Dnes není den pro satiru, ale pro vážný rozhovor

30. 9. 2024

čas čtení 10 minut
 
Musíme něco udělat, než bude pozdě


Mám pocit, že se zblázním, píše britská komentátorka Laura K., která normálně píše satirické texty o válce Izraele proti Palestincům.

Dnes ráno jsem se probudila a chtěla jsem psát o hrůzách, které Izrael páchá v Libanonu, což je v podstatě Gaza part II.

Věžákyjsou v plamenech. Oblohu plní černý dým. Celé čtvrti leží v troskách. A rakety nepřestávají. Mám hrozný pocit deja vu. Hned po jednom holocaustu sledujeme další.

Po celou dobu genocidy v Gaze jsem se snažila  satirou odhalovat pokrytectví a naprostou zrůdnost našich vůdců, ale přemýšlím, jak mám vůbec najít humor, když každé stisknutí klávesy bolí? Dnes je jeden z těch vzácných dnů, kdy se snažím zůstat v roli, ale musím něco říct.


Právě jsme sledovali, jak Netanjahu zničil celou Gazu, a teď budeme sledovat, jak udělá totéž s Libanonem, a budeme sledovat, jak se pokusí o totéž s Íránem, a co pak? Prostě necháme celý zasraný svět shořet kvůli tomuhle šílenci a té zrůdné bandě kolonizátorů, kterou vydáváme za úctyhodnou zemi?

V reálném čase vidíme, co je to osadnický kolonialismus a co způsobuje. Dříve lidé nebyli svědky tohoto procesu v přímém přenosu, takže se mohli vymlouvat na neznalost. Dnes takovou výmluvu nemáme. Vidíme všechno, včetně radostných oslav těch nejzkaženějších lidí na světě, lidí, kteří se vydali na lodní zájezdy, aby mohli sledovat, jak se Gaza mění v trosky, a fantazírovat o kolonizaci země.

A co teď? Budeme jen nečinně přihlížet a necháme znovu dojít ke genocidě? Nemohlo by mi být víc špatně.

Máme tu nejsilnější morální povinnost vynutit si příměří, než tato noční můra zajde ještě dál, ale jen těžko věřím, že to uděláme. Stále mám v hlavě obraz popáleného dítěte v Gaze, které zoufale potřebuje transplantaci kůže, nepřetržitě se třese a ve tváři má vyrytou nepopsatelnou bolest. Pochybuji, že to vzácné dítě přežilo. Mám sama dítě a ten obraz ve mně něco probouzí, jako by to mělo být u každého cítícího člověka.

Lidé, kteří lhali o 40 sťatých dětech, říkají, že palestinské děti jsou teroristé, aby ospravedlnili jejich vraždění. Proč podporujeme vrahy dětí? Proč nezastavíme jejich genocidu? Co se to kurva děje? Jak to, že se nestydíme víc? Jak to, že necítíme vztek na úrovni Francie r. 1789?

Naši vůdci zesílili propagandu, když Izrael proměnil nemocnice v bojiště. Dali Izraeli zelenou, aby civilistům odepřel jídlo, vodu a léky. Pokrčili rameny, když předčasně narozené děti hladověly a rozkládaly se v inkubátorech. Nazývali nás „antisemity“, když jsme si stěžovali, že kusy dětí jsou sbírány do pytlů. Kradli vzdělání studentům, kteří požadovali dodržování mezinárodního práva. A vyjadřovali mírný nesouhlas s Netanjahuem, zatímco mu posílali další bomby. Ty bomby potřeboval, protože jinak by mu došly. Mohli jsme je přinejmenším nechat dojít, ale i to bylo příliš mnoho.

Jedna věc se zdá být jasná, pokud, nebo bych měla říci až vypukne třetí světová válka, zasloužíme si prohrát. V našich zemích je mnoho, mnoho slušných lidí, ale nikdo z nich nebyl a není dost dobrý na to, aby zastavil naše zrůdné vůdce, a pokud dostaneme rozkaz bojovat, buďme upřímní, většina z nás to udělá.

Nevím, jestli vám to nějak uniklo, ale pořád se mluví o branné povinnosti. Včera jsem o tom viděla další článek v novinách. Ve Sněmovně lordů volali po branné povinnosti, protože naše armáda zřejmě „není dost velká“. Na co není dost velká? Vždyť jsme jaderná velmoc! Jediné války, ve kterých se ocitáme, jsou ty, do kterých se sami rozhodneme zapojit.

Podívejte se na své děti a zeptejte se sami sebe, které z nich jste ochotni obětovat pro Benjamina Netanjahua. Doufal bych, že odpověď je žádné, ale realita je taková, že byste mohli přijít o všechny své děti. Přemýšlejte o tom déle než vteřinu a pociťujte strach, protože kolektivní strach může být to jediné, co to zastaví.

Pokud to Netanjahu nezastaví, válka nebude něco, co bychom sledovali na obrazovkách. Bude všude, kam se podíváme. Možná to pro vás nebyl zlom, když se z trosek vybíraly hnědé děti. A co teprve, až to budou vaše vlastní?

