USA vstoupily do války – a to bude mít dalekosáhlé a trvalé důsledky

22. 6. 2025

čas čtení 8 minut
Po americkém útoku na Irák si země po celém světě budou chtít rychle pořídit jaderné zbraně - aby na ně Amerika nemohla zaútočit

Dojde-li k uzavření Hormuzské úžiny, čekejte drastické zvýšení cen plynu a ropy a zřejmě i kolaps světového obchodu

Trump se dostal přímo do pasti, kterou mu nastražil Netanjahu. Jeho bezohledný útok  zvyšuje pravděpodobnost, že Írán získá jadernou zbraň, nikoli ji snižuje.


Bombardování Íránu nezmizí. Americké bomby nezničí know-how potřebné k výrobě jaderné zbraně ani vůli k tomu, pokud je to to, co Teherán chce. Obrovský útok nařízený Donaldem Trumpem nezastaví probíhající otevřenou válku mezi Izraelem a Íránem. Nepřinese trvalý mír na Blízký východ, neukončí masakr v Gaze, nepřinese spravedlnost Palestincům ani neukončí více než půl století trvající hořké nepřátelství mezi Teheránem a Washingtonem., píše Simon Tisdall.

Je pravděpodobnější, že Trumpovo unáhlené a bezohledné hazardování všechny tyto problémy ještě více rozdmýchá a zhorší. V závislosti na reakci Íránu, jeho spojenců a příznivců by se region mohl ponořit do nekontrolovatelného konfliktu. Americké základny v Perském zálivu a jinde v regionu, kde je rozmístěno asi 40 000 amerických vojáků, musí být nyní považovány za potenciální cíle odvetných útoků – a možná i britských a spojeneckých sil.

 
Trump tvrdí, že Íránu nevyhlásil válku. Tvrdí, že útok není úvodní salvou kampaně zaměřené na svržení režimu v Teheránu. Íránští politici a občané to však tak nevidí. Trumpovo předčasné chvástání se „velkolepým“ úspěchem a hrozby dalšími a většími bombami zní jako slova bezohledného dobyvatele odhodlaného dosáhnout totálního a drtivého vítězství.

Trump, izolacionistický prezident, který slíbil, že se bude vyhýbat zahraničním válkám, se dostal přímo do pasti připravené  Benjaminem Netanjahuem – pasti, které se jeho chytřejší předchůdci vyhnuli. Netanjahu neustále zveličuje naléhavost íránské jaderné hrozby. Jeho alarmistické projevy na toto téma sahají 30 let zpět. Vždy tvrdil, že ví to, co nevěděli inspektoři OSN, americké a evropské zpravodajské služby a dokonce ani někteří z jeho vlastních šéfů tajných služeb – totiž že Írán je na pokraji nasazení jaderné zbraně namířené na srdce Izraele.

Toto tvrzení nebylo nikdy prokázáno. Írán vždy popíral, že usiluje o jadernou bombu. Jeho nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí vydal fatwu zakazující jakýkoli takový program. Netanjahuovo nejnovější tvrzení, že Írán zbrojí, které pronesl při pokusu ospravedlnit jednostranné a nelegální izraelské útoky z minulého týdne, nebylo podpořeno Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) ani americkými zpravodajskými experty. Ale slabomyslný Trump se rozhodl tomu uvěřit. V sobotu večer přečetl Netanjahuův scénář a prohlásil, že odstranění této nesporné jaderné hrozby je životně důležité – a je jediným cílem amerického leteckého útoku.

USA tak opět vstoupily do války na Blízkém východě na základě lži, sporných a pravděpodobně chybných zpravodajských informací, které byly záměrně zkresleny z politických důvodů. Stejně jako v Iráku v roce 2003 jsou i tentokrát celkové cíle války nejasné, nejisté a otevřené interpretaci přátel i nepřátel. Opět se zdá, že neexistuje žádná „strategie ústupu“, žádné zábrany proti eskalaci a žádný plán, co bude dál. Požadovat, aby Írán kapituloval nebo čelil „národní tragédii“, není politika. Je to smrtící slepá ulička.

