Gaza je polem zabíjení, kde jsou lidé podrobováni hladomoru. Jak dlouho to bude svět tolerovat?

14. 4. 2025

 

Nevím, kde začít, a nevím, co v tuto chvíli vlastně zbývá říct. Po 18 měsících nekonečného krveprolití by mělo být každému jasné, že tohle není válka. Že to není sebeobrana. To, co se děje v Gaze, je jednoduše vyhlazování  jednoho celého obyvatelstva. Uvedla to celá řada odborníků na genocidu. Respektované mezinárodní organizace jako Amnesty International dospěly k závěru, že Izrael páchá genocidu - a přesto to politici stále financují.

Palestinci nejsou vyhlazováni jen bombami dodávanými USA. Zákeřnějším zabijákem jsou nyní nemoci a hlad. Dne 2. března - před více než měsícem - Izrael přerušil dodávky do Gazy ve snaze změnit podmínky dohody o příměří. Nazývat to „blokádou pomoci“, jak to obvykle dělají titulky novin, nevystihuje hrůzu toho, co se děje: nejde ani tak o „blokádu pomoci“, jako o záměrný hladomor.

Gaza byla koneckonců proměněna v trosky; není to tak, že by v pásmu rostly potraviny, na které by se lidé mohli spolehnout. Analýza satelitních snímků, kterou v listopadu provedla OSN, zjistila, že od začátku této iterace války na tomto území bylo v Gaze zničeno nebo poškozeno více než 90 % dobytka a asi 70 % půdy určené k pěstování plodin.

Jako válečná zbraň se používá také voda. Začátkem března, týden poté, co Izrael zastavil přísun jakýchkoli potravin a dalších humanitárních dodávek do Gazy, přerušil dodávky elektřiny do hlavní fungující odsolovací stanice v Gaze. Situace nyní nemůže být zoufalejší. „Gaza je polem zabíjení a civilisté jsou v nekonečné smyčce smrti,“ řekl v úterý generální tajemník OSN António Guterres.

Izrael, povzbuzený Donaldem Trumpem a jeho vizemi o výstavbě hotelů a kasin na těchto vražedných polích, se už ani nesnaží své cíle skrývat. Chce zbavit Gazu Palestinců a anektovat Západní břeh Jordánu. A bude Palestince podrobovat hladomoru, zabíjet a terorizovat, dokud nebudou „dobrovolně“ souhlasit s hromadným odchodem někam, jako je Súdán nebo Somálsko - to je pár zemí, které USA a Izrael nedávno uvedly jako potenciální oblasti pro přesídlení.

„Dohlédneme na celkovou bezpečnost v pásmu Gazy a umožníme realizaci Trumpova plánu dobrovolné migrace,“ prohlásil nedávno Benjamin Netanjahu. „To je ten plán. Netajíme se tím a jsme připraveni o něm kdykoli jednat.“

Místopředseda parlamentu Nissim Vaturi mezitím nedávno vystoupil v rádiu Kol BaRama a vyzval ke gazifikaci Západního břehu Jordánu. „Musíme oddělit děti a ženy a zabít dospělé v Gaze. Jsme příliš ohleduplní,“ řekl Vaturi. „Brzy proměníme Džanin [na Západním břehu] v Gazu,“ dodal.

Mimochodem, pokud jste toto prohlášení viděli poprvé, je to proto, že o něm neinformovaly tytéž mainstreamové západní sdělovací prostředky, které věnovaly tisíce slov otázce, zda je výrok vysokoškolského studenta „od řeky k moři bude Palestina svobodná“ výzvou ke genocidě. I když, abychom byli spravedliví, kdyby západní média informovala o každém veřejném podněcování ke genocidě ze strany izraelských politiků a myšlenkových vůdců, nezbyl by prostor pro informování o čemkoli jiném.
 
'Píšu to ne proto, že bych doufala, že změním názor, ale proto, že jediná moc, kterou mám - jediná moc, kterou má mnoho z nás - je neustále zvedat hlas a říkat, že s tím nesouhlasíme.

Zdá se, že namísto toho, aby tyto šokující výroky kritizovaly,  určité složky médií by rády normalizovaly lidi, kteří je činí. Například minulý měsíc se bývalý izraelský ministr obrany Joav Gallant připojil k ADL na besedě u krbu v New Yorku s Biannou Golodrygovou ze CNN. Připomínám, že mezinárodní trestní soud vydal na Gallanta zatykač za válečné zločiny. Soud shledal „přesvědčivé důvody“ domnívat se, že Gallant a Netanjahu „nesou trestní odpovědnost za následující zločiny jako spolupachatelé za to, že se činů dopustili společně s dalšími osobami: válečný zločin vyhladovění jako způsob vedení války; a zločiny proti lidskosti v podobě vraždy, pronásledování a dalších nelidských činů“. Podotýkám, že CNN udělala o Gaze vynikající reportáže. Ale to, že si televize sedla ke komornímu „rozhovoru u krbu“ s Gallantem - zatímco palestinští novináři jsou upalováni zaživa - je otřesné.
 
Obvykle, když píšu názorový článek, mám pocit, že se čtenářem vedu malý rozhovor. Ale já vlastně nevím, pro koho píšu tento článek. Pokud jste dočetli až sem, pak je velká šance, že už se mnou souhlasíte, že už jste zděšeni tím, co se děje, a že používáte svůj vlastní hlas, jak nejlépe umíte. A pokud v tuto chvíli nejste zdrceni, pak vás prostě není možné přesvědčit, abyste se o to zajímali.

Napsal jsem spoustu komentářů, kde v podstatě jen prosím lidi - včetně některých svých kolegů ze západních médií -, aby se zajímali o utrpení Palestinců. Aby si uvědomili, že Palestinci jsou také lidé. Aby si uvědomili, že hladovění civilistů je válečný zločin, který by neměl být sanován pasivním hlasem a zastíracím jazykem. Pochopit, že nejde o nějakou vzdálenou zahraničněpolitickou záležitost: tato genocida je financována americkými daňovými poplatníky. Mezitím bezprecedentní pokusy o potlačení svobody slova v USA o Palestině z toho udělaly domácí problém.

Už mě nebaví prosit lidi, aby se starali o Palestince. Nepíšu to proto, že bych doufala, že změním názor, ale proto, že jediná moc, kterou mám - jediná moc, kterou má mnoho z nás - je neustále zvyšovat hlas a říkat, že s tím nesouhlasíme.