Huygens pašerák jako argument proti Tocquevillovi

3. 3. 2026 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty
30750
Když jsem kdysi poprvé četl Tocquevillovu Demokracii v Americe, nejvíce mnou otřáslo jedno z hlavních rizik, které viděl v demokratické společnosti: tím, že je svoboda tisku, svoboda svědomí atd., dojde k tomu, že se skutečně zásadní myšlenky utopí v chaosu balastu. Přece jenom seznamy zakázané literatury, např. z produkce katolické církve, umožňovaly zaměřit se na kvalitní a zásadní četbu.

Vzpomněl jsem si na to, když jsem před pár dny začal číst monumentální životopis Spinozův od Jonathana I. Israele (Oxford University Press 2023). Kolem roku 1700 (Spinoza umírá 1677) už Spinozovo dílo otřásá západní Evropou. Úsměvné je číst o tom, jak slavný fyzik Huygens pašuje Spinozu do Francie, aby vyhověl naléhání francouzské intelektuální elity. Nedělá to proto, že by s ním souhlasil. To je podle mě ten zásadní moment, u něj je třeba se zastavit.

Huygens, Leibniz, Locke, Boyle a mnozí další, dokonce i puritáni, katolický klérus atd., nejsou fascinováni Spinozou proto, že by se jim líbil. Spinoza naopak budí hrůzu, je třeba s ním polemizovat, postavit se proti jeho deismu, panteismu, demokracii (Israel tvrdí, že Spinoza je první filozof, který opravdu hájí moderní demokracii). V Anglii vzniká mezi anglikány a puritány konsensus, že Spinoza je horší než Hobbes, protože kromě toho, že nevěří v zázraky, církevní autoritu, výjimečnou autoritu Písma, také – na rozdíl od Hobbese – odmítá královskou autoritu a hlásá demokracii.

Není to ovšem tak, že by si tihle lidé řekli, že je zakázaný, a proto kvalitní, nýbrž naopak dokázali rozpoznat jeho kvalitu ještě dříve, než byl zakázán. Kouzelné je, že v nizozemské republice té doby kalvinisti sice zakazovali, zejména Spinozu, jak mohli, nicméně zakázané knihy mohly být legálně inzerovány v aukcích, pokud byly soukromým majetkem v knihovnách. Tak jako tak Spinoza se šířil rychlostí ohně.

Katolická inteligence ve Francii řešila problém, jak s ním polemizovat, aby ho tím nepropagovala, ale nakonec bylo jasné, že mezi šlechtou je znalost francouzského překladu Spinozovy tvrdé kritiky Bible (Tractatus Theologico-Politicus) tak rozšířená, že je třeba s ní polemizovat francouzsky, ne latinsky (tj. pro potřeby vzdělanecké polemiky). Dokonce došlo k postřehu, že nestačí Spinozovy teze vyvracet bod po bodu, protože jeho největší síla je v systému, který tyto teze tvoří.

Co z toho plyne jako argument proti Tocquevillovi? Jestli demokracie tone v balastu idejí a prázdnu, pak ne proto, že by byla demokracií, protože vzdělaní, výjimeční lidé poznají velké, disruptivní myšlenky bez ohledu na cenzuru, ba dávno před ní. Samozřejmě pokud bychom měli na konci 17. století Spinozu dávat ke čtení duchům průměrným, asi si vůbec nevšimnou jeho síly a nutnost se s ním vyrovnávat je nebude pronásledovat ani vteřinu. 

0
Vytisknout
363

Diskuse

Obsah vydání | 3. 3. 2026