Jedno velšské město nabízí pohled na katastrofu, které Británie čelí. Ale kde jsou politici?

20. 8. 2022

čas čtení 8 minut

Malá dodávka vjíždí na sídliště a z malých řadových domků se vysypou maminky svírající v jedné ruce kabelku a v druhé dítě. Spěchají  pro nejnutnější věci k životu, jako je chleba a mýdlo. Věci, které si jinde nemohou snadno dovolit, píše Aditya Chakrabortty.

Pokud chcete blíže poznat krizi životních nákladů, neptejte se ekonoma - promluvte si s někým, kdo ji prožívá. Lidé v této frontě ve městě Shotton v severním Walesu mají své měsíční rozpočty zapamatované na poslední desetinné místo. "Dnes ráno jsem šla do obchodu. Hádejte, kolik chtějí za okurku?" ptá se Deana. "£1.10." (33 Kč) Všichni zalapají po dechu. Jedna žena si dělá starosti, jak nakrmit svého zrzavého   kocoura Thomase. Před pár lety koupila 10 konzerv jeho značky kočičího krmiva za 2 libry, dnes, jak říká, stojí 8 konzerv 4,95 libry.
 
Pojízdná prodejna místní firmy Well Fed je levná. Deana si tu koupí okurku za 50 pencí a domů odchází s velkou taškou ovoce a zeleniny. Ona a její pětiletý chlapec zatím nemají nedostatek jídla ale během několika týdnů si myslí, že to přijde. "Až přijde zima - bum."

Deana si myslí, že jediné, co stojí mezi ní a katastrofou, je neskutečné teplo letošního léta. Jakmile se vytratí, bude to "budeme muset svítit ve tři odpoledne, zapnout topení" - a účty za energie  se zvýší o částku, která její rodinu zdrtí. "Přežiju tuhle zimu?" ptá se bez okolků. "To opravdu nevím." Málokdy jsem slyšel někoho mluvit o vyhlídce na vlastní zkázu tak vyrovnaným tónem.

Noviny o životních nákladech píší jako o krizi ekonomiky, společnosti nebo politiky, ale nyní je to větší než všechny tyto škatulky. Británie se řítí do humanitární katastrofy.

Tento termín je obvykle vyhrazen spíše pro vzdálené země zničené hurikány nebo suchem než pro bohaté společnosti, jejichž občané nosí hodinky Apple. Pokud však použijeme definici humanitární krize podle OSN jako "jednotlivou událost nebo sérii událostí, které ohrožují zdraví, bezpečnost nebo blahobyt ... velké skupiny lidí", pak přesně tam směřujeme.

Příští týden touto dobou oznámí energetický dozorčí orgán, že účty za  energie  vzrostou o 80 %. Vzhledem k tomu, že toto zvýšení vstoupí v platnost 1. října a další bude v novém roce, předpokládá se, že se přibližně 45 milionů Britů - dvě třetiny všech obyvatel - propadne do energetické chudoby.

 
Panika je slyšet i mezi dospělými, jejichž úkolem je přimět nás, abychom zachovali klid a pokračovali. Guvernér Bank of England Andrew Bailey hovořil o vyhlídkách na rostoucí ceny potravin jako o "apokalyptických", zatímco rozhlasoví moderátoři říkají, že jejich posluchači, kteří jim telefonují do vysílání, nyní znějí zoufale.

Britští politikové nereagují. Zatímco inflace tento týden dosáhla 40letého maxima, premiér se opaloval na řeckém ostrově. Šéf labouristické opozice Keir Starmer strávil měsíce tím, že dával dohromady jakousi neslanou nemastnou strategii týkající se účtů za plyn a elektřinu. Mezitím se každodenní život milionů lidí rychle stává nezvládnutelným. Nájemné prudce stoupá, benzín je stále drahý a ceny potravin, jak Deana a její sousedé vědí, raketově rostou.

V kanceláři místního člena velšského parlamentu Seneddu Jacka Sargeanta si všimli velké změny v množství a typu žádostí o pomoc, které dostávají. Obvyklé adresné e-maily od známých voličů nahrazují nyní zprávy na Facebooku, které posílají lidé, kteří se nikdy předtím neozvali.

"Jsou neurčité, protože nevědí, o co mají žádat - jen že jejich maminka potřebuje pomoc nebo že jejich soused je na tom špatně," říká pracovník Ed Stubbs. "A příští týden jich bude víc, protože rodiče začínají přemýšlet o školních uniformách."

