Měnící se tvář čínského vládnutí

16. 3. 2023

Čínský prezident Si Ťin-pching právě zahájil své třetí funkční období, když doma i v zahraničí začaly kolovat otázky ohledně jeho vůdcovství. Naprostý obrat Číny v politice nulového COVIDu byl tak rychlý a mimořádný, že překvapil téměř každého.

Korekce čínského kurzu však byla signalizována dlouho předtím, než se v prosinci 2022 změnila politika. V únoru 2022 byla odpovědnost za kontrolu COVIDu-19 přenesena na místní vlády, což umožnilo přechod Číny od "dynamického zúčtování" neboli nulového COVIDu.

Před 20. sjezdem strany byla delta řeky Jang-c'-ťiang označena za ústřední bod čínského zotavení po COVIDu-19. Po sjezdu strany začaly místní samosprávy uvolňovat restrikce týden před oficiálním ústředním slovem. Celostátní rozsah obratu však byl překvapivější než implikace, že některé oblasti by mohly sledovat odlišné politiky.

Po obratu s nulovým COVIDem panovalo ticho až do února, kdy byla role Si Ťin-pchinga vylíčena jako vizionářská a Komunistická strana Číny se sjednotila za novým politickým směrem. To bylo více než tři měsíce poté, co byla rozhodnutí přijata, a pak byla oznámena zdravotnickými úřady, spíše než samotným Siem.

Podobný transfer politických úvěrů předtím uvěznil Čínu v jejím problému s COVIDem-19. Si převzal politiku ohledně COVIDu-19 až v srpnu 2020, kdy byl dostatečně sebevědomý, aby prohlásil, že Čína se s pandemií vypořádala. Poté si připsal všechny zásluhy za úspěch celostátního lockdownu. Čínská reakce na COVID-19 podle Siho "ukázala nadřazenost čínského systému".

Zatímco politika vůči COVIDu-19 je pouze jednou oblastí veřejné politiky, je to kritická ilustrace povahy čínské správy. A nabízí náznaky toho, jakým způsobem Si řídí Čínu.

Od svého nástupu k moci má Si hluboký vliv na instituce čínské vlády. Největší změnou bylo odstranění kritického bezpečnostního ventilu pro přisuzování politické odpovědnosti – zahození myšlenky kolektivního rozhodování.

V postmaoistické éře byla všechna rozhodnutí spojena s výborem. Dokumenty vydávané skupinami převyšovaly dokumenty vydávané jednotlivými autoritami, včetně nejvyššího vůdce.

Podle nových Siových pravidel nese odpovědnost za každé politické rozhodnutí jedna osoba. Si se postavil do čela mnoha skupin, které vydávají nejdůležitější čínská rozhodnutí. To jistě znamená, že více moci a odpovědnosti je v jeho rukou. Ale je méně jasné, zda ví, nebo jak účinně je mu nyní razeno, co dělat s touto mocí.

Si je prakticky omezen v tom, co může dělat. Je velmi těžké mít přímý vliv na směřování jedné z nejsložitějších organizací na světě. Sledování jeho politiky od začátku do konce naznačuje, že Si nechává své podřízené pravidelně šťouchat do kormidla, zatímco on se tu a tam dostane k velkému otočení volantem.

Praktické problémy kontroly jsou zdvojnásobeny absencí hlavního plánu. Neexistuje žádná Si Ťin-pchingova doktrína. Si Ťin-pching skutečně věří v roli Komunistické strany Číny jako jediné politické mašinérie vhodné pro řízení národa. Jeho přínos k teoretickému kánonu by se dal žalostně shrnout jako "následujte stranu".

Je mnohem méně jasné, jaké stranické záležitosti mají lidé následovat. Vidíme nekonzistentní soubor politických postojů vyjádřených prostřednictvím Siových projevů, které sahají od ostře protizápadních výpadů až po strategie, které vřele vítají západní podnikání.

Soudě podle jeho projevů se Si domnívá, že politické přešlapy a odpor veřejnosti jsou výsledkem špatného provádění centrálních směrnic a že silnější, disciplinovanější a centrálně řízená komunistická strana může zajistit lepší vládnutí.

