"Není to konzervativec." Jak Johnson mění Británii v autoritářskou oligarchii

4. 7. 2022

čas čtení 10 minut
I Česká republika je pašalíkem oligarchů. Podobnost čistě náhodná?

Britský konzervativní novinář Peter Oborne brilantně analyzuje nový Johnsonův politický systém v Británii, který - podobně jako je tomu v Česku - zemi zaprodal oligarchům: 
Peter Oborne: 

Johnson je pro miliardáře ideálním nástrojem, protože vypadá, že se prezentuje jako drzý chlapík, který je v kontaktu s dělnickou třídou proti liberální elitě, která je mimo.

Ve skutečnosti je to děvka miliardářů. Přesně to je. Boris je děvka. Mrcha miliardářů. To, co byste mohli nazvat masovou lidovou demokracií, kterou Británie donedávna měla, bylo nahrazeno politikou, která je mnohem více oligarchická. Bylo by to dobře známé Donaldu Trumpovi, Módimu v Indii, Vladimíru Putinovi.  

Superbohatí rozhodují o všem.  Johnson představuje  domestikovanou britskou verzi této oligarchie. Je tu pozoruhodný moment, kdy je Johnsonovo vedení na vážkách a několik hodin před hlasováním náhle dostane dopis od velkého počtu nejbohatších mužů v Británii. Významně zveřejněný v Sunu Ruperta Murdocha: "Stojíme za Borisem, stoprocentně." Neochvějná podpora Borisi Johnsonovi.

Neřekli konkrétně, stáhneme své peníze, ale pak Nadine Dorriesová, ministryně kultury, vystoupí v televizi v přímém přenosu:

Nadine Dorriesová:

"Dárci Konzervativní strany sami řekli, že nebudou stranu podporovat, pokud bude premiér odvolán, myslím, že řada poslanců v okrajových křeslech to musí slyšet a a musí pochopit, co dělají."

Peter Oborne: 

A ona to  říká poslancům v okrajových křeslech, kteří potřebují tyto peníze velkých dárců, aby se mohli prodat svým místním voličům.

Obrovský moment, myslím, že jsme nikdy neměli takový přímý zásah do britského veřejného života ze strany superbohatých a je vidět, že to, co chtějí, je přístup k moci, jsou to zakázky.

Viděli jsme to u covidu, kde byli donátoři toryů donekonečna odměňováni. Člověk by doufal, že v dobře řízené demokracii je smyslem politické moci zpochybňovat superbohaté.

Ujistit se, že nedostanou to, co chtějí. Za Johnsona se  ale politická moc stala prostředkem pro privilegované, aby se ujistili, že dostanou, co chtějí.

Druhým Johnsonovým charakteristickým rysem je, že mediální třída a politická třída se v Downing St. spojily.

A tak všechno to, co nás jako novináře učili na novinářských školách, že úkolem tisku je hnát vládu k odpovědnosti, a pak existuje jakási dělba moci, to už neplatí. Došlo ke sloučení. Murdoch Associated Newspapers, Telegraph, Daily Mail. Tři velké skupiny, které ovládají něco kolem 70 až 80 % trhu čtenářů novin, všechny podpořily Johnsona, aby se stal lídrem toryů. Všechny ho podpořily, aby se stal premiérem, a všechny ho bez výjimky podpořily v krizových okamžicích.

Naprosto zásadní pro jeho úspěch při získávání podpory toryovských poslanců. Nelze si nepovšimnout, že Johnson měl celou řadu politik, které pomohly tisku, počínaje covidovou dotací, o které se v novinách samozřejmě nikdy nedočtete, počítejte, že do novin bylo nalito více než sto milionů liber a existuje celá řada zákonů. Zrušení Levesonových reforem. Existuje velké množství příkladů této provázanosti se zaměstnanci, kteří přecházejí z Downing St. do Sunu a do Mailu a zpět. Neuvěřitelná pozornost, kterou premiér věnuje setkání s vlastníky a vedoucími pracovníky.

A tento vztah zvládá opravdu dobře, s profesionalitou a pochopením, které samozřejmě nevěnuje jiným záležitostem, jako je řešení otázek dopadu brexitu nebo řešení pandemie, a noviny za to musí platit, protože mnoho našich čtenářů je znechuceno vědomím arogance a kriminality v Downing Street a opakovanými lžemi Johnsona a jeho kreatur kolem něj. Ale noviny si to nechávají líbit.

Důležitější je mít v Downing Street svého člověka, který slouží jejich zájmům. Takový úsudek činí. . Znamená to tedy, že máme mutaci britské demokracie.

Vraťme se do poválečné éry. Například do dob Atleeho, McMillana, Harolda Wilsona. Dokonce i k Thatcherové.  Máte tam masové politické strany a členství několika milionů lidí. Politické strany byly součástí občanské společnosti.

Když se v 90. a nultých letech členstvo propadlo, vznikla nová třída sponzorů toryů, ale také sponzorů labouristů. Tony Blair dárce bezohledně využíval k odstranění odborů od moci. Pro dnešního šéfa labouristů Keira Starmera to vyvolává obrovské otázky.

Zdá se, že mu radí Tony Blair a lidé jako on, že se Starmer snaží převzít Blairův model. Ale nezapomeňte, že Blairův model je tomu Johnsonovu dost podobný. Blair šel po velkých penězích a majitelích novin, aby porazil odbory. Takže Starmer bude jen trochu měkčí verzí oligarchické politiky, do které jsme nyní vstoupili.

