Hospodářský rozvrat Británie coby skutečné dědictví Borise Johnsona?

18. 8. 2022

Současná míra inflace ve Velké Británii činí 9,4 %; a ceny bydlení, potravin a pohonných hmot rostou mnohem rychleji než inflace. Někteří odborníci nyní považují za pravděpodobné, že na rozdíl od USA, kde inflace možná dosáhla svého vrcholu, se inflace ve Velké Británii do začátku roku 2023 vyšplhá na bezprecedentních 15 %.

Tuto inflační spirálu částečně zhoršuje slábnoucí libra - britská měna má v současné době hodnotu jen asi 1,22 dolaru, což je téměř o 15 % méně než její loňské maximum a asi o čtvrtinu méně než v době před hlasováním o brexitu. Vzhledem k tomu, že se ropa oceňuje v dolarech, vede to k obrovskému dopadu na britské spotřebitele; v současné době platí řidiči ve Velké Británii téměř 9 dolarů za galon, což je více než dvojnásobek průměrné ceny pro americké spotřebitele a více, než kolik platí spotřebitelé ve všech zemích EU s výjimkou Finska.

Pokud se inflace skutečně přiblíží 15 procentům, v zemi, která již nyní čelí letním protestním akcím v celé řadě průmyslových odvětví – dělnické vzpouře, jakou jsme nezažili od 70. let 20. století - pravděpodobně dojde k ještě většímu počtu stávek, protože těžce zasažení zaměstnanci se budou snažit získat zpět životní úroveň, kterou v současnosti ničí inflace.

Mezinárodní měnový fond (MMF) navíc nyní předpovídá, že Británie bude mít v roce 2023 nejnižší hospodářský růst ze všech zemí G7, a to pouhých 0,5 %. Pro mnoho milionů britských rodin, které již nyní žijí na okraji, by se delší období stagflace – nízkého ekonomického růstu v kombinaci s vysokou inflací - mohlo ukázat jako katastrofální.

Velká Británie je pátou největší ekonomikou světa, ale má také zvláštně pokřivené rozdělení příjmů. V současné době má sice historicky nízkou míru nezaměstnanosti, ale také větší příjmovou nerovnost než většina zemí EU a nízké mzdy pro značnou část pracovní síly. Mediánová mzda v zemi činí necelých 32 000 liber, což při současném směnném kurzu vychází na necelých 40 000 dolarů ročně. To kontrastuje s mediánem mzdy v USA, který přesahuje 45 000 dolarů, a řadí britský medián mzdy pod medián mzdy v Německu, Francii a skandinávských zemích.

V posledních letech, kdy se ve Spojeném království prohloubila chudoba, vzrostl počet lidí, kteří využívají potravinové banky. V chudobě nyní žije každý šestý až pátý Brit.

Velká Británie samozřejmě není sama, kdo je zranitelný vůči ekonomickým následkům pandemie; nebo vůči obrovským šokům v cenách energií a dalším vedlejším ekonomickým škodám, které rozpoutala Putinova válka na Ukrajině a následné sankce proti Rusku. EU, jejíž většina členů je závislá na dodávkách plynu z Ruska, se rovněž potýká s obrovským nárůstem cen a nedostatkem zemního plynu (MMF nedávno odhadl, že ceny zemního plynu v bloku vzrostly za poslední rok o 700 %). Němci a další obyvatelé kontinentu jsou ve skutečnosti znepokojeni, že EU nedávno schválila plán, podle něhož má každý členský stát snížit spotřebu plynu o 15 procent. V celém bloku je pro letošní zimu na stole přídělový systém. Ale vzhledem k hloubce chudoby ve Velké Británii a zranitelnosti britské ekonomiky v době brexitu, jakož i k nově nabytému nedostatečnému přístupu ke společným fondům financování EU, je obyvatelstvo Velké Británie obzvláště ohroženo tím, že bude při prudkém růstu cen energií odkázáno převážně samo na sebe.