Mému nejstaršímu synovi je dvanáct let. Mluví se o přípravě na světovou válku do roku 2029. Divila bych se, kdyby to trvalo tak dlouho, ale můj syn se v té době bude blížit bojovému věku a já lituji každého, kdo mi přijde domů, aby ho táhl do války.

A nejde jen o naše syny, mluví se dokonce o odvodu našich dcer. Naše zasraný dcery. Moje dcera ani neumí jít po ulici, aniž by zakopla a odřela si koleno, a vy byste ji poslali do válečné zóny?

Navzdory svému chrapounství na internetu procházím životem jako milý člověk, ale nemám slov, kterými bych vyjádřila nenávist, kterou cítím k někomu, kdo by chtěl použít moje děti jako štíty z lidského masa. Tihle zmrdi si přímo říkají o revoluci.

Nenechte se mýlit, pokud Netanjahua neudržíme na uzdě, budeme za něj bojovat ve třetí světové válce. Budeme bojovat za svět, ve kterém mohou být lidé se špatnou barvou pleti, náboženstvím nebo vládním systémem navždy vyvražděni. Svět, v němž bude potrestán každý, kdo se doma ozve. K tomu nás dovedla naše pokřivená verze liberální demokracie. K tomu nás dovedlo nekonečné vybírání menšího zla.

Tohle není nějaká abstraktní ekonomická záležitost, to je život a smrt, dokonce i pro lidi, kteří si mysleli, že jsou v bezpečí. Jak to můžeme vidět jinak?

Netanjahu navštíví USA a využije příležitosti k tomu, aby vyhrožoval světu a vyvolal odchod diplomatů z OSN. Civilizovaný svět je námi znechucen, ale kdy se impérium staralo o to, co si civilizovaný svět myslí?

Netanjahu nařídil kobercové bombardování Bejrútu z kanceláře OSN, při němž zahynuly stovky civilistů v naději, že zabije jednoho člověka. Biden místo toho, aby nařídil Netanjahua zatknout, předstírá, že je na něj naštvaný, a pak mu dá dalších 47 kvadrilionů dolarů. Hej, Američané, jestli chcete, aby váš prezident našel peníze na všeobecnou zdravotní péči, stačí, když vyhodíte do vzduchu několik blízkovýchodních zemí!

Britská vláda je sotva o něco lepší než americká oligarchie. Snaží se zbavit našeho státního zdravotnictví  a všech věcí, které pomáhají obyčejným lidem, a odmítají zdanit bohaté. Lord Alli a další bohatí bastardi si koupili naši vládu a to znamená, že váš hlas se nepočítá. Jak mohou dát jasněji najevo, že nejsou na naší straně?

Labouristický kabinet se bavil s izraelskou velvyslankyní Cipi Hotoveliovou, když se premiér vysmíval každému, kdo se ptal na umírání dětí v Gaze. Zatraceně se jim vysmíval. A jeho ochranka na ně útočila. A nevím to stoprocentně, ale zdá se, že někteří lidé by mohli být stíháni za to, že chtějí, aby náš premiér přestal vraždit děti.

A zatímco se tohle všechno děje, měníme se ve stát masového sledování, kde vláda může nahlížet do našich bankovních účtů, kdykoli se jí zachce. Dokonce se mluví o tom, že vám do auta dají sledovací zařízení a budou vám účtovat každý ujetý kilometr. Nebudeme moci udělat nic, aniž by o tom vláda nevěděla, a důvod je prostý: potřebují nás kontrolovat.

Korporátní média byla uchvácena státem národní bezpečnosti. Neustále prosazují cenzuru internetu a historie nám ukazuje, že lidé, kteří cenzuru provádějí, nikdy nejsou ti dobří.

Náš vůdce říká, že máme demokratický proces, jako by jim hlasování každých pět let dávalo beztrestnost, ale nejsou to jen studenti s modrými vlasy, kteří požadují  změnu, je to Nejvyšší soud světa. A místo toho, aby se Nejvyššímu soudu světa podřídili, naši vůdci předstírají, že influenceři na sociálních sítích, kteří poukazují na jejich válečné zločiny, jsou teroristé.

Někteří z vás možná lamentují, že Mezinárodní trestní soud nevydal zatykače, ale můžete si být jisti, že tito soudci jsou zastrašováni. Pokud se zastrašování postaví, vystaví tím sebe a své rodiny nebezpečí, ale i tak se musí postavit na odpor.

Naši představitelé jednají nezákonně, vědí, že jednají nezákonně, a je jim jedno, že jednají nezákonně. Dějiny to sledují a my musíme tyto fašisty zastavit.

Pokračujte v protestech, zvyšujte svůj hlas, upozorňujte na každý zločin, který spáchají, zůstaňte mírumilovní a odmítněte se podílet na jejich vražedné mašinérii. Nemohou nás všechny zavřít.

2
Vytisknout
2559

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2024