Ukrajina: Ani po průlomu u Bachmutu by ruské síly neměly před sebou volnou cestu

14. 3. 2023

čas čtení 5 minut
Vojensky Rusko v Bachmutu dosahuje jen malého pokroku. Nicméně ukrajinská armáda je v nebezpečné situaci. Když se však stáhne, stále existuje naděje. Generál ve výslužbě Klaus Wittmann vysvětluje, proč to nemusí být nutně porážka, i když Bachmut padne.

Město Bachmut na východě Doněcké oblasti Ukrajiny je už sedm měsíců terčem ruských útoků. Zuří místní bitva s intenzivní dělostřeleckou palbou. Na ruské straně jsou přijímány strašlivé lidské ztráty. Ukrajinské ozbrojené síly se brání, ne bez velkých ztrát. Přesto se hovoří o poměru pěti až sedmi Rusů ku jedné ukrajinské oběti.

Proto je pro ukrajinskou stranu jednou z priorit dále maximalizovat ztráty nepřítele a vázat ruské síly, také připravit další protiútoky. Ukrajina se samozřejmě brání tam, kde je napadena a chce držet severojižní obrannou linii. A Rusku má být odepřen dopravní uzel pro další útoky. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba právě prohlásil, že obrana Bakhmutu zachrání před stejným osudem další místa.

Pro ruskou stranu je obklíčení nebo kontrola silnic operativním cílem, také jako předpoklad dalšího pokroku. Chce také zvýšit vzdálenost mezi ukrajinskými jednotkami a svými vlastními zařízeními.

Ale zároveň je Bachmut pro obě strany vysoce symbolický – i když na různých úrovních: Pro Rusko, vzhledem k žalostně malému pokroku v této válce, jde o to, aby konečně mohlo zaznamenat viditelný úspěch – bez ohledu na ztráty. Pro Ukrajinu je Bachmut, stejně jako Mariupol a Cherson, majákem odporu a vůle přežít.

Boj o moc na ruské straně

Zároveň je na ruské straně Bachmut figurkou v mocenském boji mezi Jevgenijem Prigožinem, vůdcem žoldnéřské skupiny Wagner, a vedením armády a samotným Putinem. Jeden komentátor také označil Wagnerovu skupinu za nárazník, který má chránit pravidelné ozbrojené síly. Měla by dělat špinavou práci - ale s "masou místo kvality" je malá šance na úspěch.

Poslední zprávou je, že ukrajinské jednotky ustoupily na západní břeh řeky Bachmutky a vyhodily do povětří důležité mosty. Tam, kde řeka protéká zastavěným územím, lze bojovat proti pokusům o přechod z domů.

Stane-li se ukrajinský ústup nevyhnutelným, protože pozice v Bachmutu již nebude udržitelná a hrozí úplné obklíčení, přesunou se ukrajinské síly do velmi silně rozvinutých pozic 20 až 30 kilometrů na západ, posíleny o důlní bariéry.

V tomto ohledu je třeba oponovat prezidentu Volodymyru Zelenskému, když pesimisticky říká, že po průlomu v Bachmutu budou mít ruské síly volnou cestu. Totéž platí pro německé experty, kteří v tomto případě předpovídají postup na západ o 80 kilometrů.

Ruská strana by se navíc po průlomu u Bachmutu musela přeskupit a potřebovala by další síly pro obrněný postup v otevřeném terénu proti opevněným pozicím.

V tomto kontextu hlodá hořká myšlenka: S dřívější, účinnější a rozsáhlejší vojenskou pomocí mohla západní komunita pravděpodobně v první řadě pomoci vyhnout se tak akutním nebezpečným situacím.

"Tanková koalice" byla navržena loni v létě a Německo by udělalo dobře, kdyby převzalo iniciativu, aniž by riskovalo tak obávané "jít do toho samo". Poté byl ale kancléř Olaf Scholz citován z projevu v zahraničním výboru, kde prohlásil, že dodávka bojových vozidel pěchoty způsobí "strašnou eskalaci".

Opožděné dodávky tanků

Teprve nedávno Scholz konečně kývl a chlubí se, že neustoupil žádnému "nátlaku". Jenže za jakou cenu! Německý zbrojní průmysl před rokem také bez jakékoli reakce nabídl urychlení výroby munice, která je nyní tak vzácná. Po znovudobytí Charkiva a Chersonu se mělo udělat vše pro udržení a posílení dynamiky ukrajinského protiútoku.

Takové úvahy by měly být lekcí pro naši podporu v průběhu války. Zdá se, že ministr obrany Boris Pistorius překonal polovičatost minulosti, ale dohání ztracený čas.

Hádat se stále dokola od zeleného stolu v zázemí nebo v diskusních pořadech o tom, zda není status Bachmutu zveličován a jak by nyní měly ukrajinské ozbrojené síly jednat, je jedna věc. Je naléhavější vzít si z této situace ponaučení pro odvážné další kroky.

A byla by nutná silnější empatie s utlačovaným ukrajinským lidem a "peklem Bachmutu" – alespoň mezi některými politiky, profesory, generály ve výslužbě a také mezi jednotlivými představiteli církve. Doporučuje se návštěva Pamětního kostela císaře Viléma v Berlíně, kde je aktuálně k vidění výstava "Tváře války" se snímky ukrajinského fotografa Mstyslava Černova.

Zdroj v němčině: ZDE

1
Vytisknout
4537

Diskuse

Obsah vydání | 16. 3. 2023