Britský regulační úřad Ofgem již tři roky stanovuje maximální ceny za kilowatthodinu, které si mohou energetické společnosti účtovat. Tento systém, který má chránit spotřebitele před zdražováním, je nyní pod velkým tlakem: Vzhledem k tomu, že ceny na velkoobchodním trhu od února prudce vzrostly, mnoho dodavatelů závislých na dodávkách zemního plynu ze zámoří ukončilo svou činnost nebo se uchýlilo k vládní pomoci. Zároveň se Ofgem snaží udržet krok s rychle se měnícím trhem, a proto musel zvýšit strop, což vedlo k obrovským skokům v platbách spotřebitelů každých několik měsíců.

V loňském roce byl účet za energii pro běžnou rodinu omezen na něco málo přes 1 200 liber. Na jaře letošního roku se již zvýšil na více než 2 000 liber. Do ledna 2023, po nedávných změnách cenového stropu Ofgem, se tento účet zvýší na více než 4 200 liber. A podle nejnovějších předpovědí bude do poloviny roku 2023 výrazně vyšší než 5 000 liber.

Vláda zatím reaguje nedostatečně; schválila balíček dotací na energie pro spotřebitele ve výši 15 miliard liber. V konečném důsledku to znamená pouze 400 liber na rodinu, což je sotva 10 % dodatečných nákladů, kterým budou britští spotřebitelé čelit, pokud se cenový strop skutečně vyšplhá nad 5 000 liber z úrovně 1 200 liber v roce 2021.

Mnozí opoziční politici i přední charitativní organizace bojující proti chudobě varují, že země stojí na počátku bezprecedentní krize, kdy miliony rodin čelí hluboké chudobě v důsledku prudce rostoucích účtů za vytápění, a že vláda musí okamžitě zmobilizovat veškerou sílu, aby této rozvíjející se katastrofě čelila. Konzervativní vláda, zaneprázdněná soubojem o vedení, který rozpoutal politický konec Borise Johnsona, ideologicky nepřátelská vůči rozšiřování záchranné sociální sítě a čelící reálné vyhlídce na plošné výpadky elektřiny během nejchladnějších dnů nadcházející zimy, však zatím nebyla ochotna poskytnout smysluplnou dodatečnou pomoc v boji proti chudobě. Zaměstnanci se mezitím pokoušejí bránit této krizi tím, že se připravují na stávky v hlavních průmyslových odvětvích.

Labouristická strana se však k podpoře zaměstnanců v tomto kole konfliktů zrovna nehrne. Labouristé se pod vedením svého předsedy Keira Starmera postavili proti nedávným stávkám na železnici, a dokonce potrestali některé své mluvčí za to, že se připojili k jejich stávkách. Starmer se však ve svých nedávných projevech zaměřil také na spravedlivý růst, důraz na přerozdělovací daňovou a výdajovou politiku a růst ekonomiky prostřednictvím rozsáhlých investic do ekologických technologií. Jiní opoziční lídři, jako například Nichola Sturgeon ze Skotské národní strany, se připojili k labouristům a vyzvali k tomu, aby energetické společnosti byly zatíženy neočekávanými daněmi, které by pak pomohly financovat slevy z cen energií pro spotřebitele.

Konzervativní vláda se však zatím pevně staví proti takové přerozdělovací politice.

Výsledek této nečinnosti není pěkný. Šest let po hlasování o brexitu se zdá, že se Británie rozpadá. Ekonomika, navzdory v současnosti velmi nízké míře nezaměstnanosti, stále více připomíná domeček z karet. Také na mnoha dalších frontách země budí dojem blížící se krize: Například na letištích dochází ke zpožděním a nyní existuje reálné riziko dlouholeté stagflace. Tento nepořádek může být nakonec nejtrvalejším dědictvím odcházejícího premiéra Borise Johnsona.

 

Celý článek v angličtině ZDE