Okouzlena krásou secese

27. 3. 2024 / Soňa Svobodová

čas čtení 9 minut
Ano, je tomu přesně tak. Po zhlédnutí britského filmu Neuvěřitelná Sarah/The Incredible Sarah, který v roce 1976 natočil americký režisér Richard Fleischer (1916-2006), jenž do hlavní role slavné francouzské herečky Sarah Bernhardt (1844-1923), která byla tehdejšími kritiky oslavována jako ,,la voix ďor" (zlatý hlas) či ,,la divine" (božská) neváhal obsadit neméně slavnou britskou herečku, držitelku dvou Oscarů z let 1969 a 1973 Glendu Jackson (1936-2023), jsem z kina odcházela okouzlena nejen jejím výstižným hereckým ztvárněním, ale i secesní výpravou celého filmu od kostýmů až po interiéry i exteriéry. Ale nejen tento film mne okouzlil krásou secese.

 

Dokázala to i unikátní výstava Alfons Mucha, kterou pořádá společně s Galerií Arttrium, Galerie Desítka v Obchodním domě Zlín. Návštěvníci, kteří na ni zavítají, zde mohou spatřit více než stovku Muchových děl a uměleckých realizací. Od litografií až po slavné divadelní plakáty. Mimo jiné se jim naskýtá i jedinečná možnost uvidět na vlastní oči mistrův malířský stojan, na němž svá díla tvořil. Ale to není zcela vše. Součástí této výstavy je nejen prodej některých šperků probíhající ve zdejším předsálí, ale i samostatná expozice zlatých šperků, předmětů ze skla a vzácných  kovů, kromě nichž také mohou obdivovat i paraván na převlékání, stojánek na vajíčko či kaviárovou misku, vše z Ateliéru Mucha, jejichž autorkou je Ing. arch. Jarmila Mucha Plocková, mistrova vnučka, která se při jejich tvorbě nechává inspirovat sborníkem Documents décoratifs, jenž Mucha navrhl pro umělecké řemeslníky a školy.


Paní Mucha Plocková, jaký je to pro vás pocit, nechat se při tvorbě šperků inspirovat právě tímto sborníkem?

Musím říci, že práci s uměleckým odkazem Alfonse Muchy bych charakterizovala jako směs pocitů zodpovědnosti, obdivu, zvědavosti a tvůrčího potěšeni.

Co je na tom pravdy, že o tento zmíněný sborník projevilo zájem i mnoho zahraničních společností?

Ano, to je pravda. O využití návrhů ze sborníku Documents décoratifs měly dlouhodobě zájem různé zahraniční společnosti. Ty se na mého otce, nositele autorských práv, obracely s žádostí o jejich realizaci.

Jiří Mucha a dcera Jarmila

Ale váš otec Jiří Mucha (1915-1991), se jejich žádostmi nenechal zlomit, že?

Přesně tak. Práce se sborníkem byla vlastně začátkem mé spolupráce s otcem, o níž mě požádal v roce 1988. Později mě pověřil i úkolem, který spočíval ve zpracování a modelování jednotlivých návrhů. Dokonce jsem dohlížela  i na pozdější výrobu, což samozřejmě vyžadovalo i hlubší znalosti uměleckého řemesla. V této práci mi velmi moc pomohlo to, že jsem ráda modelovala. Původně jsem totiž chtěla studovat sochařství.

Alfons Mucha

Ale místo soch se  věnujete tvorbě váz, doplňků a šperků, což mi evokuje otázku, kdy Mucha navrhl nejslavnější šperk pro Sarah Bernhardt?

Nejslavnějším šperkem se stal zlatý šperk pro divadelní hru Médea, který byl pro ni zhotoven po uvedení díla  v pařížském Théâtre de la Renaissance po roce 1898. Sarah byla Muchovou rekvizicí natolik okouzlena, že si náramek pro sebe objednala ve zlatě, s opály a drahými kameny. Náramek s prstenem tzv. Hadí náramek zhotovila dílna slavného Georgese Fouqueta, pro kterého Mucha v té době již navrhoval nadčasové klenotnictví v ulici Royal.

Málokdo-ví, že Sarah Bernhardt také třikrát navštívila Prahu, ale s Muchou se v ní nepotkala?

V té době, kdy Sarah Prahu navštívila, aby ztvárnila role v Národním divadle ve hrách Frou-Frou, Fedóra, Dáma s kaméliemi a v Kleopatře byl Mucha v Paříži. Žil a tvořil v ulici Grande Chaumiére a byl zatím neznámým malířem z okruhu umělců střední a východní Evropy.

A kdy tedy nastala jejich šestiletá spolupráce?

Mucha začal se Sarah Bernhardt spolupracovat až na přelomu roku 1894-95.

Na zmíněné výstavě je k vidění i dvoumetrový plakát Médea, který Mucha vytvořil pro Sarah Bernhardt, ale ten úplně první, který mu vynesl slávu vznikl v roce 1894, je to tak?