Když nějakou africkou zemi postihne humanitární krize, bezvadně upravení televizní zpravodajové upozorňují na to, jak dlouho už ta země  balancovala na pokraji katastrofy. Jak je tomu v Británii? ? V Shottonu můžete začít jeho příběh od března 1980, kdy byla zlikvidována tamější  obří ocelárna a 6 500 místních obyvatel bylo během jediného dne vyhozeno z práce - v té době šlo o největší propouštění v západní Evropě. Mnohem menší závod dnes dokončuje ocel, která pochází z Port Talbotu, zatímco o pár kilometrů dál se nachází skutečný ukazatel současného osudu Shottonu: sklad Amazonu. Spolu s obchody a potravinářskými továrnami tvoří velkou část místního trhu práce. Pro všechny ostatní je tu univerzální úvěrpodpora v nezaměstnanosti a pak pár nizkých příjmů. V některých částech tohoto města vyrůstá téměř polovina dětí v chudobě.

Většina Spojeného království je bohatší než Shotton, ale náš národní příběh není nepodobný v jiných městech. Prošli jsme od deindustrializace 70. a 80. let přes finanční bubliny Tonyho Blaira až k úsporným opatřením Davida Camerona a Theresy Mayové. Ať už to byli toryové, nebo labouristé, britské e politické třídy se potácely od krize ke krizi, a krmily nás lžemi a nekvalitním alibismem.
 

Thatcherová slibovala národní obrození, noví labouristé znalostní ekonomiku, George Osborne pochod tvůrců a Boris Johnson vyrovnávání sociálních úrovní. Nikdo z nich to nesplnil. Po celou tu dobu byly britské  instituce ničeny a britská sociální struktura rozvrácena, takže nám zbývá jen malá ochrana před krizí, která se na nás právě chystá. Během čtyř desetiletí jsme se dostali od bezpečných pracovních míst k sociálním dávkám a potravinovým bankám - a nyní, jak minulý měsíc informoval můj kolega Josh Halliday z Liverpoolu, potravinovým bankám dochází jídlo, které mohou rozdávat.

Potravinové banky vznikly ve Velké Británii jako provizorium, ale darované konzervy a zbytky chleba se staly součástí našeho sociálního státu. Jak říká Robbie Davison, který vede organizaci Well Fed: "Nejsou to potraviny, které by si lidé sami vybrali. Je to model, který říká: 'Víme, že jste chudí, a tohle vám bude stačit'. To je pravicové." O Davisonovi a jeho alternativním modelu, podle něhož se dobré jídlo dostane ke každému bez ohledu na jeho příjem, jsem již dříve psal. Jeho podnik snižuje své ziskové marže, aby mohl poskytovat jídlo na kolečkách a velkorysá hotová jídla za 2 libry za jedno, a lobbuje za to, aby se k němu přidaly i rady a další subjekty.

V místním bytovém družstvu Clwyd Alyn nyní poskytují obědy Well Fed všem zaměstnancům zdarma. Program začal fungovat letos na jaře poté, co si výkonná ředitelka Clare Buddenová všimla, že někteří zaměstnanci v práci nejedí, zatímco jiní si berou hodně přesčasů, aby se uživili. Obědy zdarma mohou zaměstnancům na plný úvazek ušetřit asi 100 liber měsíčně. Když jsem se s Buddenovou setkal v Davisonových kuchyních, přivedla s sebou Robina Rolfa, jednoho ze svých lidí z IT, který poznamenal, že přestávky na jídlo jsou nyní více společenské než smutný sendvič snědený u stolu.

Byla to vzácná chvíle veselí, než se jejich myšlenky vrátily k nadcházejícím měsícům.  Buddenová má v plánu rozdávat nájemníkům bytového družstva lahve s teplou vodou a deky. "Obávám se, že někteří naši nájemníci zimu nepřežijí, protože si nezapnou topení."

"Tohle je válka v moderní době," říká Davison. "V centrech měst budou svítit všechna světla, pořád to tam bude vypadat normální..." Buddenová se zasměje: "Pořád budeme mít reklamu pro obchodní centra, která nás všechny rozpláče a bude chtít, abychom, utratili  peníze, které nemáme."

A na sídlišti na druhé straně Shottonu budou cedule stále varovat před hraním míčových her na trávě a žádat, aby majitelé domácích zvířat po svých psech uklízeli. Ale jen Bůh ví, co se stane s rodinami uvnitř těchto malých domků.

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
5180

Diskuse

Obsah vydání | 23. 8. 2022