Český politický systém je nenávratně zkorumpovaný. Nepůjde ho napravit
4. 7. 2022 / Pavel Veleman
čas čtení
9 minut
Zastupitelstva v ČR plní nesmírně důležitou ústavní
úlohu, praxe je však žalostná …
"Mám
na světě jen jediného přítele, totiž sebe sama …"
Ivan
Diviš, Teorie spolehlivosti
Nebát
se nepříjemné pravdy, je moje metoda tohoto psaní pro BL a ani
dnes neuhnu před svojí pravdou. Sám za sebe upřímné přiznávám, že
neznám žádné reálné, společenské východisko z této krize,
kromě mravní odvahy každého jedince říkat a psát "svoji
pravdu" a čelit v reálném životě jakýmkoli
nespravedlnostem ihned na místě, kde se věc udála.
Znáte
někoho, kdo sleduje pravidelně jednání zastupitelstva svých měst
nebo obcí? Tedy kromě politiků, lobbistů, úředníků,
podnikatelů a lidí motajících se kolem nich? Bude to jistě
minimální číslo, ale ty přímé přenosy umožňují
obecním politikům "zahrát si na sněmovnu" a ukázat
vše arogantní a mocichtivé, co v jejichí mysli a duši dřímá.
Kamera je pro politiky vlastně tak trochu "magické zlo" a
lidé jejich nátury se mění v přítomnosti kamer ještě do větší
herecké podoby nesnášenlivosti a souboje s politickými
protivníky tak, jak ji znají z politických debat.
Když
se tak podívám do jednotlivých zastupitelstev v Praze, zhruba
polovina zastupitelstev je stejná po několik volebních
obdobi. Politici a političky se různě přeskupují ze strany do
strany, tvoří nové koalice, které se zase dalšími intrikami
rozpadají a opět přeskupují. Vlastně je to zhruba několik
skupin "kamarádů a kamarádek", politických fachidiotů,
mající politický vliv a různé skupiny často až kriminálního
byznysu se je snaží řídit nebo jim alespoň nahánět strach.
Bez
členské základny (nikdo o myšlenkovou konkurenci nestojí a je
zde patologický strach, že se do strany dostane škodná, což se
často děje) a s minimální komunikaci s občanskou společností,
se nic moc dobrého nemůže prosadit. Na místě
jednání zastupitelstva, kde je kamera a více politických stran
(nemluvím o kandidátkách společných a jediných, což je také
politicky patologické, viz Dolní Břežany), nikdy nevznikne
opravdová debata, kdy se dokáže skutečně hledat něco dlouhodobě
smysluplného pro obec. Převládá ironie, ješitnost, lpění na
byrokratickém formalismu, využívání každé slovní chyby
protivníka k výpadu a toto chování tvoří většinu jednání
zastupitelstev zejména ve větších městech.
Hlasuje
se většinou na sílu a čím méně občanů se nějak angažuje a
zapojuje do dění v zastupitelstvu, tím pro politiky a jejich
loutkovodiče lépe. Vznikají nám tak určité party, partičky s
jejich plácky, které se různě přeskupují a mnohdy se nejvíce
sociologicky podobají opravdu chování mafie.
Stále
se opakující kauzy nám ukazují, jak jsou politické strany
vlastně 32 let neustále spojení s lidmi, majícími často kriminální minulost. Ti ve skupinách střídají
města, strany, hnutí, byznysové hráče a politiky. Základní
činnost je vždy jasně daná od začátku devadesátých let po té
slavné privatizaci, kde podvod s "Diky" vytvořil českou
oligarchii a vše dále pokračovalo sofistikovaným systémem
"odkloňování" velké části z českých a evropských
veřejných peněz, firemních zakázek s cílem naplnit stranické
kasy a získat politický vliv.
To se stalo naprosto normální,
přirozenou věcí pro většinu politiků, úředníků a lidi z
byznysu. Na tyto zlodějny byly a jsou vytvářeny přesné tabulky,
které určí platby, vše běží spokojeně a klidně dál, úřední
personál se stal sluhou, vykonavatelem a mnohdy i organizátorem
těchto praktik.
Dokonce si myslím, že jejich úřední duše,
která má ráda pořádek, vždy vědět koho poslouchat a mít jasně
nastavená pravidla, kdy přesně každý ví, kde je jeho místo v
systému do kterého patří i Policie ČR, státní zástupci,
soudci, soudní znalci, realitní makléři, exekutoři, lichváři,
sociální pracovníci…A všichni se cítí spokojeni ( mnohdy
dokonce i voliči, viz tolikrát citovaná věta: "Za Béma se
alespoň stavělo").
Jsem
přesvědčen, že neexistuje žádné větší město v této zemi,
kde by tito lidé vlastně neřídili politiky. To opravdu není
selhání jednotlivců, jak nás neustále přesvědčují politici a
politologové, zabývající se politickou pěnou dní, ale naprosto
důkladně vypracovaného systému, který je přímo v DNA
politických aktérů a který tuto zemi doslova vnitřně vykuchal.
