Kdo se smí účastnit veřejné debaty?
12. 5. 2022
/
Václav Hořejší
čas čtení
11 minut
Karel
Dolejší mě ve
svém nejnovějším článku obviňuje z prezentace
„svévolných, ničím nepodložených výmyslů“. Problém vidí
v tom, že jakožto profesor imunologie nemohu rozumět složitým
problémům, k nimž se vyjadřuji, a hlavně v tom, že
zneužívám svého „symbolického kapitálu“ (svých
vědecko-pedagogických titulů) k nepoctivému ovlivňování
čtenářů, kteří se nechají těmito tituly oslnit a neprohlédnou
moji nulovou kompetenci formulovat správný názor.
Karel
Dolejší by měl pravdu, kdybych se takto vyjadřoval třeba
k otázkám kvality výzbroje té či oné země, k tomu,
jaké protiinflační metody by byly nejlepší, nebo jak
optimalizovat náš penzijní systém.
Já
jsem se ovšem vyjadřoval k otázkám veskrze POLITICKÝM, a
hlavně – názory, které jsem vyjadřoval, nebyly nijak výstřední,
nýbrž v souladu s tím, co prezentovala celá řada
renomovaných politologů, politiků a komentátorů (např. A.
Lieven, J. Sachs, J. Mearsheimer, H. Kissinger, W. Scharnagl, L.
Wilkerson, G. Kennan či P. Buchanan).
Chtěl
bych také připomenout, že k politickým otázkám se vždy
veřejně vyjadřovala řada „neodborníků“ (např. lingvista N.
Chomsky nebo celá plejáda prominentních přírodovědců
v organizaci „Pugwashské
konference o vědě a světových záležitostech”, která v roce
1995 získala Nobelovu cenu míru).
Jsem
přesvědčen, že každý alespoň trochu inteligentní člověk je
schopen si utvořit na základě veřejně přístupných informací
názor na nejrůznější politická témata, a že má právo tyto
názory veřejně prezentovat. Problematickým se to může stávat
jen v případech, když takový člověk šíří názory
extremistické, podněcující nenávist a násilí vůči jiným
lidem – takové situace ovšem řeší zákon.
Pokud
jde o Dolejšího názor, že se dopouštím neférového „argumentu
z autority“ – kdyby tedy stejné názory prezentoval veřejně
člověk bez titulů (nebo jen s tím méně honosným titulem,
který má pan Dolejší), bylo by vše v pořádku?
Pan
Dolejší mi podsouvá, že své názory prezentuji stylem „JÁ
jsem profesor, takže MÁM PRAVDU”.
Nikoli – já vždy a zásadně prezentuji své názory tak, že je
uvádím slovy „domnívám se, že…, věřím, že…, jsem
přesvědčen že…). Je to naopak pan Dolejší, který své názory
uvádí apodiktickým způsobem jako nepochybné pravdy.
Shrňme
si tedy nejprve stručně, za která má recentní veřejná
vystoupení mě pan Dolejší kritizuje:
Je
to v první řadě můj rozhlasový rozhovor
ze 4.5., a pak mé recentní blogové články z Aktuálně.cz
(zde,
zde).
Za tato moje vystoupení mě již poněkud neurvale kritizoval dr.
Honzák a slušněji doc.
Zádrapa; reagoval jsem na to zde.
Ještě předtím jsem si po ruském přepadení Ukrajiny „sypal
popel na hlavu“ za to, že jsem v minulosti opakovaně
odmítal možnost, že by k něčemu takovému Rusko
přistoupilo.
Co
jsem vlastně v těch svých recentních vystoupeních říkal?
-
Několikrát jsem zcela bezvýhradně odsoudil ruskou agresi proti
Ukrajině a vyjádřil přání, aby ti, kteří jsou za ni
zodpovědni, byli postaveni před mezinárodní soud.
