Po Zemanovi: Poučeni, nebo nepoučeni?

5. 10. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
Vládní koalice nakonec nevybrala vlastního kandidáta do prvního kola prezidentské volby - třebaže to původně slíbila. Místo toho doporučila tři uchazeče o funkci, kteří jsou podle ní vhodní.

Takovýto šalamounský přístup je zjevně reakcí na neúspěšné pokusy dohodnout se v rámci pětikoalice. Není žádným tajemstvím, že zejména mezi lidovci, některými členy ODS a dále u expředsedy TOP09 Kalouska sklidil zatím nejpravděpodobnější vítěz volby, Petr Pavel, ani ne tak kritiku, jako "kritiku" za "prohřešky mládí". Na jeho volitelnosti se však systematické napadání výrazně neprojevilo.


Vlastní koaliční kandidát jistě není namístě ve chvíli, kdy volební peloton je i beztoho značně přeplněn. A s potenciálními kandidáty typu Alexandra Vondry (ODS) je snad opravdu lepší, že premiér své pokusy vzdal.

Jde tedy nyní o to, kdo se vůbec dostane do druhého kola prezidentského hlasování a bude v něm vládními stranami podpořen. Pro Českou republiku jako celek však zní podle mého názoru otázka jinak a vlastně jednodušeji: Bude příští prezident navazovat na "tradici", kterou se pokusil založit Miloš Zeman, nebo se spíše pokusí sladit funkci přímo voleného prezidenta s ústavními pravidly hry?

Zeman si jak známo hrál na "poloprezidentský" systém a sám sebe postavil do role aktivistického prezidenta, jakou ústava podle litery i vyjádření jejích autorů naprosto nepředpokládala. Z jistého hlediska je požadavek proruských antirežimních demonstrantů, aby prezident na základě jakési petice odvolal vládu a jmenoval novou, plně v logice svévolného Zemanova "pojetí" prezidentského úřadu - podle nějž je prezident víceméně absolutním monarchou a může mluvit do čeho chce a dělat si, co se mu jen zlíbí.

Spory mezi koalicí a opozicí by tedy přihlížejícím voličům neměly zastřít hlavní dilema, které Zeman po sobě na Hradě zanechá. Bude nový prezident navazovat na tradici zemanovské svévole a broukopytlíkovsky zasahovat do věcí, do nichž mu nic není, ani být nemá? Nebo voliči vyberou stabilizujícího kandidáta, pro nějž přísaha na ústavu nebude jen prázdným rituálem, který ji, ústavní zvyklosti a protokol prostě bude dodržovat - a až na dalším místě se věnovat konkrétním politickým otázkám?

Jakákoliv podpora ze strany odcházejícího Zemana i jakékoliv nestandardní rysy kandidatury samozřejmě naznačují, že kandidát pošilhává po neústavní roli "voleného monarchy" a nehodlá se zatěžovat dodržováním pravidel.

Naproti tomu ti, kdo dodržování pravidel hovoří a svým dosavadním životem vzbuzují důvěru, že se hodlají vyhnout nejrůznějším politickým "anomáliím" a střetům zájmů, jsou nadějí, že by se prezident/ka mohl/a vrátit k ústavou předpokládanému výkonu funkce.

Další komplikací je, že kdokoliv chce vyhrát, bude muset získat alespoň část hlasů, které v minulosti zvolily právě Zemana. Někteří kandidáti na to jdou "od lesa" a spočítali si, že jde vlastně především o voliče, kteří jsou postkomunistickými autoritáři. Vojenská minulost a signály Petra Pavla mohou docela dobře odradit část liberálněji orientovaných občanů, protože jsou v prvé řadě zaměřeny na zastánce "klidu a pořádku", kterým aktivistický prezident připadal přece jen příliš dobrodružně na to, aby se cítili opravdu bezpečně.

