosud jich zahynulo zhruba 14 000). Tento odhad je bohužel velmi realistický.

První na řadě by samozřejmě byly státy bezprostředně sousedící s Ukrajinou, tedy Polsko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. Určitá část uprchlíků by ale jistě směřovala dále na západ.

Je třeba počítat s obecně "protiuprchlickým" naladěním evropské veřejnosti, zejména v postkomunistických zemích, tradiční propagandou Ruska a jeho páté kolony vyhrožujících "ukrajinským fašismem" uprchlíků a s nepochybným využitím faktu, že Ukrajina je poměrně těžce postižena koronavirovou pandemií při relativně nízké proočkovanosti obyvatelstva. Dojde-li k válce, stane se tak uprostřed zimy s vrcholící evropskou vlnou koronavirové delty a s nastupujícím omikronem, což dále omezí účinné sympatie evropské veřejnosti. Evropské státy mohou částečně nebo úplně selhat při pomoci těmto lidem a na jejich místo by pak musela nastoupit občanské společnost, zejména charitativní organizace a veřejné sbírky ve prospěch uprchlíků, dosti pravděpodobně v režii menšinových částí hostitelských společností.

Jiné ukrajinské výstrahy se jeví jako méně realistické. Jakkoliv jsou Ukrajina a Rusko důležitými exportéry zrnin a znepřístupnění jejich produkce (ukrajinské kvůli konfliktu, ruské kvůli následným mezinárodním sankcím) může mít celosvětově významný dopad, Evropa nepatří k významnějším dovozcům této komodity a obecně řečeno je v normálním roce (o tom podrobněji níže) víceméně soběstačná. Jedinou výjimku snad představuje závislost na importu kukuřice významná zejména v případě Nizozemska, Španělska a Portugalska. Česká republika stručně řečeno obilí příliš nedováží.

Potíž ale je, že už nežijeme v "normálním roce". Letošní prudké výkyvy cen zemního plynu v důsledku ruské neochoty zvýšit dodávky a dokonce cíleného vytváření nedostatku na evropském trhu vedly mj. k nárůstu cen syntetických hnojiv vyráběných ze zemního plynu. Velmi výrazným spotřebitelem těchto hnojiv jsou zejména pěstitelé kukuřice. A přicházejí signály, že mnozí právě kvůli rostoucím nákladům zaseli jiné plodiny. Do jaké míry by se mohla nakonec posunout celková struktura vypěstovaných plodin a zda tedy napřesrok hrozí v Evropě nedostatek kukuřice je otázka pro experty na zemědělský trh, nikoliv pro obecnou bezpečnostní analýzu.

Evropu daleko více než hypotetický přímý nedostatek zrnin může ohrozit reakce trhů na válku. Případným znepřístupněním ukrajinské a ruské produkce by vznikl výrazný celkový převis poptávky, díky němuž by světové ceny obilí vyletěly nahoru. V tomto případě by ale mnohokrát zatracovaná společná zemědělská politika EU nepochybně mohla sehrát roli účinného polštáře a omezit dopady růstu světových cen na evropského spotřebitele.

Daleko významnější než přímé dozvuky konfliktu by se však mohly ukázat dlouhodobější nepřímé dopady.

Velkou slabinou Evropy je značná závislost na ruských energetických surovinách, na jejímž překonání výslovně zmiňovaném řadou klíčových dokumentů EU se kvůli podplacení mnoha evropských politiků ruskými plynaři v minulých letech prakticky nepracovalo. Pokud Kreml během letošní zimy napadne Ukrajinu, může se ovšem rozloučit s novým plynovodem Nord Stream 2 - a v takovém případě lze očekávat, že se pokusí přesměrovat i co nejvíce ostatních dodávek, především do Číny.

Evropskou dopravu v takovém případě čeká nedostatek paliv pro spalovací motory, který by byl jen pomalu a obtížně překonáván přechodem k jiným dodavatelům vyžadujícím příslušnou úpravu energetické infrastruktury. Přímořské státy pak situaci mohou zvládnout podstatně lépe než vnitrozemské. V labských přístavech opravdu ropné tankery nečekejme.