První a průlomový plakát pro Sarah Bernhardt byl pro divadelní hru Gismonda od autora Victora Sardou. Mucha se k této zakázce dostal čistě náhodou až v zimě roku 1894. Použil do té doby nezvyklý způsob formátu, barev, písma i kompozice. Okamžitě po zveřejnění plakátu se z neznámého umělce stala hvězda.

Pojďme, ale zpět k vaší tvorbě, o níž je známo, že vzniká pouze v limitovaných sériích. Znamená to tedy, že tvoříte především na zakázku?

Na zakázku pracuji výjímečně, pro rodinu a přátele.


Ve své tvorbě se inspirujete dílem Alfonse Muchy, ale hlavní část vaší práce spočívá..?

Hlavní část mé práce spočívá ve vytvoření grafického návrhu nebo modelu inspirujícího se v různé míře dílem Alfonse Muchy. Buď věrně dotvářím návrh původní (Documents décoratifs), nebo se dílem inspirují  a využívám pouze originální motivy. Konečně, se věnuji i vlastní autorské tvorbě, kde je možné nalézt pouze prvky nebo otisk doby nebo práce mého dědečka.



Nějaký čas jste žila ve Španělsku a pracovala v ateliéru Jaume Freixa a ve světoznámém architektonickém studiu Richarda Bofilla. Jak hodně tyto zkušenosti obohatily vaší tvorbu?

Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala architekturu, pokračovala jsem na AVU se zaměřením na architekturu. Po studiích se mi naskytla možnost být součástí mezinárodního týmu slavného španělského architekta. Byla to pro mne čest. Jsem vděčná za zajímavé projekty, krásné prostředí a inspirativní kolegy z celého světa. Faktem je, že jsem svoje poměrně výsadní postavení získala díky tomu, že jsem dobře kreslila a malovala, a tak jsem svoje studia architektury mohla úspěšně spojit ve své práci, což byly barevné perspektivy budov a jejich interiérů.

Když se ale ještě zastavíme u vašeho dědy, tak on měl svůj ateliér na ulici Val-de-Grâce, vy máte ateliér na Praze 2. Nelákala vás někdy myšlenka po vzoru vašeho dědy, otevřít si svůj ateliér v Paříži?

V 80. letech se v Paříži uvolnil původní Alfonsův být v ulici Val-de-Grâce, ale ateliér, se kterým byl byt propojen, byl v roce 1945 zbourán. V té době jsem žila se svou rodinou v Barceloně a můj otec Jiří byl přesvědčen, že  se musíme do Val-de-Grâce přestěhovat a navázat tak na rodinnou historii, kterou přerušila II. světová válka, ale rok před touto válkou, v tehdy ještě existujícím ateliéru bydlel můj otec s malířem Rudolfem Kunderou. Otec trval na tom, že zahájím studium na Academii des Beaux Artes a můj život bude po padesáti letech pokračovat v duchu mého slavného předka. Bohužel, možná bohudík, měla jsem já i můj manžel ve Španělsku pracovní závazky, a tak jsem tuto nabídku odmítla.

A po čase jste otevřela svůj pražský ateliér, v němž navrhujete své šperky ze stříbra a zlata, z nichž vybírám Sovičky, Kočka, Chrpa a mnoho dalších. Podílíte se i na jejich odlévání?

Sama s drahými kovy nepracuji. Specializuji se na navrhování, kreslení a modelování. Mé zlaté kolekce jsou součásti velmi malých sérií, ale jsou i kusy, které jsou originály.

Kromě nich, ale navrhujete i vázy ( Krajka, Chrpa, Mořská vlna aj.), porcelánové kalíšky, dózy, ovály a také hedvábné šátky (Pivoňka, Spirála, George Fouquet), takže musíte znát mnoho řemesel?

V Ateliéru Mucha vytvářím návrhy pro různé řemeslné obory (tady vidím trochu podobnost s Muchovým Documents  décoratifs). Jsou pro skleněné vázy, mísy, vitráže, porcelán, nábytek, látky, hedvábné šátky. Ano, je potřeba dobře znát příslušné řemeslo a během výroby s tvůrci, (umělci svého řemesla), průběžně konzultovat. Poznání umu ruční práce různých oborů mě nesmírně zajímá a obohacuje.

A tak není divu, že z vašeho ateliéru vychází mnoho nádherných šperků, což mi nedá, abych se vás nezeptala, je mezi nimi nějaký, který je vaším nejoblíbenějším?

Mám několik oblíbených šperků. Většinou jsou to ty, které sice vycházejí z původní Muchovy tvorby, ale jsou zároveň současné, nesou tvarosloví atraktivní i pro dnešního klienta.

Děkuji za rozhovor.


0
Vytisknout
4813

Diskuse

Obsah vydání | 28. 3. 2024