1. Bagatelizace problému: Biskupové v prohlášení snižují význam kritiky smlouvy se Svatým stolcem tím, že hovoří o její „redukci na jedinou otázku“. My však trváme na tom, že zpovědní a tzv. pastorační tajemství jsou klíčovým problémem, který přímo souvisí s krytím pachatelů nejen sexuálního zneužívání, ale i dalších zločinů. Problematických bodů je ve Vatikánské smlouvě mnohem více. Ze smlouvy totiž lze vyvozovat významné majetkové nároky církve (viz část smlouvy týkající se péče o kulturní dědictví), ale i to, že církev bude výrazně zasahovat např. do našeho školského systému tak, jak to vidíme již nyní na Slovensku. Tam je po přijetí smlouvy se Svatým stolcem mj. potlačována sexuální výchova a osvěta ve školách. Učení o jiné sexuální orientaci je vytěsňováno a označováno jako „LGBT ideologie“. Chce jít Česko touto cestou? Není také vyřešeno, jak bude po ratifikaci smlouvy přistupováno k jiným církvím a náboženstvím, která by měla mít stejné postavení z důvodu zachování náboženské neutrality.
2. Nepravdivá tvrzení: Biskupové v prohlášení tvrdí: „Sexuální agresoři nemají v církvi místo.“ Proč tedy nadále slouží usvědčený a odsouzený pachatel zneužívání Jaroslav Štancl ve farnosti Střílky? Proč slouží ve farnosti Sokolov kněz Ireneusz Figura, který zneužíval chlapce? Proč slouží jako farář ve Slezských Rudolticích Marcel Puvák, který byl v nedalekém Polsku přistižen, jak chce mít sex s chlapcem na vozíčku, který byl velice mladistvého vzhledu? Dokud tyto křiklavé a do očí bijící případy nebudou vyřešeny, pak je uvedené tvrzení prostě nepravdivé.
3. Odmítnutí odpovědnosti: Biskupové v prohlášení zneužívání v církvi označují za „nový jev“. Toto je přece přímá lež. Sexuální zneužívání v české katolické církvi se řeší od devadesátých let. Kniha Václava Nováka, která mapuje způsob, jak se arcibiskup Graubner stavěl ke zneužívání ministrantů knězem Mertou, byla napsána v roce 2002. Biskupové správně přiznávají, že jejich reakce „neodpovídaly vždy vysokým standardům“, ale zároveň se snaží svalit vinu na „nedostatky zkušeností“. K otázce zneužívání se vyjadřoval papež Jan Pavel II., Benedikt XVI. i František. Zneužívání je zločin, který vyžaduje okamžitou a důraznou reakci, nikoliv omlouvání se nezkušeností. Dlouhodobé krytí pachatelů a neochota řešit tento problém svědčí o systémovém selhání, nikoliv o nedostatku zkušeností.
4. Papež František: Biskupové se odvolávají na slova papeže Františka a jeho výzvu k pokání. My však trváme na tom, že slova nestačí. Je potřeba konkrétních činů, které povedou k potrestání pachatelů a k ochraně obětí. Církev musí přestat chránit pachatele a začít chránit oběti.

Naši výzvu již podepsaly dva tisíce lidí.

Jako přeživší sexuálního zneužívání jsme se na vedení katolické církvi obrátili s požadavky, které podpořily již dva tisíce lidí. Jejich podpisy od nás v pátek obdrží apoštolský nunciovi v ČR Jude Thaddeus Okolo.

Tyto požadavky zní následovně:

1.       Aby biskupové, kteří nezabránili sexuálním predátorům z řad kněží v jejich působení, ač o něm měli informace, přijali osobní zodpovědnost a rezignovali. Týká se to zejména arcibiskupa pražského Jana Graubnera.

2.       Aby církev v naší zemi umožnila bez dalšího otálení nezávislé instituci (např. mezinárodní organizaci zabývající se ochranou lidských práv) odkrýt archivy biskupství, řádových a mnišských společenství, pro korektní zmapování případů.

Představitele státu pak vyzýváme, aby místo ratifikace smlouvy s Vatikánem zajistili účinnou ochranu práv obětí zneužívání nejen v církvi. Nelze přijmout dokument, který ohrozí transparentní prošetřování zločinů.