Írán nezmizí, ať si Trump a Netanjahu ve svých horečnatých snech představují cokoli. Zůstane silou v regionu. Zůstane zemí, se kterou je třeba počítat, zemí s 90 miliony obyvatel a mocnými spojenci v Číně, Rusku a na globálním jihu. Již nyní trvá na tom, že bude pokračovat ve svém civilním jaderném programu.

Tyto události připomínají, jak hluboká je oficiální neznalost USA o Íránu. Na rozdíl od Velké Británie nemá Washington od revoluce v Íránu žádné diplomatické zastoupení. Má jen málo přímých politických kontaktů a jeho tvrdé ekonomické sankce vytvořily ještě větší odstup, který dále oslabil vzájemné porozumění. Trumpovo rozhodnutí odstoupit od jaderné dohody z roku 2015 (vyjednané Barackem Obamou, Británií, Francií, Německem, Ruskem, Čínou a EU) bylo výsledkem této neznalosti. O deset let později se snaží bombami dosáhnout toho, čeho jeho moudřejší, méně impulzivní a méně ovlivnitelní předchůdci dosáhli převážně mírovou cestou diplomacie.

Mír se zdá být vzdálenější než kdy jindy – a Netanjahu slaví. USA teď nemohou ustoupit. Jsou zavázány. A podle Netanjahua on a Izrael nemohou prohrát. Až na to, že Írán nelze nějakým způsobem vymazat. Je třeba se s ním vypořádat. A zúčtování, které se nyní rýsuje, krátkodobé i dlouhodobé, může být horší než jakékoli Netanjahuovy strašidelné příběhy.

Írán již dříve varoval, že pokud USA zaútočí, odpoví úderem na americké základny. Je jich mnoho, v Bahrajnu, Iráku, Jordánsku a jinde. Húsíové v Jemenu tvrdí, že obnoví útoky na lodní dopravu v Rudém moři. Hormuzský průliv, který je tak důležitým tranzitním bodem pro globální dodávky energie, může být zaminován, jako se to stalo v 80. letech během íránsko-irácké války. Výsledkem by mohl být globální ropný šok a kolaps trhů. A Írán podle zpráv stále odpaluje rakety na Izrael, navzdory tvrzením Jeruzaléma, že většina jeho balistických raketových základen byla zničena.

V reakci na Trumpův útok íránští představitelé tvrdí, že v otázce odvetných opatření nejsou vyloučeny žádné možnosti. A tvrdí, že nebudou vyjednávat pod palbou. Odmítají Trumpova neověřená tvrzení o úplném zničení všech jaderných zařízení a trvají na tom, že Írán obnoví a bude pokračovat ve svém jaderném programu. Velkou otázkou nyní je, zda bude tento program skutečně zbrojní.

Z tohoto přelomového okamžiku mohou vyplynout dvě radikální dlouhodobé důsledky. Jedním z nich je, že nepopulární režim Chameneího, který je známý korupcí, vojenskou neschopností a špatným hospodařením a který přišel o podporu libanonského Hizballáhu a Hamásu v Gaze, se pod tlakem této katastrofy může zhroutit. Dosud se neobjevily žádné známky povstání nebo změny vlády. To není překvapivé, vzhledem k tomu, že Teherán a další města jsou bombardována. Ale pád režimu nelze vyloučit.

Druhým důsledkem je, že namísto toho, aby se vzdali svého drahocenného práva na obohacování uranu a podřídili se ultimátu Trumpa a Netanjahua, se íránští vládci, ať už jsou kdokoli, rozhodnou následovat Severní Koreu a pokusí se co nejrychleji získat bombu, aby se vyhnuli dalším ponížením. To by mohlo znamenat odstoupení od smlouvy o nešíření jaderných zbraní a odmítnutí inspekcí OSN. Po letech snah hrát podle západních pravidel by se Írán mohl konečně stát opravdu neřízenou střelou.

Domnělá nutnost získat jaderné zbraně pro sebeobranu je ponurým ponaučením, které si z těchto událostí mohou vzít ostatní země po celém světě. Šíření jaderných zbraní je největší bezprostřední hrozbou pro budoucnost planety. To, co právě udělal Trump, když se bezohledně a násilně pokusil eliminovat neprokázanou hrozbu, může zajistit, že prokázané nebezpečí světa s jadernými zbraněmi bude stále reálnější.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
1300

Diskuse

Obsah vydání | 20. 6. 2025