Naši politikové měli poslední šanci zastavit klimatický kolaps. Zklamali všechny z nás
18. 11. 2022
čas čtení
6 minut
Šance každého člověka na narození vypočítal Dr. Ali Binazir. Vynásobil pravděpodobnost, že se vaši rodiče setkají, spáří a počnou dítě, šancí na splynutí konkrétní spermie a vajíčka, šancí na to, že všichni vaši lidští a hominidní předkové dosáhnou reprodukčního věku a že se všichni úspěšně rozmnoží. Dospěl k číslu jedna ku deseti umocněno číslem 2 640 000. Jinými slovy, desítka následovaná 2,6 milionu nul. Je to nepředstavitelné, zázračné číslo. Přesto jsme tady, píše George Monbiot.
Šance, že právě teď žijeme jako příslušníci jedné z prvních generací, která poznala cestu, na níž se nachází, a jedné z posledních, která ji může změnit, musí k tomuto šílenému číslu přidat ještě několik nul. Šance, že budete v této kritické chvíli prezidentem nebo premiérem svého národa ... no, chápete to.
Jak se tedy hlavy států rozhodly tohoto zázraku využít? Aby prodloužily náš čas na Zemi a vysloužili si tak vděčnost všech nepravděpodobných lidí budoucnosti? Rozhodly se neudělat nic. Nic, co by v této soutěži pravděpodobnosti mělo reálnou šanci změnit naši trajektorii. Na zasedání COP27 v Šarm aš-Šajchu si mohli vybrat, zda budou bránit obyvatelnou planetu, nebo se zavděčí svým sponzorům. Rozhodli se pro sponzory.
Víme, jak jedna cesta vede k druhé cestě, jak moc nashromážděná díky zkorumpovaným rozhodnutím předchozích generací pohání zkorumpovaná rozhodnutí naší doby. Víme, že licence udělená fosilním společnostem padesátiletým selháním jim umožnila dosahovat ohromných zisků - v průměru 2,8 miliardy dolarů denně za celé toto období - a že jim stačí investovat jen zlomek těchto peněz do politiky, aby si koupily každého politika a každé politické rozhodnutí, které potřebují.
Víme, že nejjednodušší způsob, jak si politik může zajistit moc, je zavděčit se těm, kteří ji již mají, těm, jejichž moc přesahuje volby: ropným magnátům, mediálním magnátům, korporacím a finančním trhům. Víme, že tato moc jmenuje ty nejhorší možné lidi v nejhorší možnou dobu. Víme, že když se postarší
Padesát let, ptáte se? Ano, první mezinárodní summit, který tvrdil, že se zabývá ekologickou krizí, se konal v roce 1972. Hrstka mocných zemí, včetně Velké Británie a USA, na tomto summitu svolala něco, co v tajném zápise nazvala "neformálním a důvěrným" orgánem, jehož účelem, jak vyplývá ze zápisů, bylo zajistit, aby chudší země nedostaly to, co chtějí, a aby nebyly dohodnuty žádné mezinárodní normy týkající se znečištění nebo kvality životního prostředí.
Dostaly tam důležitou lekci. Hrozby svým sponzorům zažehnáte tím, že přikyvujete a usmíváte se, na veřejnosti říkáte správné věci a za zavřenými dveřmi pak blokujete účinná opatření. Když letos přijeli na COP27, neměly v úmyslu ani vyplatit peníze, které slíbily chudším zemím, aby jim pomohly přizpůsobit se - pokud je něco takového možné - klimatickému rozvratu, natož aby se snažily tomuto rozvratu zabránit.
A tak tu máme po padesáti letech plánovaného selhání situaci, kdy ani jeden ze čtyřiceti ukazatelů klimatických opatření není na cestě k dosažení cílů, na kterých se vlády dohodly. Za prvních devět měsíců letošního roku dosáhlo sedm největších soukromých ropných společností zisku ve výši přibližně 150 miliard dolarů. Vlády však tento lup nadále doplňují tím, že ropným a plynárenským společnostem poskytují 64 miliard dolarů ročně ve formě veřejných dotací.
V případě rozvoje nových ropných a plynových polí již neexistují žádné reálné prostředky, jak zabránit globálnímu oteplení o více než 1,5 °C. Přesto společnosti těžící fosilní paliva s podporou vlád, které je vlastní nebo jim udělují licence, plánují v letech 2023-2025 velký nárůst investic. Největší plánovaná expanze se s velkým odstupem odehrává v USA. Měkká fakta - vágní a nezajištěné sliby v Šarm aš-Šajchu o omezení spotřeby - nejsou nic proti tvrdým faktům o rozšiřování produkce.
Už nemusíme spekulovat o tom, kam by tato cesta mohla vést: vstoupili jsme na ni. Záplavy v Pákistánu, které vyhnaly z domovů 33 milionů lidí a spláchly 3 miliony hektarů půdy, následovaly po vlně veder, která zničila úrodu. To je efekt biče, který předpovídají vědecké práce: mírné počasí vystřídá prudký cyklus extrémů. Je těžké odhadnout, jak se země zotaví z ekonomických otřesů způsobených těmito katastrofami: jakmile se začne vzpamatovávat, pravděpodobně ji srazí na kolena další katastrofa. Čína letos, ačkoli o tom západní média informovala jen zřídka, zažila nejen největší vlnu veder ve své historii, ale i největší tepelnou anomálii, jaká kdy byla kdekoli zaznamenána. Ničivé sucho v Africkém rohu, které trvá již pátým rokem, nabízí pohled na to, jak může vypadat "neobyvatelnost".
Vlády bohatých zemí přijely na konferenci do Egypta s tím, že "teď, nebo nikdy". Odjížděly se slovy "a co takhle nikdy?". Proplouváme všemi cíli a úkoly, červenými čarami a slíbenými zdrženlivostmi vstříc budoucnosti, v níž se možnost existence kohokoli začne zmenšovat směrem k nule. Každý život je šíleně nepravděpodobný dar. Jak dlouho ještě budeme sedět a dívat se, jak naše vlády všechno zahazují?
Zdroj v angličtině ZDE
6818
Diskuse