Zákazy ruské kultury a cestování obyčejných Rusů hrají Putinovi do karet

18. 8. 2022

Cestovat mohlo pouze několik privilegovaných úředníků, diplomatů, špionů a důvěryhodných intelektuálů, kteří byli také přísně sledováni. A skutečně, jak se mladší příslušníci sovětských elit dozvídali více o Západě, tak se jejich víra v komunismus a sovětský stát hroutila.

Západ reagoval na sovětskou strategii sebeizolace tím, že nabídl útočiště všem sovětským občanům, kterým se podařilo odejít. Západní rozhlasové stanice se snažily narušit sovětskou izolaci vysíláním do SSSR v ruštině a dalších sovětských jazycích a čelily vytrvalým sovětským pokusům o rušení jejich vysílání.

Tragickou a hanebnou ironií je, že po ruské invazi na Ukrajinu jsou to nyní někteří západní představitelé, kteří volají po izolaci ruských občanů prostřednictvím rozsáhlého zákazu turistických víz pro Rusy ze strany Evropské unie. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij v rozhovoru pro Washington Post 8. srpna vyzval k zákazu všech ruských cest a zdůraznil, že "Rusové by měli být nuceni žít ve svém vlastním světě, dokud nezmění svou filozofii". Finská a estonská vláda vyzvaly k zákazu turistiky. Finsko a pobaltské státy jsou s tímto problémem konfrontovány, protože vzhledem k zákazu většiny evropských letů do Ruska musí Rusové s vízy pro cestu do EU překračovat ruské pozemní hranice s těmito zeměmi.

Finsko skutečně zvažuje uvalení vlastních sankcí a ministři zahraničí EU by měli 31. srpna jednat o úplném zákazu víz pro Rusy. EU zatím zakázala pouze víza pro konkrétní osoby v ruské administrativě nebo v jejím okolí.

EU by měla tyto výzvy k úplnému zákazu odmítnout. Jak řekl jeden z představitelů EU listu Financial Times: "Nechcete přece úplně zakázat všem Rusům cestovat do EU. Rusové, kteří nesouhlasí s válkou, musí mít také možnost cestovat."

Tyto výzvy k zákazu vyvolávají otázky jak etické, tak politické. Představte si, jaké by bylo pobouření, kdyby některé země vydaly zákaz cestování všem občanům USA a Velké Británie jako odvetu za invazi do Iráku - i když vzhledem k tomu, že Británie a Amerika jsou demokratické země, lze tvrdit, že jejich občané nesou větší díl odpovědnosti za zločiny svých vlád než Rusové, kteří žijí pod autoritářskou vládou.

Stejně důležité je, že vedoucí představitelé, kteří to navrhují, zřejmě nechápou, že napodobováním SSSR v opačném gardu nahrávají Putinovu režimu. Putinovi prospívá, aby Rusové nemohli cestovat do západní Evropy a setkávat se tam s ruskými opozičníky.

Kremlu také velmi prospívá, že Západ je Rusy vnímán jako nesmiřitelně nepřátelský nejen vůči ruské vládě, ale vůči ruskému lidu jako celku.

Ruskou státní propagandu, která tvrdí, že Západ iracionálně nenávidí Rusy obecně, nesmírně posílily také občasné kroky západních vlád a kulturních institucí, které ruší představení ruské hudby a propouštějí ruské umělce a hudebníky na Západě. Po březnovém rozhodnutí Cardiffské filharmonie zrušit koncert děl ruského skladatele Pjotra Iljiče Čajkovského jeden ruský liberální přítel s hořkou ironií poznamenal: "Je naprosto ostudné, že Pjotr Iljič neodsoudil invazi, a nemělo by mu být umožněno, aby se vymlouval na to, že je už 130 let mrtvý".

Během studené války západní rozhlasové stanice vysílající do Ruska odsuzovaly sovětské zločiny a útlak, ale snažily se zdůrazňovat hlubokou úctu k ruské klasické kultuře. Bylo to zcela upřímné, protože v nich pracovali ruští emigranti; bylo to však také nezbytné pro jejich přitažlivost pro ruské posluchače.

Navíc dnes se každý ruský intelektuál, který uvažuje o emigraci na Západ, pravděpodobně podívá na kroky, jako byl zákaz vystoupení ruské pěvkyně Anny Netrebko (která mimochodem odsoudila invazi a označila ji za "nesmyslnou agresivní válku", ale odmítla požadavek newyorské Metropolitní opery, aby osobně odsoudila Putina) a vyhazov ruského dirigenta Valerije Gergijeva Mnichovskou filharmonií, a položí si otázku, zda by pro ně na Západě skutečně existovala budoucnost. I to pomáhá udržet ruské intelektuály v Rusku, a tedy alespoň veřejně loajální vůči režimu.

Poněkud nechutným aspektem toho všeho je, že západní osobnosti, které tato rozhodnutí přijímají, nepodstupují žádné osobní riziko a nepřinášejí žádné oběti, zatímco požadují, aby se ruské kulturní osobnosti odřízly od své země a vystavily se velkému riziku nejen pro sebe (pokud se vrátí), ale i pro své příbuzné, kteří zůstanou doma.

Nehledě na to všechno, lze takové zákazy kultury - na rozdíl od nepřátelské státní propagandy - vůbec někdy ospravedlnit, zvláště když je provádějí lidé, kteří sami o sobě tvrdí, že jsou kosmopolitními intelektuály? Jak to koresponduje s multikulturní globální vizí, v niž údajně věří?

 

Celý článek v angličtině ZDE