Mlčení levičáků ke kremelskému neokolonialismu je zarážející a ostudné

11. 2. 2022

čas čtení 4 minuty
  • Představte si, že by se Británie pod autoritářským vedením toužícím po zašlé slávě pokoušela obnovit své impérium, napsal Edward Lucas. Mohlo by to zahrnovat využití ekonomických pák, snahu využít angličtiny jako prostředku kulturní hegemonie, tvrzení ohledně hluboké civilizační nadřazenosti a zneužití globálního dosahu anglikánské církve.

Byl by tu bombast ohledně 2. světové války a nějaká zatrpklá propaganda ohledně britské bezpečnosti ohrožované umíněnou geopolitickou orientací exkolonií. Sdělení by podtrhovaly vojenské hrozby a další formy předvádění svalů.

Připouštím, že praktické detaily je dost těžké si představit. Ale snadno si představíte reakci levicového veřejného mínění, nejen v Británii, ale kdekoliv. Jak si země s takovou historií otroctví, hladomorů, loupení a genocidy vůbec dovoluje křísit své imperiální ambice? To že nějaká země kdysi byla součástí britského impéria - i když jí to možná přineslo určité výhody - ji nezavazuje k věčnému otroctví. Navíc Británie podepsala řadu mezinárodních úmluv, které výslovně uvádějí, že státy mají právo na suverénní rozhodování o své budoucnosti. I politicky umírnění po celém světě by byli rozhořčeni britským zastrašujícím, sobeckým přístupem. A radikálnější levičáci by byli u vytržení.

Toto není hypotetický scénář. Odehrává se právě teď, když se Rusko snaží vyhrožovat svým bývalým koloniím - Ukrajině, ale také Finsku, Lotyšsku, Litvě, Estonsku a Polsku. Sdělení z Moskvy je jasné. Nejste svobodní. Nejste suverénní. Jako součásti našeho starého impéria musíte brát v úvahu naše obavy a priority, teď a navždy. Tyto požadavky jsou podepřeny bombastem ohledně 2. světové války a podtrženy hrozbami (a více než jen hrozbami) zastavením plynu a dalších dodávek, plus vojenskými hrozbami. Všechno to je údajně oprávněné, protože ruský kulturní, jazykový a náboženský vliv podporuje legitimitu geopolitických nároků. Výkon svobodného rozhodování těchto zemí ohledně bezpečnosti způsobuje, že se Rusko cítí ohroženo. To je nepřípustné.

Vyjádřeno tímto způsobem je ruské chování pobuřující. Ruské a sovětské zacházení s koloniemi a obsazenými státy bylo svou povahou a rozsahem stejně špatné jako to, čeho se západní země dopustily v Africe, Asii nebo Latinské Americe. Kulturní destrukce. Umělé hladomory. Okupace. Deportace. Stagnace. Izolace. Žádné výhody, které ruská nadvláda mohla přinést, to nemohou vyvážit, natožpak ospravedlnit současnou neokolonialistickou politiku.

Je však podivuhodné, že tváří v tvář tomuto reálnému příkladu imperialistického zastrašování zůstává globální levice zticha - nebo se chová ještě hůř. Místo aby ukázala solidaritu s minulými a současnými oběťmi imperialismu, samozvaní strážci planetárního svědomí obviňují obě strany, mění téma, nebo se prostě staví na stranu agresora.

Částečně to vyplývá z reflexivního antiamerikanismu a jeho staršího příbuzného, antiwesternismu. Přidejte nabroušené odkazy na selhavší války v Iráku a Afghánistánu, na globální finanční krizi a další selhání uváděná jako ospravedlnění. Za tímto argumentem však zbývá fakt, že Ukrajinci ani další exkoloniální národy za uvedená selhání nemohly. Proč by měly obětovat svou svobodu kvůli omylům jiných - skutečným, přeháněným, nebo imaginárním?

Stejný přístup představuje rozšiřování NATO jako západní spiknutí proti Rusku. To ale ignoruje fakt, že bývalé okupované země nebyly do aliance zahnány výrobci zbraní a dalšími loutkoherci, jak tvrdí levice. Vstoupily tam, protože se obávaly Ruska - a právem. Ano, tyto země hledaly u NATO a EU obranu a solidaritu: Kam jinam se měly obrátit?

V jiných kontextech by takové obviňování obětí, zpochybňování jejich příčetnosti a omlouvání pachatelů levičáky přivádělo k zuřivosti.

Měli by své morální reflektory obrátit sami na sebe.

Celý text v angličtině: ZDE

-1
Vytisknout
6375

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2022