Nebo bude něčím jiným? Starmer se teď po svém nástupu do čela choval poněkud nečestně, protože se prezentoval jako člověk přicházející zleva. rozhodl se ale pak, že se nebude vymezovat proti Borisi Johnsonovii. Rozhodl se, že se bude vymezovat vůči Jeremymu Corbynovi.

To je klasický blairovský přístup. Blair se rozhodl zvítězit tím, že podlézal mediálnímu oligarchovi Rupertu Murdochovi a podlézal miliardářům, a zdá se, že Starmer dělá totéž. Takže jediné, čím bude, bude možná méně neskrupulózní verzí Borise Johnsona.

Asi před 18 měsíci jsem Starmerovi napsal spis Johnsonových lží a doporučil mu, aby Johnsona vyzval z morálních důvodů. Měl by otázku Johnsonových lží vznést v Dolní sněmovně. Každopádně mi odpověděl velmi zdvořilým dopisem, ale nic s tím neudělal, a víte, je velmi zajímavé, že se nepřipojil ke Caroline Lucasové a dalším stranickým lídrům, kteří šli za předsedou parlamentu a vznesli otázky týkající se Johnsonova lhaní. Nechalo ho to chladným. A opravdu je zarážející, že způsob, jakým se stal předsedou labouristů, přičemž učinil závažná prohlášení, od kterých v podstatě upustil, ho zdržel od plného útoku na Johnsona, který země potřebuje a Starmer by mohl, kdyby zaujal zásadový postoj vůči Johnsonovi, se prosasdit, kdyby krkolomně neusiloval o  Murdochovu podporou. Kdyby zpochybnil celý systém. 

Ale on zatím neprojevil žádné známky toho, že by to chtěl udělat.

Strávil jsem dost času tím, že jsem se ptal, jak mohu spojit Borise Johnsona, pro kterého jsem pracoval, když byl redaktorem Spectatoru, s dnešním premiérem. Je to docela obtížné, protože Boris Johnson byl tehdy   libertariánským kosmopolitou, metropolitně orientovaným člověkem, konzervativcem, který se velmi uvolněně stavěl k imigraci, a nyní máme v Downing Street premiéra, který je stále více autoritářský, velmi temně rasistický v některých výrazech, které používá, veden stále více velmi ošklivou touhou po moci jako protikladu k zásadovosti. Rád má kolem sebe skutečně neschopné lidi.

Jedním z důvodů, proč jsem pro Borise opravdu rád pracoval, bylo to, že byl velmi přitažlivý. Měl kolem sebe nejrůznější lidi z různých částí Konzervativní strany, i lidi  mimo stranu toryů.

Bylo to velmi vzrušující. Byla to živá, velkorysá atmosféra. Podívejte se ale teď na jeho Downing Street. Obklopil se lidmi   bez talentu.

Ale jsou tam, protože se líbí velkým dárcům, kteří nyní řídí Konzervativní stranu, nebo členstvu strany, jeho zbytkové podpoře, kterou ještě potřebuje, a ti bývají dost pravicoví. V některých případech velmi pravicoví, a i když člověk zvenčí při pohledu na Johnsona vidí šaška, sympatického, ale bezradného, není tomu tak. Johnson má velmi pevný přehled o tom, kde leží moc, čehož jsem si nikdy nevšiml, a jeho toryové rozvíjejí témata, která se rozvíjela v New Labour za Tonyho Blaira a pak za Cameronových toryů. Ale on to skutečně systematizoval. udělal z toryů stranu miliardářů, dárců a v druhé řadě také stranu  tiskových magnátů.

Konzervativní strana Borise Johnsona není podle mého názoru Konzervativní stranou, která vládla Británii téměř 200 let.

Je to opravdu spíše strana Trumpa. Je tam teď spousta prvků Trumpových republikánů. Nový způsob vlády v Británii.

Velmi zajímavý případ při volbě stranického lídra byl, když  jeden poslanec toryů odhalil - nejsou příliš bystří. tito toryovští poslanci. Jeden poslanec prozradil, že mu v jeho volebním obvodu nabídli bakšiš, aby hlasoval pro pro Johnsonovo vedení. To svědčí o naivitě ve dvou rovinách, jednak samozřejmě Johnson pravděpodobně ten bakšiš nedodá.  Za druhé to velmi připomínalo korupci. Využití státu k odměňování příznivců a politika korupčních darů. Velmi nebezpečné. Johnson  rozkládá Británii, kterou zdědil.  Mimochodem, mluvím jako konzervativec.  Johnson není konzervativec. Používá jen  jméno konzervativec. Má stále tu mašinérii Konzervativní strany,

To, co dělá, není konzervativní. Je to něco jiného. Směřuje k určité formě autoritářství. Útočí na svobody. Útočí na státní instituce.

Je to krajní pravice. Je to velmi nebezpečné

Žádný konzervativec to nemůže, neměl by to podporovat.


* * *

Když se podíváte na dnešní mainstreamová média, nejsou schopna nebo ochotna informovat o tolika skutečně důležitých otázkách velkorysým způsobem, který by zahrnoval všechny úhly pohledu. Stále více je potřeba nezávislých médií. Měli byste zvážit, zda se k nim připojit. Double Down News na Patreonu.
 

 

1
Vytisknout
2504

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2022