Pravicoví populisté budou vítězit, dokud nepochopíme tuto pravdu o lidské povaze

14. 4. 2025

 
Trump už vedl válku proti všemu, co buduje prosperitu a blahobyt: proti demokracii, proti zdravým ekosystémům, proti vzdělávání, proti zdravotnictví, proti vědě, proti umění. Přesto se uprostřed těchto trosek a navzdory určitým skluzům jeho hodnocení stále drží mezi 43 a 48 %: je mnohem vyšší než u mnoha jiných vůdců. Proč? Domnívám se, že část odpovědi spočívá v základním aspektu našeho lidství: v touze zničit to, z čeho se cítíte vyloučeni.

Toto nutkání je podle mého názoru klíčové pro pochopení politiky. Přesto se zdá, že si jej málokdo uvědomuje. Téměř nikdo, tedy kromě krajní pravice, která to vidí až příliš dobře.

V mnoha částech světa, a zejména v USA, se od konce 70. let 20. století prudce zvýšila nerovnost. (Světoví miliardáři loni zbohatli o 2 biliony dolarů, zatímco počet lidí žijících pod hranicí chudoby se od roku 1990 víceméně nezměnil.

Existují silné důkazy o příčinné souvislosti mezi rostoucí nerovností a vzestupem populistických autoritářských hnutí. Článek v časopise Journal of European Public Policy zjistil, že nárůst Giniho koeficientu (standardní míra nerovnosti) o jednu jednotku zvyšuje podporu demagogů o 1 %.

Proč tomu tak je? Existují různá, vzájemně související vysvětlení: pocity marginalizace, úzkost o status a sociální ohrožení, nejistota vyvolávající autoritářský reflex a ztráta důvěry v ostatní sociální skupiny. Domnívám se, že kořenem některých z těchto vysvětlení je něco hluboce zakořeněného v lidské psychice: když se nemůžeš vyrovnat, buď zlý.

V USA je velká část obyvatel vyloučena z mnoha výhod, které jsem vyjmenoval. Věda může vést k průlomovým objevům v medicíně, ale ne třeba pro lidi, kteří si nemohou dovolit zdravotní pojištění. Univerzitní vzdělání vám může otevřít dveře, ale jen pokud jste připraveni nést desítky či stovky tisíc dolarů dluhu. Umění, divadlo a hudba zlepšují náš život: dobré pro ty, kteří si mohou dovolit si koupit vstupenky. Stejně tak národní parky, ale jen pokud si jejich návštěvu můžete dovolit.

Říká se nám, že demokracie umožňuje lidem vyjádřit se k politice. Ale zdá se, že jen tehdy, když mají několik milionů, které mohou dát politické straně. Jak poznamenává politolog profesor Martin Gilens ve své knize Affluence and Influence (Bohatství a vliv): „Za většiny okolností se zdá, že preference naprosté většiny Američanů nemají v podstatě žádný vliv na to, jakou politiku vláda přijme nebo nepřijme.“ Růst HDP byl za Joea Bidena silný, ale jak upozorňuje profesor ekonomie Jason Furman: „V letech 2019 až 2023 se příjmy domácností očištěné o inflaci snížily a míra chudoby vzrostla.“ HDP a sociální zlepšení postavení obyvatel už spolu nesouvisí.

Všechny ty dobré věci? Je mi líto, ale ty nejsou pro vás. Pokud cítíte nutkání to všechno zbořit, spálit celý ten smradlavý, pokrytecký, exkluzivní systém do základů, Trump je váš člověk. Nebo to alespoň tvrdí. Ve skutečnosti celé jeho vystoupení odvádí pozornost od spirály nerovnosti a zároveň ji urychluje. Těžko může prohrát: čím více nerovnost prohlubuje, tím více vyvolává touhu po pomstě vůči svým obětním beránkům: imigrantům, translidem, vědcům, učitelům, Číně.

Ale takoví zabijáčtí klauni to sami od sebe udělat nedokáží. Jejich nejúčinnějšími verbíři jsou centristické strany ochromené tváří v tvář ekonomické moci. V područí bohatých sponzorů, vyděšené z miliardářských médií, nejsou po desetiletí schopny problém ani pojmenovat, natož ho řešit. Odtud okázalá zbytečnost reakce demokratů na Trumpa. Jak poznamenává americký novinář Hamilton Nolan: „Jedna strana chce zabíjet a druhá čeká, až její vůdci zemřou“.

Ve Spojeném království se labouristé, stejně jako američtí demokraté, dlouho ujišťovali, že nezáleží na tom, jak velké jsou ekonomické rozdíly, pokud se ti nejchudší dostanou nahoru. Nyní opustili i tuto výhradu: snižují lidem sociální dávky, prý to nevadí,pokud poroste HDP. Ale ono na tom záleží. Velmi na tom záleží. Obrovské množství důkazů, které v roce 2009 shromáždili Richard Wilkinson a Kate Pickettová v knize The Spirit Level (Vodováha) a které byly aktualizovány v roce 2024, ukazuje, že nerovnost má obrovský vliv na sociální, ekonomické, environmentální a politické výsledky bez ohledu na absolutní postavení lidí.

Pokud něco takového jako britský labouristický  starmerismus existuje, hroutí se tváří v tvář práci, kterou loni publikovali politologové Leonardo Baccini a Thomas Sattler a podle níž úsporná opatření zvyšují podporu radikální pravice v ekonomicky slabých regionech. Úspory, jak zjistili, jsou klíčovou proměnnou: bez nich méně vzdělaní lidé nevolí pravicové demagogy o nic častěji než lidé vysoce vzdělaní. Jinými slovy, dnešní vedení britské Labouristické strany s jejich škrty pilně předává své klíčové voliče ultrapravičáku Nigelu Farageovi.

Samozřejmě popírají, že by zaváděli úsporná opatření, a používají technickou definici, která postiženým nic neříká. Úspory postihují ty chudé, zatímco chudí se musí dívat, jak si bohatí a vyšší střední třída pod labouristickou vládou užívají stále většího dostatku.

Starmer a jeho přisluhovači naznačují, že se s tím nedá nic dělat: bohatí lidé jsou již maximálně zdaněni. Když oblohu křižují soukromá letadla a vrtulníky, každý vidí, že je to nesmysl. Ze všech pozoruhodných věcí, na které jsem narazil při zkoumání pro tento článek, mi asi nejvíce spadla čelist z následujícího. Na základě nejnovějších údajů (z roku 2022) se po vyplacení sociálních dávek Giniho koeficient pro hrubý příjem ve Spojeném království sotva liší od Giniho koeficientu pro příjem po zdanění. Jinými slovy, rozdíl mezi bohatými a chudými je po zdanění zhruba stejný, což naznačuje, že zdanění nemá na rozdělování příjmů žádný další významný vliv. Jak by to mohlo být pravda, když bohatí platí vyšší sazby daně z příjmu? Je to proto, že chudí odevzdávají mnohem větší část svých příjmů na daních z obratu, jako je například DPH. Tolik k tomu, že neexistují žádné další možnosti. Tolik k labouristickému realismu.