-
Vyjádřil jsem přesvědčení, že tomu konfliktu bylo možno
zabránit, kdyby se Západ choval v minulosti vůči Rusku
prozíravěji a neignoroval jeho dlouhodobé, poněkud paranoidní,
bezpečnostní obavy. Zdůrazňoval jsem, že tento můj názor je
v souladu s názory celé řady renomovaných západních
politologů, politiků, ekonomů a komentátorů (např. A. Lieven,
J. Sachs, J. Mearsheimer, H. Kissinger, W. Scharnagl, L. Wilkerson,
G. Kennan, P. Buchanan, či P. Mishra, ale nejnověji třeba také
papež František).
-
Připomněl jsem, že k tomu, co se teď děje, bohužel
výrazně přispěla neschopnost či neochota Západu prosazovat
dohodu podepsanou v únoru 2014 třemi evropskými premiéry a
ukrajinskou vládou potenciálně řešící krizi, kterou kyjevští
demonstranti odmítli a namísto toho násilně svrhli demokraticky
zvolenou vládu a prezidenta. Stejně tak bohužel Západ (na rozdíl
od Ruska) nepožadoval plnění tzv. Minských dohod z roku
2015.
-
Prezentoval jsem názor (uznávám, že kontroverzní a těžko
uskutečnitelný), že bych preferoval ukončení konfliktu co
nejrychlejším jednostranným ukončením bojů ukrajinskou stranou
a snahou o uzavření dohody, ve které by Ukrajina souhlasila i
s některými ruskými požadavky (závazek neutrality, uznání
anexe Krymu).
-
Vyjádřil jsem částečný souhlas s názorem některých
komentátorů, že v nynější fázi se už jedná o zástupný
konflikt mezi Západem a Ruskem, protože Západ masivně podporuje
Ukrajinu dodávkami vojenského materiálu (v souladu s mezinárodním
právem, jako pomoc napadenému státu) a snaží se i oficiálně o
zásadní vojenské a ekonomické oslabení Ruska (ano, dávalo by to
smysl, pokud by zde nebyla hrozba širšího, potenciálně jaderného
konfliktu).
-
Opakovaně jsem vyjádřil obavy, že konflikt může eskalovat až
do nukleární války mezi Západem a Ruskem, a to zvláště pokud
by se situace vyvíjela pro Rusko velmi nepříznivě. V této
souvislosti jsem přirovnal nynější situaci ke „hře na kuře“,
ve které se její dva účastníci proti sobě rozjedou v autech
a ten, který první uhne, s ostudou prohraje a je slabošské
„kuře“. Může to ale dopadnout i tak, že neuhne žádný –
důsledky jsou pak o něco horší, než ta ostuda…
-
Jsem přesvědčen, že k tomu nynějšímu tragickému konfliktu
vůbec nemuselo dojít. V týdnech před zahájením ruské agrese se
totiž neustále opakoval hlavně ten ruský požadavek, aby bylo
upuštěno od plánů na přijetí Ukrajiny do NATO. Reakce Rady NATO
byla "trváme na právu všech suverénních států uzavírat
spojenectví, jaká samy uznají za vhodné”. To je samozřejmě
obecně správná zásada, zcela v souladu s mezinárodním právem.
Ale někdy v březnu prezident Zelenskyj v jakémsi rozhovoru řekl,
že samozřejmě už dávno ví, že s přijetím Ukrajiny se
nepočítá a že Ukrajinci o to “nebudou prosit na kolenou”. Tak
proč proboha tohle neřekli Ukrajinci i NATO už před tím 24.
únorem? Proč, když Američané už několik dní předem najisto
věděli, že k tomu přepadení dojde, neiniciovali urgentní
diplomatická jednání, která by ho mohla odvrátit? Proč Ukrajina
nikdy nebyla ochotna plnit Minské dohody (hlavně poskytnutí
autonomie těm odštěpeneckým „lidovým republikám“?
Pro
jistotu ještě jednou zdůrazňuji – nic
z toho ani v nejmenším neomlouvá to, čeho se Rusové dopustili!
Mohlo se ale možná zabránit té válečné devastaci Ukrajiny a
mnoha tisícům obětí…
x
x x
Trvám
na tom, že mé výše uvedené názory jsou legitimní, nikterak
výstřední nebo sdílené pouze podporovateli ruské agrese, ale
naopak jsou v souladu s míněním mnoha mezinárodně
respektovaných autorit.
