Salman Rushdie: Nyní jsou cenzory progresivisté

17. 4. 2024

čas čtení 3 minuty
Jeho japonský překladatel Hitoshi Igarashi byl zavražděn v Tokiu. Jeho italský překladatel Ettore Capriolo byl pobodán v Miláně. Jeho norský překladatel William Nygaard byl zastřelen v Oslu. Salman Rushdie se tohoto dne děsil více než 30 let: V letech 1989 až 1998 se třicetkrát stěhoval, aby se mu vyhnul, upozorňuje Tomiwa Owolade.

V srpnu 2022 pak Rushdieho napadl a málem zabil mladý muž ve městě Chautauqua na severu státu New York. Autorovi vyšla nová kniha Nůž, která vypráví o tom, co se stalo, a o jeho následném zotavení. V epizodě pořadu CBS 60 Minutes s ním o této zkušenosti hovořil Anderson Cooper.

Útok byl zlomyslnou připomínkou trestu smrti, který Rushdiemu v únoru 1989 uložila divoká íránská teokracie za údajný zločin spočívající v napsání románu Satanské verše z roku 1988. Přežil, k úlevě nejen svých přátel a rodiny, ale také každého, kdo si myslí, že romanopisci by měli mít svobodu psát o kontroverzních tématech, aniž by byli vystaveni vražednému zastrašování.

Rushdieho rozhovor s Cooperem je jeho prvním televizním rozhovorem od onoho strašlivého letního dne. Navzdory pochmurné povaze jejich rozhovoru je stále vtipný. "Jeden z chirurgů, který mi zachránil život," říká Cooperovi, "mi nejdřív řekl, že jsem měl opravdu smůlu, pak jsem měl štěstí." Štěstí na tom bylo, že "muž, který na vás zaútočil, neměl ponětí, jak zabít člověka nožem".

Skutečnost, že nezemřel, nicméně popisuje jako zázrak: "Stalo se něco, co se stát nemělo. A já pro to nemám žádné vysvětlení."

Rushdie, který žije od roku 2000 v New Yorku, Cooperovi řekl, že "útok přichází z mnoha různých směrů. Bývalo zvykem, že velmi konzervativní hlasy byly místem, odkud jste slyšeli, že ta a ta kniha by měla být zakázána nebo že je obscénní." Ale "věc, která je teď jiná, je to, že to přichází také od progresivních hlasů. Existují progresivisté, kteří říkají, že určité druhy projevu by neměly být povoleny, protože uráží tu či onu zranitelnou skupinu."

Násilí a zastrašování stále představují nejvážnější hrozbu pro svobodu projevu na celém světě, a proto by měly být nejhlasitěji odsuzovanou formou cenzury. To však neznamená, že by se k dalším hrozbám pro svobodu projevu mělo přistupovat lhostejně. To, co Rushdie říká o Americe, platí i pro Velkou Británii. Například nový skotský zákon o trestných činech z nenávisti je zákon o obscénnosti pod jiným názvem; tvrdí, že je pro toleranci, ale je samotnou definicí nesnášenlivosti.

Rushdie byl bodnut patnáctkrát. Strávil 18 dní v nemocnici a další tři týdny na rehabilitaci. Pravé oko má zakryté tmavými brýlemi. Ale jeho nelítostná inteligence a střízlivá moudrost jsou nedotčeny. To je obraz, který o něm nyní máme – pohmožděný, ale stále odvážný – a bude to obraz, který o něm budeme mít po zbytek jeho života.

Přežil a pokračuje v tom, v čem se mu výhrůžky a útoky snažily zabránit: V psaní. A i když jsme nikdy nečetli jediné slovo, které Rushdie napsal, měli bychom být všichni vděční, že pokračuje v psaní, protože názor, že by měl být někdo zabit za napsání knihy, je obscénnější než cokoli, co lze vyjádřit v románu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2
Vytisknout
1547

Diskuse

Obsah vydání | 18. 4. 2024