Jsou naše základní školy pevným základem života?

14. 3. 2023 / Beno Trávníček Brodský

Debata o délce základního školství mi tak přijde podobně zástupná, jako třeba dlouholetá vleklá debata o průměrných platech učitelů. Zkrátka pokud je levnější mít na základce 8 tříd, ať tam jsou. Skutečným problémem je, že ani jedna z uvedených debat, zdá se, není navázána na skutečnou veřejnou debatu o kvalitě našeho základního školství (tzn. co si o ní myslí učitelé, co žáci, co jejich rodiče, co zřizovatelé a jak to vezme v úvahu ministerstvo školství třeba při aktualizaci rámcových vzdělávacích programů). Nejdůležitějším ve školství by měl být ověřený výsledek, tedy jak je v určitém okamžiku konkrétní člověk skutečně v nějaké problematice vzdělán, nejen jaké si vybojoval známky. Protože profesí jsem komunálním ekologem, svého času jsem se dost zajímal o stav ekologické výchovy na základních školách. Jedním z hlavních protiargumentů skoro vždycky bylo, že v environmentálních otázkách musí ve výchově dítěte zabodovat především rodina! Co zmůže škola?!

S tím se nedá jednoduše souhlasit. Rodina má určitě ve výchově dítěte nenahraditelný význam. Hodit na ni ale „vzdělávání“ v době, kdy řada rodin řeší a nejspíš ještě dlouho bude řešit základní existenční problémy, je velmi krátkozraké. Samozřejmě bude mnoho míst v zemích českých, kde se učí na ZŠ skvěle, ale soudě podle vzdělanosti většinové populace - třeba k environmentálnímu přemýšlení – mnohde to bude horší.

Pokud chceme, aby příští generace naši zemi spravovaly lépe než my (například uskutečnily skutečně funkční kroky k otupení děsivé klimatické změny), musí je k tomu dovést ruku v ruce jejich rodina a kvalitní základní škola. V rámci základního vzdělávání je dítě ještě dostatečně tvárné a je mu tak možné vštípit základy dobrého života daleko rychleji a s hlubšími stopami než na dalších stupních škol.

Rodiče si dítě nevybírá a těžko někdo zvenčí výrazně ovlivní, jak bude vychováno doma. Naopak ve škole lze kantory vybírat, stimulovat, hodnotit a podle skutečného výsledku jejich práce (tj. celkové kvality jimi vzdělávaných lidí) i částečně odměňovat. Důležité také je nenutit jim žádné „politické“ přesvědčení, samozřejmě s vyloučením demokratickou legislativou kriminalizovaných extrémismů.

Je jasné, že mírou kvality žáka na základní škole nemůže být jen to, jak umí „číst-psát-počítat“, ale zda pochopil, jak má správně běžet složitý „stroj života“. Že je pouze jedním jeho kolečkem, ale právě tím je k jeho běhu velmi důležitý. Aby si uvědomoval, že partikulárním zájmům jsou u slušných lidí nadřazeny jiné hodnoty = umění nepovyšovat se ani se neponižovat, snaha chápat jeden druhého, pochopení, že kvalita společnosti spočívá hlavně v tom, jaké jsou její občané schopni vzájemné solidarity a také jak se staví k dopadu své existence na přírodu, jíž jsou nedílnou součástí.