
Snížení povolené rychlosti na 30 km/h ve Walesu vedlo k dramatickému poklesu lidí zabitých automobily. Proč ne v Česku?
22. 3. 2025
čas čtení
4 minuty
Foto: Wales. 20 mil za hodinu je 30 km/h
Statistiky jsou ohromující: za první rok fungování systému ve Walesu,
kdy byla povolená rychlost na městských silnicích snížena na 30 km/h,
vedl ke snížení počtu usmrcených nebo vážně zraněných osob o přibližně
100
V září 2023 zavedla labouristická velšská vláda jako
hlavní projekt v oblasti bezpečnosti silničního provozu omezení
rychlosti na 30 km/h v zastavěných oblastech, které jsou definovány jako
silnice, kde jsou sloupy veřejného osvětlení od sebe vzdáleny maximálně
180 metrů. To se týkalo přibližně třetiny všech silnic, přičemž
konzervativní opozice tvrdila, že tato definice je příliš široká.
Proti tomu se stále častěji objevují tvrdé důkazy. Statistici velšské vlády sice varují, že pro smysluplný závěr budou zapotřebí údaje za nejméně tři roky, ale údaje o počtu obětí dopravních nehod, které ukazují, že došlo k poklesu a celkového počtu obětí o téměř třetinu, navazují na výzkumy pojišťoven, podle nichž se zdá, že zóny s rychlostí 30 km/h snižují počet pojistných událostí.
Connor Donnithorne, radní, který v Cornwallu vede záležitosti dopravy, uvedl, že jejich politika se od té waleské liší, včetně cílenějšího přístupu a zaměření na povzbuzování lidí ke snižování rychlosti pomocí značek, nikoli na její vymáhání pomocí kamer.
Přes veškerý pokrok zůstává klíčová otázka: když přichází stále více důkazů, proč se o tom všem ještě vůbec diskutuje? Stále existuje představa, že zhruba 70 úmrtí na silnicích ročně ve Walesu je přijatelné. Ale nikdy bychom nepřijali 70 úmrtí ročně na trajektu do Irska nebo v autobusech.
Někteří tvrdí, že je to kvůli tzv. motornormativitě, což je myšlenka, kterou vytvořil Ian Walker, profesor environmentální psychologie na Swansea University. Ta říká, že vlastnictví a používání automobilu je tak všudypřítomné, že lidé příliš často nejsou schopni myslet jinak než na něj.
Jedním z důsledků je podle něj to, že lidé implicitně akceptují úmrtí a zranění na silnicích, protože je to považováno za v podstatě náhodné, a tedy zvláštním způsobem téměř spravedlivé, zatímco ve skutečnosti jsou šance chodců a cyklistů výrazně horší.
„Obecně se to neděje ve zlé víře,“ řekl Walker. „Jde jen o značně automobilové myšlení, které si myslí, že riziko je rozloženo rovnoměrně, zatímco pro některé je mnohem vyšší a systémové.“
Další aspekt Walkerova výzkumu má ještě relevantnější poučení pro politiky: zóny s rychlostí 30 km/h, jsou často populárnější, než si lidé myslí.
Studie, kterou vedl a která probíhala ve Velké Británii, USA a Nizozemsku, zjistila, že dvě třetiny lidí se domnívají, že osobně podporují neautomobilovou dopravu více než široká veřejnost. Jedná se o příklad sociálně-psychologického jevu zvaného pluralitní ignorance, kdy lidé automaticky předpokládají, že konsenzus se musí lišit od jejich vlastních názorů.
V tomto případě se tak zřejmě děje proto, že „lidé jen zřídka vidí, že by se o změnách proti stavu, kdy se jezdí autem, vážně diskutovalo nebo že by byly podporovány, natož aby byly realizovány“, tvrdí Walker. Proto podle něj v konzultacích o zónách s rychlostí 30 km/h převládá nesouhlas a zastánci mlčí, protože předpokládají, že jsou v menšině.
Pro politiky z toho možná plyne poučení, i když ne snadné: někdy je nejlepší ignorovat ty nejhlučnější hlasy a řídit se důkazy.
Zdroj v angličtině ZDE
2130
Diskuse