V Putinových očích se jednání a bombardování vzájemně nevylučují

11. 9. 2025

Putin však může být připraven začít jednat o tom, jak by mohlo vypadat ukončení války, a naznačil to na zasedání Šanghajské organizace pro spolupráci v Číně minulý týden. „Věřím, že pokud zvítězí zdravý rozum, bude možné se dohodnout na přijatelném řešení, které tento konflikt ukončí,“ řekl novinářům v Pekingu.

Doufejme, že tomu americký prezident Donald Trump věnuje pozornost. Ačkoli jeho osobní setkání s Putinem na Aljašce nepřineslo požadované výsledky, Trump může stále oživit váhající snahy o ukončení války na Ukrajině. K tomu však bude muset ignorovat hlasy volající po dalších sankcích nebo vojenském tlaku na Rusko.

Místo toho by měl zdvojnásobit diplomatické úsilí a zahájit seriózní pracovní rozhovory mezi Washingtonem, Moskvou a Kyjevem, které mohou vést k vyjednání podmínek urovnání. Tento krok může být nepopulární, ale skutečná jednání musí někdy začít a čekání mír nijak neusnadní.

Každý rok od svého vzniku Putin hovoří o válce na Ukrajině na výročním summitu Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS), multilaterální skupiny, která zahrnuje mimo jiné Čínu, Rusko a Indii. Ve svých projevech obvykle zdůrazňuje tři hlavní témata. Zaprvé, vyvrací tvrzení, že Rusko je agresorem na Ukrajině, a obviňuje Spojené státy a Evropu z vměšování se do ukrajinských voleb a posunutí hranic NATO blíže k Rusku.

Za druhé kritizuje sankce uvalené na Rusko Západem. A konečně děkuje ostatním členům ŠOS za jejich podporu a úsilí o dosažení míru.

Letos to vypadalo jinak. Ačkoli v připravených projevech opakoval známou kritiku rozšiřování NATO a chválu ruských partnerů, v neoficiálních rozhovorech a odpovědích na otázky novinářů šel dále a vyjádřil optimismus ohledně průběhu války, když poznamenal, že „na konci tunelu může být světlo“, a diskutoval o ruských podmínkách pro mír – těch, které jsou nekompromisní, a těch, u nichž by byl možný určitý kompromis.

Existují jasné meze toho, s čím Putin souhlasí. Nicméně postoje, které Putin nedávno nastínil – v Číně, na Aljašce a jinde – nejsou tak maximalistické jako před rokem. Zdá se, že existuje určitý prostor pro jednání o klíčových otázkách, které by mohly připravit cestu k míru, pokud Trumpova administrativa zahraje své karty správně.

Například během své návštěvy Číny Putin opět jasně dal najevo, že členství Ukrajiny v NATO je pro Rusko červenou čarou, ale také potvrdil, že Moskva nemá námitky proti vstupu Ukrajiny do EU (samozřejmě pouze ostatní členské státy EU mohou Kyjevu nabídnout členství v hospodářské a politické unii).

Putin se také zdál být otevřený diskusi o nějaké formě bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, i když nebylo jasné, co by to znamenalo. Putin se možná stále soustředí na model navržený v Istanbulu, v němž by skupina zemí, včetně Ruska, garantovala bezpečnost Ukrajiny. To je pro Kyjev nepřijatelné, stejně jako Putin pravděpodobně vetuje evropský plán na vytvoření „bezpečnostních sil“.

Je však možné, že v kontextu seriózních jednání by Putin mohl být otevřený jiným bezpečnostním ujednáním pro Ukrajinu, jako jsou určité druhy západní vojenské pomoci v době míru, dlouhodobá spolupráce mezi Ukrajinou a Evropou v oblasti obranného průmyslu nebo sliby dodatečné vojenské pomoci USA a sdílení zpravodajských informací v případě, že Rusko znovu zaútočí na Ukrajinu. V jiných oblastech Moskva projevila určitou flexibilitu ohledně ruského požadavku na „demilitarizaci“ a naznačila, že by neměla námitky proti obranně vyzbrojeným ukrajinským ozbrojeným silám.

Putin se zdá být poněkud méně ochotný ke kompromisu v otázce území. V Číně však poznamenal, že Rusko by bylo ochotno spolupracovat se Spojenými státy (nebo dokonce Ukrajinou) na dohledu nad jadernou elektrárnou v Záporoží. Nadále usiluje o plnou kontrolu nad Doněckem, ale zdá se, že je spokojen se zmrazením kontaktních linií v Záporoží a Chersonu.

Evropa a Ukrajina možná nebudou spokojeny s Putinovou počáteční nabídkou, ale ignorování flexibility, která se v posledních měsících objevila v ruských podmínkách, by mohlo znamenat ztrátu skutečné šance na mír. Putinovo zjevné eskalování napětí na ukrajinském nebi a jeho ochota zapojit se do seriózních jednání se vzájemně nevylučují. Pokud to s jednáním myslí vážně, bylo by racionální získat co nejvíce vojenských výhod, aby posílil svou vyjednávací pozici.

V každém případě odložení diplomacie a pokračování bojů na bojišti, dokud Putin nesloží zbraně, pravděpodobně zhorší, nikoli zlepší situaci Ukrajiny. Nejvýhodnějším řešením pro Ukrajinu bylo to, které mohla vyjednat v dubnu 2022 nebo listopadu 2022. Vzhledem k tomu, že její armáda je v současné době v tíživé situaci, druhou nejlepší možností je cokoli, co lze vyjednat dnes. Pokud je Putin skutečně ochoten vyjednávat, i když jen na pracovní úrovni, a pokud boje pokračují, je v nejlepším zájmu Ukrajiny se k nim připojit.

Nakonec je to Kyjev a Moskva, které musí dosáhnout dohody, ale kromě toho, že se Trumpova administrativa zdrží nových sankcí a dalších marných taktik, které mají Putina donutit k příměří, může pomoci posunout věci vpřed třemi způsoby.

Za prvé, Washington může sloužit jako prostředník, který svede dohromady týmy z Moskvy a Kyjeva a usnadní soukromý dialog mezi oběma stranami. V této roli bude Trump muset odolat pokušení přímo zasahovat do procesu, který je nutně pomalý. Koneckonců, Kyjev a Moskva již prokázaly, že pokud mají čas a prostor, mohou dosáhnout vzájemně přijatelného výsledku. V Istanbulu v roce 2022 se jim to téměř podařilo a mohou to zopakovat.

Za druhé, Spojené státy mohou pomoci překlenout požadavky obou stran tím, že Ukrajině nabídnou pobídky, které usnadní ústupky, a Rusku pobídky, které sníží jeho požadavky na Ukrajinu. Například slib Ukrajině časově omezené vojenské pomoci po urovnání nebo budování strategických rezerv protivzdušné obrany a jiné munice, které by Kyjev obdržel v případě obnovení války, by byl udržitelným způsobem, jak Ukrajinu ujistit o její budoucí bezpečnosti, aniž by byly ohroženy zájmy USA.

V případě Ruska by Trumpova administrativa mohla nabídnout zahájení diskusí o roli USA v dlouhodobé bezpečnostní architektuře Evropy výměnou za větší flexibilitu Moskvy v otázce vojenských kapacit Ukrajiny. Trumpova administrativa již signalizovala zájem ustoupit od své role v Evropě, takže omezení závazků USA na východní straně NATO by mohlo být prospěšné pro obě strany – splnilo by prioritu administrativy a zároveň řešilo „základní příčiny“ Putina. Slib uvolnění sankcí nebo jiné formy bilaterální spolupráce by také mohly přesvědčit Rusko, aby zmírnilo své požadavky na Ukrajinu.

Konečně, Trumpova administrativa může regulovat zapojení Evropy do jednání a působit jako nárazník proti dosavadnímu zbytečnému vměšování kontinentu. Dosud evropští lídři povzbuzovali Zelenského, aby se držel nereálných cílů, stanovoval nereálná očekávání a kritizoval dosavadní pokrok. Poslední fraška s „bezpečnostními silami“ je víceméně stejná, fantazíruje o prodloužení války místo jejího ukončení.

Spojené státy mají i nadále významný vliv na Evropu a Trumpova administrativa by se neměla bát jej využít, aby zabránila Bruselu podkopávat budoucí diplomacii. Trump by měl svým evropským protějškům sdělit, že zasahování do probíhajících jednání je nežádoucí a bude mít důsledky pro transatlantické vztahy. Zároveň může později zahájit rozhovory s Evropou o tom, jak může podpořit Ukrajinu, jakmile bude dosaženo dohody.

Vzhledem k pokroku jeho vojsk na bojišti je nepravděpodobné, že by Putin v dohledné době přestal bojovat. Nicméně se zdá, že je ochoten alespoň zvážit ukončení války a vyjednání podmínek urovnání. Pokud to Trump s dosažením míru myslí vážně, neměl by tuto příležitost propásnout.

 

Celý text v angličtině ZDE