Dílo, vytvořené v umělcově typickém šablonovém stylu, zobrazuje soudce, který používá své kladívko k bití demonstranta držícího zakrvácenou ceduli. Dílo je široce považováno za komentář k nedávnému rozhodnutí britské vlády zakázat protestní skupinu Palestine Action a označit ji za teroristickou organizaci. Okamžitě přilákalo davy turistů a obdivovatelů.

Scéna se však během několika hodin proměnila. Bezpečnostní složky umělecké dílo oddělily plastovou plachtou a kovovými zábranami. Důvod se vyjasnil v úterý, kdy metropolitní policie potvrdila, že mural vyšetřuje pro možné „výtržnictví“ (criminal damage). Situace je obzvláště závažná kvůli lokaci: Královský soudní dvůr je budova se statusem památky I. stupně (Grade I listed), což je památková ochrana nejvyššího levelu ve Velké Británii, srovnatelná s federálně chráněnou památkou v USA.

Právní důsledky jsou hluboké. Pokud vyšetřování povede k obvinění, mohl by být proslule anonymní umělec donucen dostavit se do soudní síně a odhalit svou totožnost – což by byl dramatický konec tajemství udržovaného déle než 25 let. Služba soudů a tribunálů Jeho Veličenstva (HMCTS) již uvedla, že má v úmyslu mural odstranit, čímž přidává další vrstvu pomíjivosti již tak nejisté existenci street artu.

Toto není poprvé, co se Banksyho jméno stalo tématem veřejné diskuze. V zvláštní shodě okolností se na konci roku 2023 vynořil ztracený rozhovor z BBC Radio z roku 2003. V této konverzaci s bývalým dopisovatelem BBC pro kulturu Nigem Wrenchem umělec, kterému bylo tehdy něco přes dvacet a propagoval svou výstavu "Turf War", zjevně potvrdil, že se jmenuje "Robbie", poté co se ho Wrench zeptal, zda je "Robert Banks".  Banksy: Street artist 'confirms' first name in lost BBC interview

V témže rozhovoru také nabídl obhajobu své rychlé tvůrčí metody, filozofie, která se nyní střetává se zákonem: „Nechci se za to omlouvat. Je to rychlejší způsob, jak sdělit svůj názor, že?... Chci to mít hotové a za sebou.“

Toto právní střetnutí je navíc prostupné hlubokou ironií, která přesahuje debatu o vandalismu versus umění. Samotný mural je drtivou obžalobou státní moci, konkrétně kritizuje britské criminalizování disentu a říkání pravdy o Gaze. Potenciální odhalení umělce samotným justičním systémem, který jeho dílo odsuzuje, jen podtrhuje ústřední myšlenku díla: že nástroje státu mohou být zneužity k umlčování opozice a trestání těch, kteří říkají nepohodlné pravdy. To činí památkový status budovy druhořadým oproti základnímu konfliktu o moc, právo na hlas a spravedlnost, který se odehrává na její zdi.