Jiní, jako odborový předák Josef Středula, který si sám přišel říci o Zemanovu osobní podporu, sázejí na osvědčené vyvolávání strachu, které se předchůdci tak osvědčilo. Jenže tentokrát se namísto "revanšisty" a "sudeťáky" údajně ohrožujícími národní kolektiv má publikum děsit "samoživitelek, které kvůli asociální vládě musejí krást". A dozvídáme se to z uchazečovy hysterické kampaně, kterou platí kasa Českomoravských odborových svazů, včetně "párkovného" ve výši 500 Kč na jednoho účastníka protivládní demonstrace. Zdá se tedy, že Středula je lidově řečeno novým Zembišem, model dva v jednom. Straší jako Zeman - a jako Babiš navazuje na degenerované pojetí levicové politiky v paroubkovské linii, kde se programové otázky úplně eliminují a spoléhá se pouze na uplácení voličů a nejčerstvější průzkumy veřejného mínění. Bezzásadovost a "chytrácká" krátkozrakost jsou hlavními znaky takového "mazaného levičáctví". 

Podle Petra Fialy mají být vhodnými prezidentskými kandidáty již jmenovaný Pavel, bývalá rektorka Danuše Nerudová (ve funkci skončila v lednu, s její kampaní nijak nekolidovala) a nestranický "celovládní minus Piráti" senátor Pavel Fischer.

Jestliže na Petra Pavla protivníci vytahují, co údajně měl nebo neměl udělat před více jak třiceti lety, v souvislosti s Fischerem je zase přetřásáno mnohem čerstvější vyjádření, v němž hodil na jednu hromadu "homosexuála a pedofila" - a prohlásil, že jako prezident by gaye ústavním soudcem nejmenoval. Za výrok se Fischer sice později omluvil a uvedl, že byl "vytržen z kontextu" - těžko si však představit libovolný kontext, v němž by podobné kádrování uchazečů o funkci ústavního soudce dávalo smysl. Jakoby tu Fischer objektivně navazoval na konzervativní agendu prosazovanou rodinou dosluhujícího prezidenta, spíše než na ústavní tradici.

Fischerovo senátorování je také (podle mě však neoprávněně) srovnáváno se způsobem, jakým Středula ve své kampani účelově kořistí z funkce odborového předáka. Mohl by ale někdo ukázat, jakým způsobem Fischer uplácí voliče senátními penězi? Sotva. 

Takže pokud netoužíte po vyloženě vládním kandidátovi a současně nechcete dalšího prezidenta vyznačujícího se střetem zájmů a protiústavním aktivismem, z nadějných kandidátů zbývají nakonec vlastně jen Pavel a Nerudová. První se rozhodl, že kampaň hned v prvním kole přizpůsobí získání hlasů těch, kdo mají o fungující demokracii představu "klidu na práci". Může to být chytré z pohledu druhého kola, ale také se to kandidátovi může vymstít, pokud by nakonec navzdory všem předpokladům už v kole prvním prohrál s Nerudovou souboj o liberálnější hlasy.

Andrej Babiš zjevně po neúspěchu snah proměnit komunální a senátní volby v "referendum o vládě" sám kandidovat nebude - a zřejmě se ani nechystá postavit někoho ze svých loajálních spolupracovníků. Mohl by však ještě do volby zasáhnout otevřenou podporou některého ze stávajících kandidátů a napodobit tak Fialu. Logicky se přitom nabízí možnost "koblihově párkové" spolupráce s prohradním Středulou, který se podobně jako Babiš pouští do vlády "nestarající se o naše lidi" a zastává se i protirežimních proruských aktivistů.

Prezidentská volba si bezpochyby stále ještě udržuje své neznámé a bude tedy velice zajímavá. Její výsledek hodně napoví o tom, zda si pokus zachránit českou demokracii před smrtelným pádem do orbánovské antiliberální pasti ještě udrží nějakou naději - nebo se s pokračováním Zemanovy hradní politiky nakonec rozsype a zhroutí.

1
Vytisknout
8521

Diskuse

Obsah vydání | 7. 10. 2022