BBC: Děti v Gaze hledají jídlo, aby udržely své rodiny naživu
27. 2. 2024
Jedenáctiletý Mohammed Zo'rab se každé ráno vydává do města Rafáh na jihu Gazy, kde má svou misi.
Vezme si velkou plastovou mísu a vydá se do škol, které se staly uprchlickými centry, a do provizorních táborů u silnice, kde lidé trpí stejně jako jeho rodina, ale možná ještě najdou něco, čím nakrmí cizí dítě.
Mohammed také chodí do nemocnic, kam v každou hodinu přicházejí zranění, a všude jinde, kde by se mohl vařit hrnec na otevřeném ohni.
"Když se s tímto jídlem vrátím ke své rodině, mají radost a všichni se společně najíme," říká.
"Někdy odcházím s prázdnýma rukama a je mi smutno."
Mohammed je nejstarší ze čtyř dětí a žije se svou matkou, otcem a sourozenci v chatrném přístřešku z igelitu a plachty.
Jeho otec Khaled se potuluje po Rafáhu a hledá příležitostné práce, aby vydělal pět šekelů (asi 1,38 dolaru) na pleny pro jejich dvouměsíční dceru Howaidu.
Mohammed je jedním z tisíců dětí, které se staly hlavními shániteli potravin pro své rodiny.
"Když je fronta přeplněná a přede mnou je skoro 100 lidí, proplížím se mezi lidmi," říká a je pyšný na své umění orientovat se ve velkém davu, aniž by se dostal do rvačky.
Doma předá misku s pečenými fazolemi své matce Samaře, která jídlo rozdělí ostatním dětem. Je vyhublá a sama se sotva nají.
"Mám rakovinu v kostech," prozrazuje. "Je mi jednatřicet, ale když mě vidíte, myslíte si, že je mi šedesát. Nemůžu chodit.
"Když chodím, jsem strašně unavená. Celé tělo mě bolí a potřebuji léčbu a výživu."
Stejně jako mnoho dalších přišla Samar a její rodina do Rafáhu ze svého domova severněji v Chán Júnisu, protože jim Izraelské obranné síly (IDF) řekly, že to bude bezpečné. To bylo před třemi měsíci.
Do přístřešku rodiny Zo'rabových zatéká a zem se plní deštěm. Malá Howaida občas nemá čerstvé pleny.
Každý den nabízí neúprosné ponižování v místě, kde se u egyptských hranic tísní 1,5 milionu lidí - pětkrát více než je běžný počet obyvatel.
Vzhledem k tomu, že 85 % obyvatel Gazy je nyní vysídleno, nedostává se do enklávy ani zdaleka tolik pomoci, kolik je potřeba.
Podle Organizace spojených národů (OSN) je zapotřebí pět set kamionů pomoci denně. Denní průměr je devadesát.
Situace v severní Gaze je obzvláště naléhavá.
Izrael tvrdí, že OSN se nedaří distribuovat pomoc na severu a že zásoby pomoci jsou zblokovány - čekají na vyzvednutí na druhé straně hranice s Gazou.
Organizace pozastavila pohyb potravinové pomoci v severní Gaze, protože podle ní neexistuje ochrana řidičů kamionů, kteří čelí útokům zločineckých gangů a rabování ze strany zoufalých lidí.
Jeden kamion byl zasažen střelbou, která podle OSN přišla z izraelského námořního plavidla.
Nejstarší syn Zvika Mora Eitan je rukojmím v Gaze.
V Izraeli je vedení války stále podporováno velkou většinou obyvatelstva.
Neexistuje žádný zřetelný názor, který by podporoval zintenzivnění pomoci civilistům v Gaze. V jednom z nedávných průzkumů 68 % židovských respondentů uvedlo, že jsou proti předávání humanitární pomoci do Gazy, zatímco Hamás stále drží izraelská rukojmí.
Naproti tomu 85 % dotázaných arabských Izraelců bylo pro humanitární pomoc.
Zvika Mor, jehož nejstarší syn Eitan je rukojmím v Gaze, hovoří o chlapci, který byl "prvním člověkem, který mi říkal tati", a o tom, jak moc jemu, jeho ženě a jejich dalším sedmi dětem chybí mladík, kterého Hamás unesl 7. října.
Eitan působil jako neozbrojený člen ochranky na hudebním festivalu Nova, kde Hamás zabil v oblasti a okolí přibližně 360 lidí.
Mor stojí v čele malé skupiny rodin rukojmích, které si přejí návrat svých blízkých před jakýmkoli vyjednáváním s Hamásem. Jsou proti tomu, aby vláda uzavřela dohodu, která by to podmiňovala příměřím, zvýšením humanitární pomoci v Gaze a propuštěním palestinských vězňů.
"Izrael vytváří v Gaze [humanitární] krizi. Protože naším cílem je propustit naše lidi," říká Mor.
"Chceme naše lidi, ano? A především, před všemi jednáními a dalšími věcmi, nám dejte naše lidi."
Na otázku, zda to není kruté, vzhledem k tomu, že jde o životy civilistů v Gaze, Mor odpovídá: "Ne, to není kruté: "Ano, ale trpí tam děti a ženy a, a starší lidi, ano?
"Je to velmi, velmi jednoduché. Dejte nám naše lidi a my vám dáme jídlo a léky. Tak jednoduché."
Charitativní organizace v Gaze využívají zbytky svých potravinových zdrojů, aby poskytly určitou pomoc.
Mahmoud Al-Quishawi z americké charitativní organizace Pious Projects of America stojí poblíž vařících hrnců s fazolemi, kde Mohammed dostává jídlo pro svou rodinu.
"Každý den se neúnavně snažíme podat těmto lidem pomocnou ruku... říci jim 'jsme s vámi, nenecháme vás samotné'," říká pan Al-Quishawi.
Charitě došel plyn v lahvích na ohřev jídla, takže dobrovolníci shánějí dřevo a udržují ohně.
"Atmosféra je ponurá," říká. "Situace je katastrofální."
Na severu Gazy se objevují zprávy o úmrtích dětí na podvýživu. Britská charitativní organizace Action Aid citovala lékaře ze severní Gazy, podle kterého zemřel značný počet dětí.
Doktor Hussam Abu Safiya - vedoucí pediatrie v nemocnici Kamal Adwan - na videonahrávce uvedl, že podvýživa je rozšířená, stejně jako infekce trávicího systému.
Podle organizace Action Aid je každé šesté dítě mladší dvou let, "které bylo v lednu vyšetřeno v útulcích pro vnitřně vysídlené osoby a ve zdravotnických střediscích, akutně podvyživené".
To podle charitativní organizace představuje "celosvětově bezprecedentní pokles výživového stavu obyvatelstva za tři měsíce".
Jiný lékař ve zdravotnickém komplexu Al-Shifa, rovněž v severní Gaze, uvedl, že ošetřoval dvouměsíčního chlapce jménem Mahmoud Fatouh, který zemřel krátce po příjezdu do nemocnice.
"Tomuto dítěti nebylo možné poskytnout mléko. Jeho matce nebylo poskytnuto jídlo, aby ho mohla kojit," říká doktor Amjad Aliwa.
"Měl příznaky těžké dehydratace a naposledy vydechl."
Diskuse