O obojakosti v nové studené válce

14. 3. 2023

čas čtení 2 minuty
V nové studené válce po ruském útoku se čtyři státy báječně cítily pohodlně: Indie, Turecko, Jihoafrická republika a Brazílie. Pěkně naslouchají jedné straně, někdy druhé – a těží z toho jako nikdy předtím. Zejména prezident Lula hraje tuto hru perfektně, píše Jacques Schuster.

S ruským útokem na Ukrajinu nejenže vypukla po celém světě nová studená válka, ale také začaly velké námluvy a nadbíhání středně velkým mocnostem, které jsou tak vlivné, že by bylo dobré je mít ve vlastním táboře. Existují čtyři státy, jejichž přízeň lze získat v konfliktu o sféry vlivu: Indie, Turecko, Jižní Afrika a Brazílie.


Rusko a Čína na jedné straně a Západ na straně druhé v současné době dělají hodně pro to, aby tyto čtyři země připoutaly k sobě. Ony zase pochopily, že jejich příležitost spočívá v obojakosti. Vychytrale si hrají na prokrastinátory, kteří se nezavazují k žádné věci a nepřijímají žádné definitivní závazky, ale dávají svým partnerům z Východu a Západu nápovědu, aby alespoň pochopili a částečně podpořili pozici prezentovanou jako "čestní makléři". Přínosy tohoto cíleného přístupu jsou na jedné straně a na druhé straně hmatatelné: Indie, Turecko, Jihoafrická republika a Brazílie získávají ve světové politice novou váhu.

Navíc se těší výhodám, o nichž si před novou studenou válkou mohly v tomto rozsahu nechat jen zdát: Od levné ruské ropy (Indie) přes ruské a americké zbraně (Turecko, Jižní Afrika) až po lákavé obchodní nabídky a nabídky spolupráce, jaké Brazílie nedávno obdržela od Německa a dalších Evropanů.

Navíc každý západní šéf vlády, který si tuto čtveřici namlouvá, nyní ochotně zavírá oči, když dojde na temné stránky příslušného partnera, jímž disponuje indický premiér Naréndra Módí, stejně jako turecký Recep Tayyip Erdogan, Cyril Ramaphosa z Jižní Afriky i brazilský prezident Lula da Silva.

Každý se chce setkat s Lulou

Lula je v současné době také populární u Němců z geostrategických důvodů. Po celé měsíce byli vrcholní politici v Brazílii: nejprve spolkový prezident, pak kancléř, nyní ministr hospodářství Robert Habeck a ministr zemědělství Cem Özdemir.

Proti těmto cestám nelze nic namítat, zejména proto, že ze spolupráce těží i Německo. Člověk by si však neměl dělat iluze: Ani Brazílie, ani ostatní zmíněné státy se nenechají zatáhnout do našeho tábora. Žijí příliš dobře v průsečíku světové politiky.

Zdroj v němčině: ZDE

0
Vytisknout
4613

Diskuse

Obsah vydání | 16. 3. 2023