21. 3. 2025
Když vám někdo vyhrožuje 200 % clem na vaše vína, je zřejmé, že s danou zemí již nemáte přátelský vztah, natož alianci.
Postoj Donalda Trumpa k Evropě má přinejmenším tu přednost, že je jasný, jakkoli je nechutný. Domnívá se, že Americe by bylo lépe, kdyby fungovala sama, a myslí si, že je tak mocná, že, abychom si vypůjčili jeho vlastní slova, "má všechny karty".
V reakci na to má Evropa dvě velké výhody: má kromě Ameriky i jiné spojence; a (počítáno jako Evropská unie plus Spojené království, Norsko, Švýcarsko a Turecko) jeho ekonomika se velikostí vyrovná Spojeným státům.
To dává Evropě mnoho karet, které může použít pro svůj vlastní dlouhodobý prospěch a při vyjednávání s Američany. Hodnota kontinentálního trhu ve skutečnosti roste díky dopadu Trumpovy vlastní destruktivní celní politiky na americký dolar.
Síla americké měny vůči euru v posledních letech zveličovala bohatství Spojených států, což je trend, který se nyní obrací.
Při přemýšlení o tom, jak reagovat na novou situaci, je důležité si uvědomit, co se nezměnilo, a také to, co je nové. Vnější prostředí, na západ přes Atlantik a na východ od Ruska, se radikálně změnilo. Domácí prostředí se však nezměnilo, snad s výjimkou jednoho důležitého ohledu.
Můžeme oslavovat oživení francouzsko-německé spolupráce a návrat Británie ke svému geografickému osudu evropské mocnosti, obojí v reakci na vnější hrozbu. Musíme si však také uvědomit, že domácí politika Francie, Německa, Itálie, Nizozemska, Rakouska a dalších zemí je i nadále hluboce ovlivněna pocity hněvu nad imigrací a ekonomickým zklamáním.
To platí i pro Británii, i když labouristická vláda sira Keira Starmera je před ní hájena velkou parlamentní většinou.
Oslabený lídr, jako je francouzský Emmanuel Macron, sdílí se silnými, nově zvolenými lídry, jako jsou německý Friedrich Merz a britský Starmer, potřebu zajistit, aby jakákoli řešení, která najdou k obnově obrany Evropy a k ochraně Ukrajiny, nezhoršila domácí rozhořčení, které podnítilo vzestup extremistických stran, ale místo toho pomohla vytvořit pocit společného cíle a solidarity.
Nebude to snadné. Starmer již přiměl jednoho z ministrů svého kabinetu k rezignaci tím, že seškrtal zahraniční pomoc, aby financoval zvýšené výdaje na obranu, a nyní čelí nové vzpouře kabinetu kvůli škrtům ve výdajích na sociální zabezpečení.
Německý premiér Merz bude čelit podobným problémům, když se bude snažit zvýšit výdaje na obranu a veřejnou infrastrukturu, aniž by zvýšil popularitu svých oponentů v krajně pravicové Alternativě pro Německo nebo krajně levicové straně Die Linke.
Macron, Merz, Starmer a jejich sousedé však mají jednu důležitou výhodu: je to to, že Trumpovo brutální zacházení s Ukrajinou a jeho obchodní válka s Evropou, v kombinaci se stále zjevnější hrozbou ze strany Ruska, v informační válce, stejně jako v kinetické válce, mění význam vlastenectví a nacionalismu, a to na celém kontinentu.
Německá Alternativa pro Německo (AfD) tento problém odhaluje dokonale: až dosud byla tato strana proputinovská, i když údajně nacionalistická. Nově zvolený kancléř Merz nyní může snadno napadnout AfD jako protiněmeckou.
Ve Francii čelí Marine Le Pen podobné potíži: její dřívější vazby na Rusko se považují za antivlastenecké. V rámci koalice Giorgie Meloni musí být nyní opatrní i Matteo Salvini a Liga, ale pak i samotná Meloni.
Je ještě brzy, ale z těchto měnících se vnějších a vnitřních sil se vynořuje nová podoba a směr Evropy. Lze identifikovat čtyři základní témata.
Prvním je, že vzhledem k naléhavosti se vedení ujímá spolupráce na vojenských operacích a v oblasti obranných investic, takže se tak děje především na úrovni národních vlád mimo formální instituce EU.
Velké kroky dělají prezidenti, kancléři a premiéři, zatímco Evropská komise se zabývá nudnými věcmi ohledně nových půjček, společných obranných zakázek a podobně.
To umožňuje nečlenským zemím, jako je Británie a Norsko, aby se zapojily, a zároveň brání nepřátelským členům, jako je Maďarsko, aby věci zdržovali.
Druhé téma se týká ústřední role Ukrajiny v současnosti a budoucnosti Evropy. Kromě samotné války představuje ukrajinská vojenská síla a zkušenosti a její rostoucí, bitvami zocelený obranný průmysl životně důležitou součást budoucí vojenské síly a bezpečnosti celého kontinentu.
Podaří-li se dosáhnout nějakého mírového urovnání, může obnova zdevastovaných ukrajinských měst i integrace tamní ekonomiky posloužit k posílení růstu v celé Evropě. O to důležitější je, aby byla ukrajinská demokracie chráněna před ruskou a americkou manipulací.
Třetí téma má silný italský přízvuk. Programy obrany a veřejných investic národních vlád musí být nasměrovány tak, aby maximalizovaly udržitelný, široce sdílený dlouhodobý růst.
V Evropské komisi se agenda pro druhé funkční období předsedkyně Evropské komise do značné míry opírá o loňské zprávy o konkurenceschopnosti EU a jednotném trhu, které vypracovali Mario Draghi a Enrico Letta.
Jejich doporučení silně tlačila na snižování národních bariér a zvyšování přeshraniční integrace, jejíž potřebu dokládají potíže UniCreditu při přesvědčování Německa, aby přijalo jeho nabídku na převzetí Commerzbank.
Čelí-li Evropa překážce svého oživení a hrozbám ze strany Trumpa a Putina, spočívá řešení ve způsobu, jakým národní odpor brání evropské integraci. Největší výzvou nyní bude, jak tento odpor překonat.
Díky americkým a ruským tyranům existuje šance, že překážky, jako je Maďarsko, budou řešeny robustněji a že vnitřní odpor vůči integraci může být zmírněn.
Pokud jde o vnější jednání, čtvrté téma, jsou otázky jasné. Existuje jen jeden způsob, jak se vypořádat s násilníky, a to je reagovat tvrdým a rozhodným způsobem, ať už jde o cla nebo vojenskou sabotáž.
Naštěstí to lze provést i v koordinaci se spojenci, kterých má dnes Evropa více než Amerika nebo Rusko. Je čas spolupracovat s Japonskem, Kanadou, Tchaj-wanem, Austrálií a Novým Zélandem, stejně jako s blízkými partnery, jako je Británie, Norsko, Švýcarsko a Turecko. Evropa není sama.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse