Literární mistr snů a polosnů
30. 9. 2024 / Pavlína Antošová
čas čtení
7 minut
TRUMAN CAPOTE (30. 9. 1924 – 25. 8. 1984)
Bilingvní
texty, vydané péčí nakladatelství Argo, zahrnují vesměs přínosné a
odvážné projekty. I mezi nimi ale k těm nejrozsáhlejším a zvlášť
ambiciózním patří reedice povídkové knihy Trumana Capoteho Strom noci (A Tree of Night and Other Stories, 1949, česky potřetí 2012 – zrcadlové vydání). Případné riziko se tehdy bohatě vyplatilo.
Rodák
z New Orleansu (vlastním jménem Truman Streckfus Persons) – bytostný
Jižan, který přitom procestoval kus světa – patří i u nás k hojně
vydávaným a čteným americkým autorům. Přestože jeho tvorba obsahuje
zřetelné prvky magického realismu i surrealismu, a nadto hororové
momenty, neméně typické pro ni jsou vysvětlující psychologické vsuvky
nebo celé pasáže (které přitom účinek nejlepších textů nijak výrazně
nesnižují); tento postup vedl vyzrálého autora ke zpracování
faktografické látky s kriminální zápletkou. Capotemu tedy nelze
jednoznačně přiklepnout určitou literární metodu – a pro čtenářský dopad
jeho nejlepších textů na tom ani příliš nezáleží.
Zmíněná
povídková kniha se v mimořádně pestrých variacích zabývá jednak
paranoidními stavy, jednak postavou dítěte – ať už skutečného nebo
věčného – se zvláštním nadáním, které rázně zasáhne do života všech
kolem sebe. (I sám autor byl ve svých začátcích považován za zázračné
dítě americké literatury). Paranoidní epizody se v jednotlivých,
navzájem sousedících povídkách vyskytují s proměnlivou silou (a právě
tento druh nepředvídatelnosti udržuje čtenáře v napětí). Při jejich
částečném přeskupení může vzniknout pomyslná stupnice, také do jisté
míry pohyblivá: Opakuje se telefonická replika, samozřejmě anonymní. V
neuváženě rozšířeném rodinném kruhu uvnitř maloměsta probíhají groteskní
slovní přestřelky, a dojde také na fyzické násilí; jedno i druhé
způsobuje neústupná poťouchlost na obou stranách. Naopak v odcizeném
prostředí velkoměsta dochází k postupné ztrátě duše při prodeji
vlastních snů. Jinde jako blesk z čistého nebe začne nucené soužití s
tyranizující bytůstkou, u níž však není jasné, zda skutečně existuje. Strašidelná
báchorka, která v dětství vyvolávala noční můry, se – opět jinde – na
prahu dospělosti zhmotní; pochopitelně ne v podobě černokněžníka –
lidojeda, ale ve zdánlivě fraškovité figuře prohnané ženštiny, která
děsivé povídačky sama ochotně šíří... čímž její zvrácenost bohužel
nekončí. Různé podoby snových představ se v celém Capoteho díle řadí k
nejvýraznějším leitmotivům.
Postavy rozličného
věku s dětskou imaginací a podivuhodným darem shůry zahrnují chudého
malého kluka, jenž trpělivě a metodicky usiluje o peněžní výhru; rovněž
nemajetnou holčičku zvanou slečna, která se nejen chová jako mladá
aristokratka, ale spřátelí se i s černošskou vrstevnicí, jíž se zastane;
nedbale oblečenou adolescentní krásku, jejíž výtvarné dílo (byť možná
jediné) prozradí náhodnému kupci nepříjemnou pravdu o něm samém; a také
pouličního opilce, bývalého profesionálního klauna, který dokáže zoufalé
mladé bytosti vrátit chuť do života – jen co by se v jejím kamrlíku
ohřál, protože při její další krizi znovu podlehne svým tuláckým
choutkám. Mimoto u svých postav plus mínus třicátníků prozrazuje
spisovatel bolestné skutečnosti o sobě: Nestálost, a časem dokonce až
nutkavou potřebu zranit právě ty nejlepší lidi, s nimiž se postupně
sblížil. (Ne tak úplně mimochodem – tváří v tvář zlomyslným křivdám si
málokdo uvědomí, že jde o sklon zároveň i skrytě sebemrskačský). K
obojímu přispěl rozpad rodiny, který se odehrál už v jeho raném dětství a
po němž budoucího literáta vychovávaly jeho tety. Později ale zapůsobil
také například svět filmu, ve kterém se tento nezaměnitelný tvůrce
rovněž pohyboval. Další autobiografický prvek – muži přitahovaní k mužům
(a zrcadlově ženy přitahované k ženám) je v jeho prózách naznačován
převážně – i když ne úplně vždy – s pozoruhodnou čistotou.
Některé
z povídkových postav nacházejí své blížence v Capoteho románech. Možným
pokračováním desetileté aristokratky ducha – slečny Bobbitové (v
případě, že by nezasáhl osud) se bohužel stává Holly Golightlyová ze Snídaně u Tiffanyho (Breakfast at Tiffany's,
1958) – ctižádostivá a okouzlující, ale opakovaně neúspěšná,
uchylující se proto k pochybným existenčním zdrojům. Naopak možnou
ranější podobu dospívající jednorázové malířky D. J. lze vidět v Idabele
– mimořádně bystré kamarádce chlapeckého hrdiny Joela z Capoteho
literárního debutu Jiné hlasy, jiné pokoje (Other Voices, Other Rooms, 1948; mimochodem – tato postava prý byla napsána podle Harper Lee – pozdější autorky jiného klasického románu).
V
širším záběru určitě za zmínku stojí postavy z dalších Capoteho knih –
typy, k nimž paralely tak snadno dohledat nelze a které se nacházejí na
opačných pólech. Ve faktografickém románu Chladnokrevně (In Cold Blood,
1965 v časopise, 1966 knižně) jde o Perryho – toho ze dvou mladých
vrahů, který vyrůstal v tísnivějších rodinných poměrech. Při dřívějším
pobytu za mřížemi obdivuje klidné analytické myšlení jednoho ze
spoluvězňů, které ale bohužel nepřijme za své. A pozdější ojedinělé, ale
upřímné projevy pomocné ruky už přicházejí pozdě. Naopak ztělesněním
neotřesitelné dobroty srdce zůstává Dolly – „ta hodná" ze dvou
poručnických tet v novele Luční harfa (The Grass Harp,
1951). Naneštěstí až těsně před propuknutím smrtelné nemoci se její
vynucovaná submisivita mění i vůči vlastní sestře v laskavou dominanci –
jediný skutečně přijatelný druh domácí nadvlády.
Truman
Capote patří k nejlepším spisovatelům americké jižanské literatury – a
také ke světovým autorům s nápadně širokým žánrovým rozmachem. Svým
prozaickým dílem jasně dokazuje, že sny (včetně těch skutečně divokých) k
osobnostní výbavě neoddělitelně patří. A také že pokud člověka jímají
rozpaky nad sebou samým, měly by se týkat nikoli toho, kým od narození
je, ale toho, co se svým chováním k jiným lidem dobrovolně udělal.
Upřímnost vůči sobě samému v literárním díle – lhostejno zda
prostřednictvím vypravěčské první nebo třetí osoby – se přitom aspoň pro
některé čtenáře může stát cennou nápovědou.
_________________________________________________________________
Zdroj obrázku: osobnosti.cz
1389
Diskuse