Bývalý britský konzervativní premiér John Major ostře zaútočil na lháře a podvodníka Borise Johnsona

11. 2. 2022

čas čtení 10 minut
 Demokracii nemůžeme považovat za samozřejmost - selhání této vlády ohrožuje nás všechny, napsal John Major

Důvěra v britskou politiku je na dně, narušuje ji idiotské chování. Na parlamentu  záleží. Na naší zemi záleží
 


Naše demokracie vždy patřila k nejsilnějším a nejuspořádanějším na světě, píše bývalý britský konzervativní premiér. Opírá se o respektování zákonů přijatých parlamentem, o nezávislé soudnictví, o přijetí konvencí veřejného života a o zdrženlivost mocných.

Pokud se cokoli z této křehké rovnováhy vychýlí -   jak se to děje - je naše demokracie podkopávána. Naše vláda se provinila tím, že tyto konvence v malém, ale významném rozsahu nedodržuje.

 Když vlády selhávají, je nejlepším prostředkem k znovuzískání podpory upřímnost. Tato upřímnost však musí být nabízena z rozhodnutí vlády - nikoliv vynucována pod tlakem vyšetřování. Pokud není vláda upřímná a přesvědčivá, ztráta důvěry veřejnosti může být rychlá a neúprosná.

To vidíme v Británii v posledních týdnech. Důvěra v politiku je na dně, narušuje ji hloupé chování a vyvolává to pocit znepokojení nad tím, jak je britská politika vedena.

Příliš často se ministři vyhýbají pravdě, když na legitimní otázky odpovídají předem připravenými hláškami, polopravdami, zavádějícími informacemi nebo divokým přeháněním, pak úcta k vládě a politice umírá ještě více. Zavádějící odpovědi ministrů na otázky vybízejí k deziluzi. Otevřené lži vyvolávají opovržení.
 

V naší demokracii máme možnost  říkat moci pravdu. Má-li však být demokracie respektována, musí i moc říkat  pravdu lidem. A přesto to v posledních letech nedělá.

V politice se od nepaměti projevuje cynismus. Říká se nám, že politici jsou "všichni stejní", a tato nepravda vyvolává dojem, že by voliči měli schvalovat lži, jako by to bylo přijatelné platidlo veřejného života.

Ale politici nejsou "všichni stejní". A lži jsou prostě nepřijatelné. Naznačovat opak znamená zlehčovat veřejný život a pomlouvat naprostou většinu zvolených politiků, kteří vědomě neklamou.

Někteří však klamou - a jejich chování je zhoubné. To poškozuje politiku i pověst parlamentu. Je to nebezpečný trend. Pokud se lži stanou běžnou záležitostí, pravda přestane existovat. Čemu a komu tedy můžeme věřit? Rizikem je... že nikomu a ničemu. A kde pak budeme?

Z parlamentu se ozvěnou šíří všechno do společnosti. Pokud jsou lži tolerovány, jako by to byla   fakta, má to důsledky pro politiku i pověst parlamentu. Proto   musí být úmyslné lhaní v parlamentu osudné pro politickou kariéru. Pokud lidé ztratí důvěru ve slovo našich vedoucích představitelů v parlamentu, ztratí i důvěru ve vládu.

V premiérském úřadu v Downing Street premiér a tamější činitel=é porušili zákony o lockdownu.

Vymýšleli si nestoudné výmluvy. Den za dnem byla veřejnost žádána, aby uvěřila neuvěřitelnému. Ministři byli vysíláni do médií, aby obhajovali neobhajitelné - a sami vypadali buď jako naivkové, nebo jako hlupáci.

Celkem to způsobilo, že vláda o sobě vytvořila velmi pochybný dojem, což mělo důsledky, které daleko přesáhly politickou nepopularitu. Absenci důvěry ve volenou část naší demokracie nelze tolerovat. Parlament má povinnost to napravit. Pokud to neudělá a důvěra se v Británii rozloží, znamená to konec britské politiky.  

Pokud se ztratí důvěra v slovo Británie v zahraničí, už nebudeme schopni efektivně spolupracovat s přáteli a partnery pro vzájemný prospěch - nebo dokonce pro vzájemnou  bezpečnost. Bohužel se důvěra v Británii ztrácí a naše pověst v zahraničí kvůli našemu chování klesá. Oslabujeme svůj vliv ve světě.

Měli bychom se mít na pozoru. I zběžný pohled na názory v zahraničí ukazuje, že naše pověst je v troskách. Národ, který ztrácí přátele a spojence, se stává slabším národem.

A když ministři útočí na zahraniční vlády nebo je obviňují, aby získali populistickou podporu doma, neberou nás v zahraničí vážně. Megafonová diplomacie pouze zvyšuje nepřátelství v zahraničí. Mezinárodní důvěru nemusí být snadné získat zpět.

Náš způsob života je postaven na dodržování zákonnosti. Bylo bezprecedentní, když tato vláda porušila zákon tím, že suspendovala parlament, aby se vyhnula debatám o brexitu, které nemusely dopadnout podle jejích představ.
 