Výpadek v zásobování zemním plynem může být dokonce ještě citelnější. Náhrada ze nefunkční plynové vytápění a sporák provedená bez dlouhodobého plánu a ze dne na den je totiž prakticky jediná možná: Elektrické přímotopy a elektrický vařič/sporák. Už při současných cenách elektřiny to zavání zimní katastrofou v chudších domácnostech. Že takový vývoj má potenciál urychlit zelenou transformaci evropské energetiky si popravdě řečeno nemyslím. Možná by dokonce mohl dlouhodobě zakonzervovat stávající energetické mixy včetně využití uhlí.

Ekonomický šok by se však nemusel omezit na právě uvedené. V případě nové rozsáhlé ruské agrese na Ukrajině by mohl být celý prostor postkomunistických států ve Střední a Východní Evropě začít být vnímán jako geopoliticky nestabilní a ekonomicky neperspektivní. Po zvolení Zemana nastartovaný a poté za Babiše ještě sílící odchod zahraničních investorů z českého prostoru by mohl výrazně zrychlit a prohloubení trendu by mohlo dospět až nedostatku kapitálu v české ekonomice. V takovém případě by nakonec musel zasáhnout stát. Nepochybuji, že s něčím takovým jako rozsáhlý státní investiční program by neměli problém Piráti nebo lidovci, myslím, že STAN i TOP09 v čele s Markétou Pekarovou Adamovou by se nakonec k věci postavily pragmaticky, ale nejsem si jist, jak by věc zvládla ideologizující ODS. Zejména pokud by takový program zahrnul i plán státní výstavby bytů.

I v případě, že by se jedinými účastníky konfliktu staly Rusko, Bělorusko a Ukrajina a dále by se již nerozšířil, došlo by v postkomunistickém prostoru k masivnímu posunu důrazů a obranné výdaje by se staly mnohem vyšší prioritou než kdykoliv za posledních 32 let. (V menší míře se tak stane, i kdyby nakonec k válce nedošlo.) Tento trend už se projevil v Polsku a v baltských státech, částečně v Rumunsku, po nové válce na Ukrajině by se ale nepochybně dotkl i České republiky. Mnohé potřeby už vidíme dávno a některé, byť menší část, se již řeší, třebaže ne vždy uspokojivě: Nákup soudobých tanků a těžkých bojových vozidel pěchoty, pořízení mobilní a výkonné integrované PVO pro obrněné útvary (vedle obnovy teritoriální PVO), početní posílení dostupné dělostřelecké podpory jednotek, výrazné zvýšení účinného dostřelu, odolnosti na soudobém bojišti a kapacit kontrabaterijní palby u děl, návrat salvových raketometů do výzbroje AČR, nové a skutečně moderní samohybné 120 mm minomety, posílení a diverzifikace arzenálu moderních protitankových prostředků, včetně prostředků s větším dostřelem než v současnosti zavedené (americký komplet FGM-148 Javelin je předmětem přednostního zájmu ruských konstruktérů obranných tankových systémů a původní verze má účinný dostřel jen 2 500 m), nákup moderních bitevních vrtulníků, bez nichž se boj s tankovou přesilou protivníka nemůže obejít, atd.

Na ekonomicky nesmyslné a zhola zbytečné stalinistické projekty typu průplavu Dunaj-Odra-Labe bychom ovšem definitivně mohli zapomenout.

Bylo by chybou myslet si, že se nás případná nová válka na Ukrajině nedotkne, že se od ní můžeme nějak odstřihnout, odizolovat, zadrátovat hranice, strčit hlavu do písku.

České instinktivně pštrosí reakce zneužívané v posledních letech intenzívně hamáčkisty nemohou nijak pomoci překonat masivní evropskou bezpečnostní krizi, která před našima očima pomalu vyrůstá v ukrajinském pohraničí.

1
Vytisknout
17509

Diskuse

Obsah vydání | 7. 12. 2021