Co kdyby se Trumpovi podařilo etnicky vyčistit Gazu?

20. 2. 2025

Trumpův nástupce nedopadl o nic lépe, neboť vláda Joea Bidena se do značné míry držela Trumpových hlavních chyb a nakonec podpořila izraelskou genocidu, při níž bylo zabito a zraněno podle posledních odhadů nejméně 160 000 Palestinců. 

Američtí představitelé a úředníci tvrdí, že svá rozhodnutí zakládají na důkladném pochopení složitosti situace na Blízkém východě.

USA však opakují stále stejné historické chyby.

Trumpovy opakované výroky o převzetí Gazy, vysídlení jejích obyvatel, přeměně jejich zničené domoviny na realitní příležitosti a vyhrožování „peklem“, pokud se nebudou řídit jeho diktátem, vyjadřují více než bezcitnost. Odrážejí také neznalost.

Americký prezident používá takové výrazy na základě mylné představy, že mu tyto hrozby umožní obnovit politický vliv, který Washington ztratil během 15 měsíců slepé podpory izraelské genocidy v Gaze.

Žádný racionálně uvažující člověk na Blízkém východě ani mimo něj si skutečně nedokáže představit scénář, v němž by Palestinci kvůli Trumpovým hrozbám masově odcházeli. Odmítli tak učinit i poté, co bylo na jejich území, domovy a infrastrukturu svrženo 85 000 tun bomb převážně z USA, které proměnily téměř celou Gazu v trosky. Prázdné hrozby na tom rozhodně nic nezmění.

Přestože izraelský premiér Benjamin Netanjahu a jeho extremistická vláda využili Trumpových slov k tomu, aby, byť dočasně, napravili svou skomírající koalici, realizovat Trumpovu novou doktrínu ohledně Gazy je ve skutečnost nemožné.

Izrael se snažil vytvořit okolnosti, které by vedly, slovy krajně pravicového ministra financí Becalela Smotriče, k „dobrovolné migraci“ Palestinců z Gazy. Dne 27. ledna jsme však byli svědky pravého opaku, kdy se téměř milion vysídlených Palestinců, kteří byli vyhnáni na jih Gazy, vydal na respekt budící pochod zpět na sever.

Je na místě, aby americká administrativa přestala podceňovat historii, protože jakýkoli chybný krok nebo politika by mohly vést ke katastrofálním důsledkům.

Z historického hlediska bylo etnické čištění Palestinců hlavním cílem veškeré izraelské politiky, a to ještě před založením okupačního státu na troskách historické Palestiny v roce 1948, tzv. Nakbou neboli katastrofálním zničením palestinské domoviny v letech 1947 až 49.

Kromě nemorálnosti tohoto činu, jehož bolest stále pociťují generace palestinských uprchlíků, byla tato událost katastrofou pro celý region. Kromě milionů uprchlíků vysídlených v samotné Palestině žijí další miliony v Jordánsku, Libanonu, Sýrii, dalších částech Blízkého východu a po celém světě. V současné době je v agentuře OSN pro palestinské uprchlíky UNRWA registrováno téměř šest milionů palestinských uprchlíků, velký počet uprchlíků však zůstává nezvěstný. Ti v diaspoře pravděpodobně tento počet přinejmenším zdvojnásobí.

Toto politické zemětřesení před 76 lety zůstává jednou z rozhodujících událostí, které formovaly a dodnes formují Blízký východ. Její zvrat zůstane nedosažitelný, pokud v Palestině konečně nezvítězí spravedlnost, která se bude řídit mezinárodními a humanitárními zákony, nikoli impulzivními prohlášeními amerických představitelů.

Jordánsko, Libanon a Sýrie byly arabské země, které hostily nejvíce palestinských uprchlíků a jejichž politická dynamika i konflikty byly utvářeny masovým vysídlením. Palestinské skupiny se staly součástí politické struktury těchto společností, někdy se zapojily do vnitřních bojů a někdy byly využity k vyrovnání již existujících demografických konfliktů. Na Blízkém východě téměř neexistuje významná událost, která by se netýkala Palestinců nebo jejíž cenu nenesli Palestinci v nepřiměřené míře na svých bedrech.

To by měl vědět každý, kdo zná základy moderní blízkovýchodní politiky.

Lze si jen představit, co by se stalo, kdyby bylo 2,2 milionu palestinských uprchlíků vytlačeno do Jordánska, Egypta a dalších arabských zemí podle Trumpova návrhu. Byla by to pravděpodobně nejzávažnější událost v regionu od dob Nakby. Takový scénář nemůže žádná arabská vláda za žádných okolností připustit.

Zatímco vyhlídky na další Nakbu v Gaze se zrodily jako mrtvé, skutečnou obavou je skutečnost, že na Západním břehu Jordánu již bylo vnitřně vysídleno téměř 50 000 Palestinců. Tato probíhající etnická čistka není o nic méně nebezpečná než americko-izraelské plány pro Gazu.

Neinformovaná politika USA vůči Palestině, která je nadále vedena krajně nebezpečnou Netanjahuovou zkrachovalou vládou, opět sjednocuje Araby kolem společné věci. Jestliže Američané trvají na ignorování historie, Arabové svou historii znají velmi dobře. Je načase, aby Izraeli dokázali, že se z historie poučili a že se již nikdy nebude opakovat.

Celý článek v angličtině ZDE