Ukrajina: Nakonec proběhnou jednání – ale ne tak, jak si myslíme

21. 11. 2022

Teoreticky války končí, když poražená válčící frakce nemá žádnou bojovou sílu a vítěz si může dělat, co chce. V praxi však mnohé, ne-li většina válek končí jinak. Když se válka blíží ke konci a není pochyb o jejím výsledku, poražený se pokusí získat nejlepší možné podmínky, zatímco vítěz může být v pokušení ušetřit další úsilí, náklady a krev. Další možností je, že dojde k patové situaci, která způsobí, že obě strany budou zvažovat, zda lze jejich cílů skutečně dosáhnout, a hledat cestu ven.

Téměř ve všech případech je zahájení jednání spojeno s rituálem, velkým nebo malým. Když probíhají jednání, mohou být přímá nebo nepřímá. Přímá jednání zahrnují schůzku, nebo spíše sérii schůzek, mezi zástupci obou válčících stran; v nepřímých jednáních hrají důležitou, někdy zásadní roli zprostředkovatelé. Ve středověku tento úkol obecně připadal církvi; kyvadlová diplomacie, kterou proslavil americký ministr zahraničí Henry Kissinger v letech 1973/74, když létal tam a zpět mezi Jeruzalémem, Káhirou a Damaškem, není moderní vynález.

Podobnou roli může zastávat i neutrální strana nebo Organizace spojených národů. Jednání mohou být omezena na skutečně válčící strany, ale mohou zahrnovat i další strany. Bylo tomu tak např. na Vídeňském kongresu v letech 1814/15, kterého se zúčastnily delegace téměř všech evropských států, nebo na Versailleské konferenci v letech 1919/20.

Hádka o konferenční stůl

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení se mírová jednání a boje vzájemně nevylučují – ve skutečnosti se velmi často odehrávají současně. Dobrým příkladem toho je takzvaná stoletá válka mezi Francií a Anglií. Začalo to v roce 1337 a skončilo v roce 1453. Ve skutečnosti události sestávaly z celé řady válek, někdy simultánních, někdy po sobě jdoucích, s přestávkami mezi nimi.

Za těch 116 let, co tato válka fakticky trvala, se snad nenašla jediná, za které by nebyla vedena mírová jednání - když ne mezi hlavními aktéry, tedy králi obou zemí, tak mezi jejich podřízenými, kteří v decentralizovaném feudálním systému panujícím v té době často požívali značných svobod. Jednou z otázek, u kterých se často hledala dohoda, byla výměna vězňů – jako je tomu dnes po pádu Chersonu.

Mírová jednání související s třicetiletou válkou začala v roce 1635, ale skončila až v roce 1648 (pokud vynecháme úzce související válku mezi Francií a Španělskem, která trvala až do roku 1657). Pokus ukončit válku ve Vietnamu začal v roce 1969, ale trval čtyři roky; pouhé rozhodnutí o konkrétní podobě konferenčního stolu, který by uspokojil všechny účastníky (USA, Jižní Vietnam, Vietcong a Severní Vietnam), trvalo měsíce.

Meanwhile in Russia: accused war criminal Zakhar Prilepin—who spends a lot of time on the frontlines and previously boasted of "killing many" in Ukraine—admits that Russia wants to negotiate merely to regroup and finish fighting later, any potential peace accords notwithstanding. pic.twitter.com/WyuvASO9Ru

— Julia Davis (@JuliaDavisNews) November 20, 2022

Co můžeme očekávat, použijeme-li výše uvedené principy na současný konflikt na Ukrajině? Bod číslo jedna: S největší pravděpodobností budou jednání nejprve vedena nepřímo a později přímo. V současné době je Volodymyr Zelenskij rozhodnutý nesedět s Putinovými představiteli, natož s ním samým.To, že si s Putinem nesedne, však nutně neznamená, že jsou vyloučena jakákoli jednání mezi Ukrajinou a Ruskem. O tuto roli by mohl být požádán nějaký druh prostředníka, s největší pravděpodobností OSN nebo země jako Indie, která v současnosti není zapojena do konfliktu. Další možností je, že Putina sesadí jeho vlastní lidé a jeho nástupci projeví větší ochotu vyjednávat než Putin sám.

Bod číslo dvě: Vzhledem k množství zemí NATO a skutečnosti, že Putin má málo blízkých spojenců, velmi pravděpodobně odmítne mírový kongres a bude trvat na individuálních jednáních. V každém případě budou ostatní účastníci formálně vyloučeni, i když se mohou pokusit postavit se na okraj, aby posbírali co nejvíce drobků.

Bod číslo tři: Jednání budou téměř jistě protahovaná, než se dopracují k závěru. Minimálně měsíce, možná roky. V jejich průběhu se může palba zastavit - nebo pokračovat, i když přerušovaně a v menším měřítku. Příkladem toho, jak se tyto dvě věci mohou míchat, je válka ve Vietnamu.

Bod číslo čtyři: Při pohledu z Moskvy se zdá, že vítězství – ať už to slovo znamená cokoliv – je daleko, ještě dále, než tomu bylo v den, kdy před devíti měsíci zahájily ruské armády invazi. Na ukrajinské straně, i když vezmeme v úvahu nedávná vítězství Zelenského, to nevypadá jako reálný jeho proklamovaný cíl vyhnat Rusy ze všech ukrajinských území, kterých se od roku 2014 zmocnili. Vzhledem k tomu, že problém násilím nelze vyřešit, je velmi pravděpodobné, že se nakonec nějaký kompromis najde. Takový, který dá Ukrajině mnoho z toho, co chce, ale který v každém případě umožní Putinovi připsat si vítězství, například formou prohlášení NATO, že Ukrajina se k této organizaci nemůže připojit.

Konečně, tento krátký článek není založen na ničem jiném než na historii. V minulosti se historie často ukázala jako špatný průvodce budoucností. Ale je to vše, co máme.

Zdroj v němčině: ZDE