Celý
systém je takto přes třicet let nastaven od nejnižších buněk v
zastupitelstvu a jen tak trochu zoufalá míra našeho politického
vytěsnění této pravdy, nám umožňuje zavírat oči při
sledování této hry stále stejně cinklými kartami (někdy více,
někdy méně) a tvářit se, že je to nutnou součástí liberální
demokracie.
Zásadní otázka doby totiž zní:
Co
by nám z třicetiletého systému ukradených politických stran (početně vlastně mnohdy spíše
sekt) a řízené mnohdy podsvětím zůstalo, pakliže bychom
poukázali na takto třicet dva let nefunkční podstatu politiky, kde neexistuje férová soutěž politických stran okysličená občanskou společnosti - tedy základ funkční
demokracie. To, že se nám za 32 let nepodařilo vytvořit férový a funkční, nepodvodný systém, se nechce
přiznat nikomu.
A
tak společně s politiky a politology vytěsňujeme tragickou pravdu
a stále dokola musíme hovořit k občanům, že problémem je stále větší vliv státních zástupců a policistů
(ODS), trvditm, že zejména v menších obcích máme skvělé starostky a
starosty (STAN, KDU - ČSL), říkat, že je nutné kultivovat veřejné
politické prostředí a věřit lidské individualitě (TOP 09) a
nastavit jasná pravidla v systému, aby korupce a podvádění nebyly možné
(Piráti).
Pochopitelně
se všichni demokraté dneška bojíme si nahlas přiznat (občanům
se musí ukazovat přeci pozitivní praxe), že nevíme co si s korupcí a kriminalitou počít, že se náš kasinový kapitalismus se zbavil otěží
demokracie, protože ji k svému fungování vlastně nepotřebuje.
Ano, je to Orbánova, Kaczyńského a Babišova autoritářská,
neliberální demokracie, kterou ekonomicky, sociálně a
zdravotně zničení občané vytunelované liberální
demokracie" volí jako zoufalé východisko před pádem do
propasti chudoby. S jediným šéfem autoritářsky řízené společnosti se i
oligarchii lépe vládne, pakliže ji autoritář nastaví jasná
pravidla. Strašná pravda, která se dnes
prosazují čím dál více v celé Evropě vinou nesmírné
hamižnosti dogmatické, neoliberální školy, kterou v této
chvíli zažívá český občan opravdu natvrdo.
Takže:
1. Vše nasvědčuje tomu, že tento více než třicetiletý nádor,
který však začal bujet již v době normalizace, nejde odstranit
klasickými politickými metodami. Nelze jejij zlikvidovat vytvořením nových stran a hnutí, angažováním nových členů, jelikož během několika
generací tento systém pokrytectví k občanům i k sobě
samému, dokázal metastazovat do celého oběhu státu, samospráv a
institucí a není prakticky žádná oblast společnosti, která by
byla této smrtelné nemoci ušetřena. Volby se tak stávají
vlastně sportem pro chudý lid, je to takový adrenalin možné naděje,
která však ve výsledku pouze přeskupí malé party politiků a
jejich velké plácky. Výpalné zůstane stále vybíráno.
2. Občanská společnost není schopna dlouhodobě cokoliv změnit, je
totálně podfinancovaná. Oligarchům se podařilo ji před
většinovou společností pošpinit díky nesmírnému mediálnímu
vlivu a svými penězi. Česká společnost je v současnosti paralyzována
strachem z chudoby. Bojíme se takřka úplně všeho, co
se týká veřejného protestu. Systém peněz,
půjček, hypoték, exekuci a zejména velmi malých platů a mezd z
nás udělal mlčící jedince, které zajímá pouze primární
rodinný život (například konzumní radosti všeho druhu), stejně
jako naše táty a dědy nákup a oprava levné chalupy nebo radost z
barevné televize.
3. A stejně jako v době normalizace se vlastně "úlitba
politické angažovanosti" musí tzv hlavně vyplatit. Jste 24 hodin denně lustrován, napadán, vyhodnocován,
souzen a s Vámi celá rodina a pouze statusový, vlivový a
materiální prospěch to nakonec může vyvážit….Tehdy i dnes…A
vše začíná právě v místních zastupitelstvech.
Co
s tím dělat, to opravdu nevím, kromě tvrdého,
nesmlouvavého popisu. Už zase slyším: Vše vidíš moc černě,
to je problém tvého skeptického nastavení. Přál bych všem, aby
to bylo tak jednoduché a problém byl jen v mé hlavě, opravdu!
Bojím se, že to však pouze můj individuální pocit není a že
občas moje někdy až sebeničivá upřímnost
stojí za tu snahu. Vaše ohlasy na mé články v BL, které mi
píšete, mě o tom utvrzují.
Děkuji za přízeň a možná ještě více za kritiku mých textů a přeji všem čtenářům BL krásné léto! V září nashledanou!
PV
9515
Diskuse