V rozhovoru pro BBC jsem slíbil, že pokud se vláda pokusí umlčet parlament, napadnu její kroky u soudu. To jsem také udělal, i když ne tak rychle jako bojovnice za občanská práva Gina Millerová. Obě naše žaloby byly jednomyslně schváleny Nejvyšším soudem, který rozhodl, že jednání vlády bylo nezákonné.

Premiér prohlásil, že s verdiktem "nesouhlasí", a tehdejší předseda sněmovny obvinil soudce Nejvyššího soudu z "ústavního puče". Vláda rozsudek přijala, ale ve zlé víře. Neomluvila se - ani se nenapravila.

Pokračovala v zavádění legislativy, která dává vládě pravomoc porušovat mezinárodní právo, i když - jak připustil jeden z ministrů - "omezeným, ale specifickým způsobem".  

Snížila  zahraniční pomoc - kterou parlament stanovil na 0,7 % HDP - bez předchozího souhlasu parlamentu.

A to je prosím vláda, která bojovala za brexit na "ochranu suverenity parlamentu" a za nedotknutelnost domácího práva.

To vše na pozadí toho, že premiér je vyšetřován pro několik zjevných porušení ministerského kodexu. Rozhodl se ignorovat kritické vyšetřování svých ministrů, odmítl doporučení  svého nezávislého poradce pro ministerské standardy, a ten tedy  rezignoval, a pokusil se zvrátit jednomyslnou zprávu výboru pro standardy, která odsoudila chování jeho parlamentního kolegy a přítele. V tom neuspěl.
 
Pro každou z těchto chyb lze najít omluvu, ale všechny dohromady vypovídají o něčem jiném.

Došlo také k pokusům o útok na občanská práva. Vláda chtěla zaútočit na nezávislost soudního zkoumání vládních rozhodnutí, záměr tu  byl a může se vrátit. Navrhla zákon, který by policii umožnil šacovat kohokoli na protestním shromáždění "bez jakéhokoli důvodu k podezření".

Pokusila se přijmout zákon, který by policii umožnil zakázat protestní pochody, které by mohly být "hlučné". To nejsou jediné příklady. Pokud roste moc státu, svoboda jednotlivce klesá.

Dolní sněmovna, "Matka parlamentů", by to neměla dovolit.

My Britové jsme laskavý národ. Když prosí ti, kdo se ocitli v nouzi - doma nebo v zahraničí -, dobré srdce našeho národa reaguje se soucitem a velkorysostí. V celém západním světě však stále častěji dochází k tomu, že populistické tlaky vedou vlády k tomu, aby byly k uprchlíkům, žadatelům o azyl a migrantům méně velkorysé.

Zde v Británii chce vláda odebrat britské občanství osobám s dvojím občanstvím, a to bez jakéhokoli upozornění nebo práva na odvolání.   Navrhuje   kriminalizovat   migranty.

Než to uděláme, měli bychom zpytovat svědomí.

Opravdu může být trestné být ve strachu, bez domova, zoufalý, bez prostředků, prchající před pronásledováním, válkou, hladomorem nebo strádáním - a překonat půl světa pěšky a v nebezpečných vodách na nebezpečné lodi v naději, že najdou lepší život?

Hledat útočiště před nesnesitelným životem jistě nelze - z morálního hlediska - považovat za zločin.

Přesto vládní návrh zákona o hranicích navrhuje trestat žadatele o azyl, kteří se vydají neschválenou cestou, trestem odnětí svobody až na čtyři roky. Tyto návrhy nejsou přirozenou spravedlností a rozhodně nejsou britské.

Styl vlády vytváří vlastní problémy. Hledá nepřátele tam, kde žádní nejsou. Navíc si pak vybírá špatné nepřátele. V poslední době vede kampaně proti státní správě a proti BBC. Ani v jednom případě to není moudré nebo oprávněné - a dokonce ani to není  ve vlastním zájmu vlády.
 
Státní služba je podpůrnou strukturou vlády: chovat se k ní jako k nepřátelské "mafii", která se snaží vládu podkopat, je pošetilé a špatné. Co se týče BBC, ta je klíčovou součástí naší zahraniční "měkké síly" a politika, která ji podkopává a připravuje o finanční prostředky, je pro zájmy Británie sebezničující.

Ministři by si měli uvědomit, že obě tyto instituce se těší větší důvěře než samotná vláda.

Je načase znovu se zaměřit na způsob financování naší politiky. Systém potřebuje očistu. Nikdy nesmí být hříčkou bohatých nebo nátlakových skupin.

Legislativa by měla omezit financování ze strany jednotlivců, firem, odborů na částky, o kterých nikdo nemůže rozumně tvrdit, že by dárce opravňovaly k výhodám, odměnám nebo nežádoucímu přístupu. Nesmí být zjevné, že finanční dárci ovlivňují politiku prostřednictvím otevřené šekové knížky.

Po mnoho let jsem byl na cestách po světě přijímán jako šťastný zástupce nejstabilnější demokracie ze všech. Byla to vlivná pozice budovaná po staletí - záviděná, chválená a napodobovaná.

Na důvěře záleží. Záleží na ní i našemu parlamentu. Záleží na ní naší zemi. Záleží na ní pro dlouhodobou ochranu a blahobyt  a prosperitu demokracie.

Kompletní článek v angličtině ZDE

-1
Vytisknout
4921

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2022