Rusko nyní odpaluje rakety země-vzduch systému S-300 na pozemní cíle na Ukrajině

13. 7. 2022

Ukrajina tvrdí, že Rusko nyní používá své rakety S-300 dlouhého doletu země-vzduch k útokům na pozemní cíle na Ukrajině. Tvrzení guvernéra Mykolajivské oblasti na jihu Ukrajiny naznačuje, že nedostatek záložních zbraní k útoku na pozemní cíle v Rusku může být horší, než se myslelo. S-300 zjevně disponuje málo známou schopností nasazení proti pozemním cílům.

Vitalij Kim, guvernér Mykolajivské oblasti, pomocí služby rychlého zasílání zpráv Telegram představil tvrzení o S-300, aniž by upřesnil, které verze se používají. Rusko provozuje jak řadu S-300P na kolovém podvozku 8x8, tak S-300V, který používá pásový podvozek a který nabízí vylepšenou schopnost antibalistických střel. Obě série S-300P a S-300V byly použity Ruskem (a také Ukrajinou) v ukrajinské válce. Tyto systémy mohou odpalovat různé rakety.

Kim říká, že 12 raket S-300 bylo vypáleno v roli protizemní střely zaměřené na Mykolajivskou oblast, ale také poznamenává, že navzdory tomu, že rakety byly dodatečně vybaveny naváděním GPS, zůstávají nepřesné.

Schopnost S-300 zasahovat cíle na zemi byla v západních zdrojích sotva zmíněna, ačkoli článek, který publikoval běloruský zpravodajský web Naviny v roce 2011, poskytuje podrobnosti.

Podle této zprávy běloruská armáda během cvičení v témže roce testovala své systémy protivzdušné obrany S-300 proti "důležitým pozemním cílům na území potenciálního nepřítele". Běloruští představitelé tvrdili, že to bylo poprvé, co země experimentovala s touto schopností, která umožňuje "uzpůsobeným... S-300 ničit pozemní cíle desítky kilometrů od palebných pozic".

Jak však článek zdůrazňuje, "možnost zasáhnout stacionární pozemní cíle byla původně začleněna vývojáři do návrhu systému protivzdušné obrany S-300 přijatého do služby v roce 1979, stejně jako do všech jeho následných modifikací".

V té době bylo o Bělorusku známo, že používá verzi systému S-300PS (kódové označení NATO SA-10 Grumble), která byla představena v polovině 80. let a která zahrnuje střely 5V55R s maximálním doletem až 100 km proti vzdušným cílům. Článek v listě Naviny uvádí, že maximální dosah (běloruského) S-300 proti pozemním cílům je necelých 150 km, přičemž je omezen spíše naváděcím systémem než pohonem.

Střely používané v řadě S-300P mají inerciální naváděcí systémy s aktualizacemi zajišťovanými rádiovým spojením a pro koncovou fázi poloaktivním radarovým naváděním. Je vysoce nepravděpodobné, že by za většiny okolností bylo možné ozářit pozemní nebo povrchový cíl, na který by střela mohla útočit, ale inerciální navádění a rádiové aktualizace pravděpodobně poskytují dostatečnou přesnost, aby zasáhly větší cíle v oblasti. To není neslýchané. Obří námořní střela země-vzduch Talos měla také sekundární schopnost pozemního a povrchového útoku na plošné cíle, ale pro tuto aplikaci používala jadernou hlavici.

Kromě toho by bylo také těžké se proti střele bránit, s jejím vysokorychlostním a pravděpodobně kvazibalistickým způsobem útoku.

Zajímavé je, že článek v listě Naviny uvádí, že v minulosti, včetně sovětských časů, byla cena každé střely S-300 neúměrně nákladná z hlediska nácviku jejich použití proti pozemním cílům. Zároveň bylo k dispozici mnohem více taktických střel země-země. Nyní, když jsou v ruských službách systémy S-300PS nahrazeny, včetně pokročilejších S-400, je možné je otestovat pro pozemní útočnou roli - misi, ve které jsou nyní údajně také používány v boji.

Začátkem roku 2011 pluky ruských vzdušných sil a sil protivzdušné obrany z Východního vojenského okruhu údajně podnikly manévry, během nichž bylo odpáleno pět raket S-300 na simulovanou "neznámou ozbrojenou formaci", která byla zcela zničena.

To, proč nyní Rusko zřejmě používá S-300 k útokům na pozemní cíle na Ukrajině, je poněkud nejasné. Na jedné straně se zdá, že to poukazuje na nedostatek vhodnějších zbraní, včetně přesně naváděných protizemních střel. Jedním z důvodů, proč ruská armáda v poslední době používá S-300 k pozemním útokům, je skutečně relativní nedostatek taktických raket země-země, alespoň ve srovnání s úrovněmi za studené války.

Od počátku války na Ukrajině se mezitím objevovaly zprávy, včetně zpráv z Pentagonu, že Rusku možná docházejí zásoby záložních střel, zejména modernějších protizemních útočných střel odpalovaných z bombardérů i z hladinových válečných lodí, ponorek a pozemních odpalovacích zařízení.

Zároveň je nahrazení těchto typů střel těžší. Nejen, že jsou drahé na pořízení, ale účinek sankcí proti Moskvě téměř jistě ztěžuje získání určitých kritických součástí.

Tyto úvahy mohly také vést k ruskému rozhodnutí použít střely Ch-22 z dob studené války (nebo jejich moderní ekvivalent Ch-32) proti cílům na zemi, což je něco, co tyto střely nejsou nejvhodnější.

Na druhou stranu je možné, že S-300 byl alespoň částečně z praktických důvodů povolán do akce proti pozemním cílům. Pokud se objeví cíl, který je mimo dosah standardního dělostřelectva a baterie protivzdušné obrany S-300 je v dosahu, mohlo by mít smysl zaútočit na něj těmito prostředky, spíše než přivolávat dražší úder řízenými střelami. Nejen, že by pozemní útočná střela musela cestovat dále, aby zasáhla cíl, ale také by letěla pomaleji a její uvedení do akce by trvalo mnohem déle.

Ruské balistické střely krátkého doletu Iskander-M jsou rovněž zbraněmi, jejichž zásoby se pravděpodobně zmenšují a mají velký význam, přičemž udržování minimálních zásob je strategickým problémem. A co je nejdůležitější, S-300 existuje již tak dlouho, že pravděpodobně existuje přebytek stárnoucích střel, které by bylo lepší použít na statické pozemní cíle než na vysoce rizikové situace protivzdušné obrany.

Pokud by Rusko skutečně upravilo tyto zbraně pomocí GPS navádění, poukázalo by to na ještě propracovanější a dlouhodobou iniciativu k jejich použití jako kvazibalistických střel. Pokud tak učiníte, pravděpodobně by se zlepšila přesnost o významnou rezervu, ale stále nemusí být ani zdaleka tak spolehlivě přesná jako účelový systém. Jejich hlavice s výbušnou fragmentací jsou také optimalizovány tak, aby sestřelovaly letadla, nikoli zasahovaly pozemní cíle.

V této fázi nemůžeme s jistotou říci, že Rusko používá S-300 k pozemním útokům, jak se tvrdí, ale rozhodně se to zdá možné a dávalo by to smysl s ohledem na vyčerpané zásoby jiných vhodnějších zbraní.

Podrobnosti v angličtině: ZDE