Vidí to například jako způsob, jak pomoci vybudovat moderní finanční a technologické sektory, které mohou učinit Čínu silnou. Bitva spočívá v tom, jak dosáhnout technokratické dokonalosti a zároveň mít neustálé podávání zpráv směrem nahoru a centralizované politické řízení ze strany.

Tento systém se projevuje pravidelnými výkyvy tam a zpět. Změna politiky vůči COVIDu-19 nebyla prvním náhlým obratem pod Siovým vedením. V roce 2015 došlo ke katastrofální intervenci na akciovém trhu, z níž Si Ťin-pchinga zachránili technokraté.

Pak došlo ke zrušení IPO Ant v roce 2019 a náhlému takzvanému "Big Tech zásahu" proti online vzdělávání, který vytvořil nejistotu v podnikání.

Si během svých prvních dvou funkčních období vyslal signály o vládnutí, které vytvářejí řadu smíšených pobídek, jimiž se nyní bude řídit čínská správa v příštích pěti letech.

Namísto toho, aby vláda prosazovala agendu, která se rozvíjí prostřednictvím mnoha vstupů a širokého souhlasu, existuje mnohem vyšší riziko, že rozhodnutí budou tlačena shora, dokud nedojde k náhlému politickému výkyvu, když všichni uvíznou při jejím prosazování.

To je umocněno absencí rozlišitelného rámce a nedostatkem pobídek k dosažení technokratických politických úspěchů.

V personálních záležitostech Si neodměňuje ty, kdo jeho reformy realizovali, jak je vidět na sesazení bývalého vicepremiéra Chu Čchun-chua. Vrcholným čínským vedoucím orgánům dnes nedominují političtí specialisté, nýbrž generální vykonavatelé se zkušenostmi z regionální vlády.

V obchodních záležitostech zůstává vztah mezi Komunistickou stranou Číny a obřími čínskými technologickými firmami nejistý. I když se vyskytly případy přísné regulace zahrnující zničení tržní kapitalizace, tyto firmy jsou pro Siho a fungování čínské politiky nezbytné. Bez jejich distribučních kanálů, dosahu a velkých finančních příspěvků by Si Ťin-pchingův program na zmírnění chudoby nebyl účinný.

Nezůstalo bez povšimnutí, že Si uvádí řešení extrémní chudoby jako svůj největší úspěch - a přesto marginalizoval jak jednotlivce (Chu Čun-chua), tak aktéry soukromého sektoru (technologické giganty), kteří ji provedli.

Toto napětí a Si Ťin-pchingovo neustálé spoléhání se spíše na stranické orgány než na ministerstva, aby věci prosadily, ukazují na větší rozdíly mezi Čínou a Západem – ne-li celým mezinárodním společenstvím.

Tomu, jak se na Čínu dívá zbytek světa a jaký má Čína vztah k mezinárodnímu společenství, dnes dominuje silný mezinárodní tlak proti Komunistické straně Číny. Západ považuje politickou kontrolu Komunistické strany Číny za neslučitelnou s tržní ekonomikou a otevřenou společností.

Zakořenění tržní ekonomiky je však hluboké a čínské vedení zůstává rozhodně protržní – reformy kapitálového trhu během Siova druhého funkčního období byly dramatické a rozsáhlé. Vyřešení tohoto napětí bude zásadní pro stabilizaci postavení Číny v mezinárodním společenství.

Si Ťin-pchingova politická prohlášení od začátku jeho třetího funkčního období zůstávají smíšená. Jedním z nich byla bezpečnost a lokalizace čínského výzkumu a vývoje. Současně ale existuje i tlak na přístup na zahraniční trhy a talenty a na přilákání a využití zahraničních investic.

Samozvané nové motory růstu Číny – pokročilá výroba, umělá inteligence, data velkého objemu a zelená ekonomika vedená elektrickými vozidly a obnovitelnou energií – navíc vyžadují hluboké mezinárodní angažmá.

Otázkou nyní je, jaké by mohly být podmínky tohoto angažmá a jaký vliv by to mohlo mít na budoucnost čínské vlády.

Zdroj v angličtině: ZDE