Co mám dělat? Poraďte mi, čtenáři...
26. 3. 2024
/
Jindřich Kalous
čas čtení
5 minut
Dobrý den,
Domnívám se, že zatím má ještě příliš mnoho lidí materiálně
co ztratit a mají o to strach. Až bude většina lidí rýt
držkama v bahně, pak se možná něco pohne.
Zatím je ta
deklasovaná vrstva příliš úzká. Jedinou naději za dosavadních
podmínek bych snad viděl v její samoorganizaci zdola, po vzoru
různých anarchistických a podobných svépomocných kolektivů
současnosti nebo - historicky - odborářů konce 19. a začátku
20. století. (Pusťte si baladu Joe Hill, nejlépe v
podání Joan Baëzové ve Woodstocku 1969 - třeba tady:
https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=l-JW4DKxwQM. What
they can never kill/Went on to organize.) Kdyby
například množství autonomních squatů dosáhlo určité kritické
úrovně, režim by si s nimi asi neporadil tak snadno jako v
poslední době třeba s ojedinělou Klinikou. Ale jsou možné i
méně radikální formy v mezích zákona, například
družstevnictví.
Kromě toho režim ty deklasované potřebuje jako výstražné
příklady pro nižší střední vrstvu, která se zuby-nehty drží
toho mála, co jí materiálně ještě zbývá: Tytyty, když nebudeš
držet hubu a krok, podívej, co tě čeká... Proto je systém
sociální práce, jehož jste součástí, jenom průhlednou
zástěrkou, která čím dál tím nedokonaleji zastírá skutečnou
podstatu režimu, krutou a nelidskou. Od režimních institucí už
zkrátka nemůžete (ani jako insider) čekat nic a příští volby
na všech úrovních to budou jenom postupně čím dál drsnějším
způsobem potvrzovat. A o té krutosti a nelidskosti se snadno
přesvědčíte při bližším ohledání postojů většiny (zatím ještě
většiny?) zdejší populace dolního lidu. Stačí vstoupit
do nejbližší hospody (u nás na venkově, v mém případě navíc v
jedné sudetské díře u Hanušovic, kde jsou tyto postoje
obzvlášť vidět a slyšet) nebo kavárny (u vás v Praze).
Ať se to komu líbí nebo ne, staré heslo karlínských
kluků ze 20. - 30. let minulého století se vrací: Čím
hůř, tím líp. Samozřejmě si naplnění toho hesla nepřeju,
ale objektivně je neoliberální kapitalismus ve své rádoby
demokratické formě na sestupu. Ještě se asi pokusí zachránit
snahou o restauraci některých prvků feudalismu, konkrétně
centralizací soukromého vlastnictví např. v oborech výroby
energií (OZE) nebo IT (sítě všeho druhu, umělá inteligence).
Vsadím se o cokoli, že čínský systém sociálních kreditů se
brzy rozšíří i na Západ a jenom doufám, že už se toho
nedožiju. Ale nezachrání se ani superbohatí ředitelé
zeměkoule. Černé labutě se už houfují na obzoru a těch pár
desítek majitelů poloviny světového bohatství se nezachrání
ani ve svých protiatomových bunkrech nebo na izolovaných
ostrovech, protože dřív nebo později proti nim obrátí své
zbraně jejich vlastní soukromé ochranky. A jak napsal Jan
Keller ve své předmluvě k Tomkovým a Slačálkovým Dějinám
anarchismu - volně parafrázuji: Až se to posere, ještě rádi se
od anarchistů budeme učit, jak začít znova.
Nevím, jestli Vám moje poznámky budou k něčemu dobré.
Zkuste ale ještě chvíli vydržet. Jak praví jedna rabínská
moudrost: Není ti dáno tuto práci za tvého života
dokončit. Není ti ale ani dovoleno od ní odejít.
Disclaimer: Před důchodem jsem v letech 2011 - 15 jako
exportní obchodník jezdil služebně do takových zemí jako Indie
nebo na Střední Východ. Viděl jsem, jak tam žije fabrické
dělnictvo i městská chudina; zvlášť indické slumy jsou mimo
hranice představivosti průměrného tuzemského maloměšťáka.
Kdybyste dělal svou práci tam, asi byste si to už dávno hodil.
Disclaimer 2: Sám jsem se po jedné životní katastrofě v 90.
letech na krátkou dobu stal klientem tuzemského systému
sociální práce. Tehdy naštěstí ještě fungovaly podnikové byty
a ubytovny i nájemní smlouvy na dobu neurčitou, tehdy byl pracák
ještě schopen najít a nabídnout mi slušnou (a slušně placenou)
práci na úrovni mé kvalifikace, tenkrát ještě neřádila ta
soukromá exekutorská sebranka. Kdybych se do podobné situace
dostal později, možná bychom se potkali někde na ulici.
Přeji Vám všechno dobré - aspoň v rámci možností... A pod
sklo na stole si dejte tu výše zmíněnou rabínskou moudrost
nebo třeba tento citát z Kurta Vonneguta, konkrétně z jeho
eseje Absťák (angl. Cold Turkey):
Jsme tady od toho, abychom si to tu pomáhali přežít,
ať už to "to" znamená cokoliv.
7201
Diskuse