Volby v Turecku by mohly znamenat konec Erdoganovy éry

11. 5. 2023

Jednotná opoziční kandidátka v nadcházejících prezidentských volbách v Turecku slibuje čistý odklon od 21 let trvající vlády prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. V tomto zcela jistě nelehkém boji může Kilicdarogluovi chybět jen několik týdnů k tomu, aby tureckému lidu přinesl ono jaro.

V sázce jsou události dějinného významu. Stávající prezident Recep Tayyip Erdogan čelí nejtěžší politické výzvě od roku 2019, kdy jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) prohrála místní volby s opozičními kandidáty ve dvou největších tureckých městech, která byla v předchozích dvou desetiletích baštou AKP. Obvinění z bující korupce a nepotismu, prudce rostoucí inflace, jakož i rostoucí nezaměstnanosti a nezvládnuté uprchlické krize dnes Erdoganovi téměř znemožňují prosazovat přesvědčivý narativ o změně.

Ve skutečnosti jeho kampaň nabízí nenápadné sliby, že bude pokračovat v tomtéž: "Kupředu správnými kroky," hlásá neinspirativní billboard AKP, zatímco lidé stojí frontu na dotovaný chléb. Minulý týden vrhla stín na Erdoganovu způsobilost k výkonu funkce i jeho zdravotní indispozice, když nakrátko přerušil volební kampaň kvůli střevní chřipce poté, co se mu udělalo špatně během živého televizního rozhovoru. Když o několik dní později vystoupil na pódium, aby promluvil ke svým příznivcům, vypadal zesláble.

Mezitím je to možná zatím nejlepší šance opoziční koalice nahradit vysoce zkorumpovaný režim, který v posledních dvou desetiletích rozvrátil tureckou demokracii, ekonomiku a sociální strukturu. Kemal Kilicdaroglu vede kampaň na platformě změny. Slibuje zavést právní stát, obnovit tureckou ekonomiku, snížit inflaci a nezaměstnanost, odstranit nepotistické a korupční praktiky ve vládě a zároveň zavést větší kontrolu a rovnováhu prostřednictvím silného parlamentu. A co je nejdůležitější: slibuje méně polarizovanou a mírumilovnější společnost, která dokáže oslavovat svou kulturní rozmanitost namísto jejího hanobení.

V kontrastu s Erdoganovou agresivní a rozdělující rétorikou působí Kilicdaroglu jako upřímný muž s dobrými úmysly. A v reakci na ty, kteří by si mohli myslet, že tyto vlastnosti mohou sloužit proti jeho snaze stát se nejmocnější osobou v Turecku, se k němu v kampani připojují dva nejpopulárnější politici v zemi po samotném Erdoganovi. Dva výrazní politici - Ekrem Imamoglu a Mansur Yavas - kteří v roce 2019 vyrvali AKP ze chřtánu Istanbul a Ankaru, nyní vedou kampaň s Kilicdarogluem a v případě jeho vítězství by obsadili viceprezidentské posty.

Kilicdaroglu na sebe upozornil na začátku roku 2000 jako necharismatický technokrat, který v živých televizních debatách odhaloval zkorumpované úředníky AKP. Jeho první trofejí byl muž jménem Dengir Mir Mehmet Firat - těžká váha AKP - který byl krátce po jednom z Kilicdarogluových odhalení v roce 2008 z vedení strany sesazen. Tato debatní vystoupení spolu se skandálem se sexuální nahrávkou, který vedl k rezignaci jeho předchůdce Denize Baykala, katapultovala Kilicdaroglua v roce 2010 do čela CHP a potažmo do hlavního proudu politiky.

Nebyla to však snadná cesta. Mezi tureckými opozičními voliči byl totiž dlouho rozdělující postavou. Opakovaná zklamání jeho strany u volebních uren v průběhu let a velké strategické chyby, jako byla podpora vládního návrhu zákona o zrušení poslanecké imunity z roku 2016, Kilicdarogluově politické prozíravosti rozhodně nepřispěly.

Teprve v posledních několika měsících se karta obrátila ve prospěch Kilicdarogluovy prezidentské kandidatury. Poté, co Kilicdaroglu čelil intenzivnímu tlaku jednoho ze svých partnerů z Aliance národa, lídra strany Lyi (Dobrá strana) a politického veterána Merala Aksenera, souhlasil s tím, že na kandidátku přidá Ekrema Imamoglua a Mansura Yavase jako své viceprezidentské kandidáty. Oba současní starostové vycházejí z pravostředové politické tradice, která je těžištěm turecké politiky, a zároveň zdůrazňují své snahy o návrat právního státu, respektování práv a svobod a obnovení sociální spravedlnosti.

Tato poselství silně rezonují nejen u voličů opozice, ale dost možná i u mnoha nerozhodnutých tureckých voličů, kteří tvoří asi 10% elektorátu. 14. května rozhodnou o výsledku voleb. S těmito dvěma muži na své straně je nyní Kilicdaroglu blíže než kdy jindy k reálnému sesazení Erdogana. Mnohé průzkumy veřejného mínění prezidentovu vyzyvateli ukazují vyrovnaný poměr s Erdoganem ve výši 44 procent a jiné mu dokonce dávají mírný náskok.

Aby bylo jasno, nic z toho nenaznačuje, že volby jsou pro opozici hotovou věcí. Jak mnozí analytici tvrdí již několik let, konkurenční autoritářské praktiky v Turecku vytvářejí značně pokřivené podmínky ve prospěch Erdogana a jeho vlády. Dobře známé zastrašovací taktiky - od svévolného zadržování běžných občanů i populárních osobností za kritiku vlády až po zakazování televizních pořadů a vybírání astronomických daňových pokut od televizních stanic - jsou jen některé ze způsobů, kterými režim umlčuje svobodu slova v Turecku.

V roce 2017 Vyšší volební rada - což je nejvyšší úřad, který organizuje volby v zemi a dohlíží na ně - v den voleb rozhodla, že hlasovací lístky bez jejího razítka budou započítány, čímž prakticky dala zelenou podvodům. Několik představitelů AKP, včetně prezidenta Erdogana a jeho ministra vnitra Suleymana Soylua, tvrdilo, že nadcházející volby jsou pokusem o puč zinscenovaným Západem nebo že hlasy pro Kilicdaroglua znamenají souhlas s kurdským terorismem.  

Druhé obvinění je narážkou na prokurdskou Lidovou demokratickou stranu (HDP), která deklarovala svou podporu Kilicdarogluovi.

Ani to však neznamená, že by turecké volby automaticky byly fraškou. Místní volby v roce 2019 ukázaly, že AKP může u volebních uren prohrát navzdory všem překážkám, které může opozici klást do cesty. Vítězství opozice v roce 2019 ukázalo, že na volbách v Turecku stále záleží.

Zrušit Erdoganovu vládu není nic jiného než herkulovský úkol. Není však nemožný. V Turecku možná právě nastalo jaro.

 

Celý článek ZDE