Ještě jednou: Má britská monarchie nějaký smysl?
9. 5. 2023
Korunovační víkend znovu potvrdil, že Británie není skromnou, symbolickou, "cyklistickou" monarchií, jakou si osvojila řada jiných evropských dědičných království. Její královská rodina zůstává velkolepou, historií, náboženstvím, rituály a extravagancí prosycenou institucí celebrit. Dědičnost je jako základ pro vysoký úřad neobhajitelná, ale může přežít, pokud je legitimizována souhlasem. Král by se měl skutečně těšit podpoře lidu, jinak není ničím. Otázkou však zůstává: je tato popularita bezpečněji zaručena nenápadnou umírněností, nebo velkými sbory vojáků, zlatými kočáry, řvoucími tryskáči, popovými hvězdami, biskupy a Bohem?
Konstitucionalista Vernon Bogdanor ve své studii o monarchii klasifikoval Británii jako "magickou monarchii". Respektoval pojetí spisovatele Waltera Bagehota jako "mystické a divadelní" instituce, která se zcela odlišuje od chmurnější reality demokratické vlády. Takový byl uplynulý víkend v plné parádě. Nebyl jsem už schopen počítat všechny ty odkazy na Boha, ale o parlamentu nebo demokracii nepadla ani zmínka. Ani čínský Si Ťin-pching nebo ruský Vladimir Putin by si nedovolili svolat miliony lidí, aby sledovali, jak se svlékají a mizí v kabince, kde by pak obcovali s Všemohoucím jako ústřední legitimizační akt svého úřadu. Zbláznila se snad Británie úplně?
Snažit se z takových událostí vyčíst smysl je beznadějné. Absence jakéhokoli občanského rituálu při nástupnictví je jistě anachronická. Ostatní evropští monarchové jsou formálně legitimizováni svými demokratickými parlamenty, nikoli "etablovanou" církví. Dnes jen nepatrná menšina Britů uznává, natož aby souhlasila s terminologií korunovačního obřadu. Odkaz na protestantské nástupnictví byl přehnaný a pro mnohé hluboce urážlivý. Je naléhavě nutné reformovat celou myšlenku korunovace dříve, než bude muset princ William snášet stejné nesmysly.
Totéž platí i pro jediné téma, které vyplynulo z různorodých víkendových obřadů. Je jím slovo "služba", které král a princ William skloňovali tak často, že zněli jako marketingoví manažeři pohrávající si s novou značkou. Má-li být víc než jen performativním klišé, je třeba ho lépe definovat, zvláště když se jako jeho jediná potvrzující autorita nenabízí parlament, ale Bůh. Karel I. přišel o hlavu kvůli takové opovážlivosti.
Zdá se, že král nepovažuje službu za zbožnou nezištnost Matky Terezy. Rozhodně může poukázat na osvěžující kontroverzní kariéru. Problémem bude pokračovat v této zdrženlivosti, zvláště když monarchii podporuje jen třetina mladých lidí do 25 let.
Právě v definici slova "služba" zřejmě spočívá vzrušení a rozruch této vysoce postavené monarchie. Každá zájmová skupina bude volat po její podpoře. Všichni budou čekat, kam to povede při týdenních schůzkách krále s premiérem o tak rozmanitých otázkách, jako je klima, uprchlíci, zdravotnictví, umění a zahraniční pomoc. Král není zvyklý mlčet.
Diskuse