Za organizaci Pro čistou církev

Jan Rozek

Ladislav Koubek

Přílohy:

1.       Vyjádření právních expertů z Právnické fakulty UK k tématu Vatikánské smlouvy – viz příloha

2.     Komentáře vybraných signatářů výzvy politikům ve věci Vatikánské smlouvy k včerejšímu prohlášení biskupů:

„Smlouva se Svatým stolcem zabrání vyšetření zločinů. Církev si pak sama bude rozhodovat, zda pustí policii do svých archivů. Neratifikujme smlouvu!“ Jan Rozek, bývalý soudce církevního soudu a zakladatel organizace Pro čistou církev

„Již v samotné preambuli Ústavy České republiky se píše, že jsme jako občané odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody. Bohužel v katolické církvi je důstojnost obětí zneužívání pošlapávána a jejich případy nejsou spravedlivě řešeny.“ Ladislav Koubek, právník, psycholog a oběť zneužívání v církvi

„Za církev by měly mluvit činy, v tuto chvíli už slova nestačí. Teprve opravdová a viditelná ochota vyšetřit všechna pochybení a odškodnit oběti mohou vrátit důvěru v ČBK.“ Jiřina Kočí, oběť zneužívání v církvi

„Projevy lítosti a omluvy až po tlaku veřejnosti, ostudných skandálech v médiích nezní věrohodně. Co takhle začít vážně mluvit o nezávislé vyšetřovací komisi, mapování kauz, počtu pachatelů a obětí, zpřístupnění archivů a zřízení fondu na náhradu nehmotné újmy pro obětí? Pořád nic?“ Petra Panská, oběť zneužívání v církvi

"Forma Prohlášení je úplně jiná od všech předchozích, je moc pěkná. Ale k obsahu. Pokud platí (jak je psáno v Prohlášení), že si církev neví rady s tímto "novým" jevem, podle mnohaletých zkušeností ve většině evropských i zámořských zemí, je pro to nejvhodnější nezávislá komise." Kamila Schreiber Pattermanová, oběť zneužívání v církvi

Smlouva se Svatým Stolcem: Rizika pro suverenitu ČR a nejasná práva pro další církve

Sněmovna se chystá hlasovat, jestli bude souhlasit s ratifikací smlouvy se Svatým stolcem, která vyvolává obavy mezi právními experty. Zatímco vláda tvrdí, že smlouva nic nového nepřinese a je potřeba kvůli stabilizaci vztahů se Svatým stolcem, kritici upozorňují na možná rizika smlouvy, například ohrožení české suverenity nebo rozšiřování privilegií, a to nejen římskokatolické církve, ale i všech ostatních církví. Včetně možnosti církví nehlásit policii některé trestné činy. 

Zpovědní tajemství a neohlášené zločiny

Podle doc. JUDr. Jany Tlapák Navrátilové, Ph.D., expertky na trestní právo z Univerzity Karlovy, může schválení smlouvy znamenat, že kněží budou mít absolutní mlčenlivost – i v případě závažných trestných činů. „Existuje riziko, že čl. 4 odst. 1 bude vykládán tak, že zakládá ochranu zpovědního tajemství v širším rozsahu než aktuální zákonná úprava, tj. i v rozsahu širším, než jsou nyní stanoveny výjimky pro duchovní obsažené v trestním zákoníku.“.

Tento výklad by mohl vést k situaci, kdy duchovní, kteří se dozvědí o plánovaném nebo pokračujícím trestném činu, nebudou povinni tyto informace předat orgánům činným v trestním řízení.

Dalším rizikem je i možné rozšíření okruhu osob, které nemusí o trestných činech vypovídat. 

„Toto ustanovení (čl. 4 odst. 1 Smlouvy) tak do budoucna umožňuje přijmout právní úpravu (a ČR se k tomu zavazuje), která rozšíří okruh osob, u nichž má být státem uznaná povinnost mlčenlivosti i o pastorační pracovníky, kteří nejsou duchovními.“, dodává doc Tlapáková. 

Smlouva jako nadřazený právní rámec – Má Vatikán mluvit do českého práva?