Karlu
Dolejšímu a jemu podobným evidentně nestačí, že ostře
odsuzuji ti ruskou invazi; vadí jim, že upozorňuji (podobně jako
ti výše jmenovaní veřejní intelektuálové) na to, že určitý
podíl na tom, co se stalo, měla i neprozíravá politika Západu
vůči Rusku. Ti, kteří mě za to kritizují, říkají, že tím
„podporuji narativ ruské propagandy“. Je mi líto, ale jsem
přesvědčen, že i v tak dramatických časech, jako nyní, je
potřeba se snažit o elementární objektivitu, protože ignorování
minulých chyb může vést i v budoucnosti k problémům.
Pokud bude Putin říkat, že 3 +
3 = 6, tak to přece nebudu popírat jen proto, že to říká on.
Nynější
jasně pozorovatelný tlak na to, abychom potlačovali hlasy
kritizující naše minulé chyby, mi připomíná vyjádření
jistého komunistického tajemníka z roku 1967, kdy obvinil
tehdy již značně svobodomyslné novináře z hříchu
„buržoazního objektivismu“…
Na
rozdíl od pana Dolejšího a spol. si nemyslím, že jakákoli
kritika “západní” (a zvláště americké) politiky je
nepřípustná, či snad až trestuhodná; prvních 40 let svého
života jsem žil v systému, kdy něco podobného (jen s opačným
směrem kritiky) bylo bohužel nedílnou součástí života, takže
jsem na to pořád ještě dost citlivý.
V této
souvislosti si vzpomínám, jak jsem v 70. a 80. letech každý
večer poslouchal vysílání Hlasu Ameriky a upřímně věřil
tomu, že Západ (hlavně USA) podporuje v Afghánistánu
mudžahedíny, bojovníky za svobodu, v jejich boji proti
komunistům. Všichni víme, jak se ti bojovníci za svobodu
„vybarvili“…
Ano,
uznávám, že je zcela legitimní i opačný názor, že se totiž
Západ v minulosti žádných chyb ve své politice vůči Rusku
nedopustil. Trvám ale na tom, že je nejen přípustné, ale i
potřebné o této věci veřejně diskutovat. Ano, je možné, že
se mýlím, a že společným úsilím Západu a Ukrajiny bude Rusko
drtivě poraženo, nesáhne přitom nakonec k jaderným zbraním,
nikdy už se pak neodváží něčeho podobného, jako teď na
Ukrajině, a k moci se tam dostane nová garnitura prozápadních
demokratů, která se třeba i zřekne ruského jaderného arzenálu.
To by i pro mě bylo ideální řešení. Řekl bych ale, že je to
dost nepravděpodobné…
Nemohu
uvěřit, že si pan Dolejší skutečně myslí, že k výsostně
politickým otázkám se veřejně smějí vyjadřovat pouze
„odborníci“ (často samozvaní). Před nedávnem hájil podobný
názor Václav Klaus, podle kterého by měly mít takové právo jen
osoby zvolené do politických funkcí (ve své nynější nevolené
pozici to už neříká).
Na
politické otázky přece přirozeně existují radikálně odlišné
názory! Na rozdíl od třeba přírodovědeckých „jasných,
učebnicových pravd“ nic takového v politice neexistuje (až
na naprosto elementární záležitosti, jako je v našem
prostředí respektování základních lidských práv, právního
řádu, apod.).
Ještě
poznamenám, že považuji za nepřípustné používat ve veřejné
diskusi Dolejšího neslušnosti typu „…Pracovní
metoda klausů, zemanů a spol. …” (příšte asi i mé jmého
bude pan Dolejší psát tímto způsobem…).
Závěr
Dolejšího článku ve mně vzbuzuje obavy – zdá se, že už je
jen krůček od toho, aby vyzýval k potrestání těch, kteří
mají „nesprávné“ názory.
Možná
se tento pán a řada jemu podobných už brzy uplatní přinejmenším
v nějakém budoucím Úřadu pro tiskový dohled?
8020
Diskuse