Zemřel Mario Vargas Llosa
14. 4. 2025 / Fabiano Golgo
čas čtení
2 minuty
Dospíval ve světě, který byl ještě analogový, hierarchický a napůl uvězněný ve studené válce. Ale i tehdy už byl myslitelem „horizontálním“ ve světě „vertikálním“. Když se díval na Peru, neviděl jen Peru: viděl Havanu, Moskvu, Washington, a nakonec i Silicon Valley a Šanghaj. Myslel v měřítkách makro, ale psal v detailech mikro.
Jeho romány - Válka na konci světa, Svátek kozla - se četly jako zápisy z jednání mezi kulturou, chaosem a odvahou. Jeho postavy nežily jen v příbězích - diskutovaly. Zápasily s korupcí i svědomím. Číst Vargase Llosu znamenalo pochopit více o latinskoamerické politice než za celý semestr mezinárodních vztahů.
A dokonce i kandidoval na prezidenta. Nepsal jen o idejích – snažil se je uskutečnit. Dal do toho kůži. Prohrál, samozřejmě. S Fujimorim, který mu později dal za pravdu tím, že se stal přesně tím autokratem, před kterým Vargas Llosa varoval. Klasika.
V posledních letech se jeho politické názory posunuly víc doprava, což mohlo jeho staré liberální čtenáře zmást. Ale možná byl vlastně stále stejný - posedlý svobodou, alergický na autoritářství, stále mapující svět podle morálních souřadnic. Dnes je svět hlučnější. Je teplejší, plošší a přelidněnější. Je digitálnější a rozdělenější. A právě přišel o jeden zásadní hlas - ten, který dokázal rozlišit mezi složitostí a zmateností, mezi ideologií a idejemi.
Veřejný obřad nebude, oznámila rodina. A to je v pořádku. Protože pravou poctou Vargasovi Llosovi nebude mše. Bude jí seminář, debata o politice, noční hádka nad ohmatanou knihou. Nebo možná jen někdo v Limě, Madridu či Miami, kdo otevře Rozhovor v katedrále a položí otázku, na níž Vargas Llosa postavil celou svou kariéru: „Kdy se Peru pokazilo?“
A čím dál častěji: kdy jsme se pokazili my všichni?
1710
Diskuse