JUDr. Ondřej Preuss, Ph.D., odborník na ústavní právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, považuje smlouvu za velmi problematickou upozorňuje, že smlouva bude mít aplikační přednost před českými zákony a zároveň nevhodně omezuje jejich budoucí podobu. „Jakákoliv budoucí úprava vztahů mezi státem a církvemi bude muset respektovat tuto smlouvu, čímž vážně omezíme možnost změn v českém právním řádu.“. To ostatně potvrdila i vláda na jednom z kulatých stolů, když přiznala, že hlavním důvodem sjednání smlouvy je omezení možnosti státu upravit i v budoucnu vztah s církvemi, jak uzná stát za vhodné. Na otázku “není jediným efektem [uzavření smlouvy] to, že Česká republika ztratí možnost to, co teďka má ve svém právní řádu měnit svým parlamentem [...]?” odpověděl hlavní vládní vyjednavač JUDr. Martin Smolek “ano, ale to je přeci zcela přiznaně, pokud ta smlouva chce garantovat právo věřícím, a v jejich prospěch se sjednává, tak je naprosto správné, že ta smlouva fixuje ten minimální standard, pod který Česká republika nebude moct jít [...]”.

Dále může být podle Ondřeje Preusse problematické, že závazky vyplývající ze smlouvy jsou spíše jednostranné, kdy Česká republika na sebe bere povinnosti, zatímco Svatý stolec zůstává ve výhodnějším postavení a může tak mít vliv na různé důležité právní otázky.

“...může to být chápáno jako právní signál k širšímu a silnějšímu vnímání ochrany náboženské svobody (v takovém duchu, jak ji dlouhodobě interpretuje Svatý stolec). To se může konkrétně promítat do požadavků církevních škol, teologických fakult a jiných institucí. Zejména se to může projevovat v citlivých celospolečenských právních otázkách, zejména antidiskriminačního práva, zpovědního tajemství, potratů apod.

Pro někoho to tedy může být nový účinný právní nástroj, který má přednost před zákonem a stane se tak předmětem příslušné právní argumentace. Svatý stolec navíc bude mít možnost legitimně se vyjadřovat ke všem těmto otázkám diplomatickými prostředky. ”.

S tím souhlasí i Vedoucí katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy prof. JUDr. PhDr. Veronika Bílková, Ph.D., E.MA.: “Pokud jde o práva a povinnosti, je třeba říci, že smlouva je dosti jednostranná, tj. povinnosti z ní většinově vyplývají České republice. Vymezení obsahu a rozsahu těchto povinností není přitom vždy obsaženo ve smlouvě, ani není ponecháno ČR, tj. někdy jej může jednostranně určit druhá strana.”.

Precedent pro jiné náboženské skupiny? Právo šaría a tajemství v pravoslaví

Jedním z nejdiskutovanějších dopadů smlouvy je její možný efekt pro ostatní církve. JUDr. Preuss upozorňuje: „Zatímco nyní má zákonodárce plnou kontrolu nad tím, jaká práva přizná církvím se zvláštním oprávněním, po uzavření konkordátu může těžko odpírat práva garantovaná římskokatolické církvi ostatním církvím. Důsledkem konkordátu tak může být také (ústavní) požadavek, aby stát jako rovnocenné uznával církevní sňatky podle práva Šaría. Stejně tak se to bude týkat šíře garantovaného zpovědního tajemství pravoslavných církví, což může být někým vnímáno i jako bezpečností riziko.“. 

Tento argument znovu otevírá debatu o roli sekularismu v českém právním řádu. Pokud stát garantuje výsadní postavení jedné církve, povede to i podle ministerstva zahraničních věcí k ústavním nárokům ostatních náboženských komunit na rovné zacházení.

Je třeba pečlivé analýzy

Právní experti se shodují, že smlouva přináší zásadní právní důsledky a její ratifikace by měla být pečlivě zvážena a doporučují přezkoumání smlouvy Ústavním soudem. 

Klíčovou otázkou zůstává: Bude Česká republika i nadále sekulárním státem, nebo se otevře cesta k posílení náboženských vlivů na české právní prostředí?