Knihy o Rusku
26. 2. 2025 / Matěj Metelec
čas čtení
3 minuty
Ruskému nezávislému novináři, v současnosti působícímu v exilu, Michailu Zygarovi vyšly česky už dvě knihy. V té první, Všichni muži Kremlu, prostřednictvím rozhovorů s významnými postavami Putinova režimu v roce 2016 zmapoval jeho struktury. Kniha Říše musí zemřít je oproti tomu historicko-reportážní knihou, sledující zblízka ruskou společnost v letech 1900–1917, tedy na cestě k revoluci. Ve Válce a trestu kombinuje obě tyto metody.
První, kratší část knihy představuju dějiny rusko-ukrajinských vztahů od 17. století do druhé světové války. V té se Zygar dopouští různých nepřesnosti a paušalizací, jako by materiál sbíral v časovém presu – což je nejspíš pravda.
Kniha vyšla v druhém roce války a se vstřebáním a zpracováním historické látky si její autor nemohl dát tolik práce, jako se svou poutavou kronikou ruské předrevoluční společnosti. Druhá, rozsáhlejší je věnována poslednímu pětatřiceti rokům. Její povaha je spíš novinářská než historická, protože Zygar s řadou aktéru ruské i ukrajinské politiky vedl v průběhu posledních dvou desetiletí rozhovory.
Touto částí se prolétají paralelní životopisy Vladimira Putina a Volodymyra Zelenského. Už název Válka a trest, spojující dvě slavná díla ruské literatury naznačuje, že autor se věnuje ruské vině, včetně viny ruské kultury, což je pochopitelné. Zygar však hned zkraje konstatuje, že špatná je myšlenka každé „říše“, on se však jako Rus cítí povolán kritizovat tu ruskou. Daří se mu to hlavně jako novináři – jako historik je jí možná zkroušen až příliš.
Německý historik Matin Schulze Wessel, který napsal mimo jiné knihu o Pražském jaru, se v Prokletí impéria věnuje dějinám polsko-rusko-ukrajinských vztahů coby pozadí současné války na Ukrajině. Doplnění dvojice Rusko a Ukrajina Polskem, a vůbec kontextem mezinárodních vztahů ve východoevropském prostoru, je na místě.
Sledovat vztahy Ruska a Ukrajiny bez přihlédnutí k Polsku, které po značnou část novověku ukrajinské území ovládalo, nedává příliš smysl. V neposlední řadě proto, že této doby byli právě Poláci pro Rusy i Ukrajince „dědičnými“ nepřáteli.
Na Prokletí impéria je neméně zajímavý důraz, který Schulze Wessel klade na německou (zprvu pruskou) východní politiku, a to od pozdního novověku. Spolu s Rakouskem a Ruskem si Prusko rozdělilo Polsko a nutnost udržet nabyté državy pod kontrolou je pak na dlouho spojila.
Podle Schulze Wessela toto tradiční spojenectví s Moskvou mělo své pokračování v Ostpolitik přelomu šedesátých a sedmdesátých let, a její pokračování vidí i ve snaze o německou vstřícnost k Rusku v posledních třiceti letech. Prokletí impéria vznikla, podobně jako Válka a trest, v prvním roce války, a nezapře do jisté míry „aktivistické“ motivace - a také pocity německé viny za zmíněnou přílišnou vstřícnost k Rusku.
A tak pořád asi nejpozoruhodnější v češtině dostupnou prací vztahující se k dějinám regionu, a to ve velkorysé časové perspektivě, je kniha amerického historika Timothyho Snydera Obnova národů.
Protože vznikla už na začátku milénia, je oproštěna od snahy interpretovat zejména ukrajinské dějiny perspektivou současné války a omlouvat tak některé jejich neslavné etapy ruským útlakem (jakkoli třeba reálným) - což se týká zejména druhé světové války.
2449
Diskuse