Území kolem řeky Dyje obtékající kopce Pálavy velkým obloukem (přitéká od jihozápadu, obtáčí Děvín a míří k jihozápadu) dobře znám už od dětských let. Otec, který pracoval v zemědělství, mě tam i jako malého kluka často vozil, a pamatuju si zejména na záplavy, které co pár roků postihovaly obec Mušov. Silnice Brno-Mikulov, která přes obec šla, najednou mizela pod vodou a vynořovala se pak dál. Mušov to postihovalo kompletně, obec leží v lavóru. Zajímavé je, že lidé si na tuto situaci nějak zvykli, nevystěhovávali se (cca 200 obydlených domů). Voda přišla, pár dní ji měli v kuchyni a zase odešla. Otec říkal, že na polích v té oblasti pak bývala vždycky vynikající úroda - Dyje přinesla pohnojení i závlahu, i když se muselo někdy podset znovu, plodiny to dohnaly.

Záplavy přicházely z jarního tání. Dyje odvodňuje (spolu se Svratkou a Jihlavou, ty se do ní vtékají právě v prostřední nádrži) zhruba polovinu Vysočiny a v dobách, kdy ještě býval na Vysočině sníh, bývalo běžné prudké tání při předjarním nebo časně jarním oteplení. Nic, co by příroda i člověk neznala po tisíciletí - ostatně, z čeho asi vznikla pestrá mozaika lužních lesů, mokřadů, tůněk, přeskupujících se slepých ramen řek a podobně? Právě z toho, co přinášely pravidelné záplavy.

Když to bylo hodně velké, tak se dostávaly pod vodu i části dalších vesnic, jako je Ivaň, Strachotín nebo Dolní Věstonice. Většinou ale to bylo "v zahrádkách"; lidé měli historickou paměť a věděli, kde stavět a kde ne, domky byly trošku výš a v zahrádkách táhnoucích se k Dyji to zas tak moc nevadilo.

Krajina v oblouku Dyje okolo Pálavy byla úžasně pestrá. Jak vypadala, si lze trochu přiblížit v Národní přírodní rezervaci Křivé jezero, ležící přímo pod novomlýnskou hrází, kterou nádrže končí, a pak v krajině sevrozápadně od Lednice. Lužní lesy se vlastně táhly od Pasohlávek až po soutok s Moravou (dnešní CHKO Soutok) v délce přes padesát kilometrů!

Od základní školy přes gympl jsem byl v Mikulově "přilepený" na nově zřízenou CHKO Pálava (1976). V bolševickém městě to byl unikátní ostrůvek pozitivní deviace, osídlený mladými lidmi, typicky čerstvými absolventy brněnské přírodovědecké fakulty, kde jsem "nasával" biologickou a ochranářskou odbornost; na exkurzích se zkoumalo, co tam žije, roste, kvete, lozí a lítá.

Když jezdil do Mikulova bolševický boss

Nevím, jestli je to pravda, ale místní v Mikulově toto tvrdili se značnou jistotou. Do Mikulova často jezdil Alojs Indra, čelní bolševický pohlavár (a jeden ze tří autorů tzv. zvacího dopisu z roku 1968), protože tu měl milenku. A jak ho tak vozil řidič, rozhlížel se a filutu ho napadlo, že bychom mohli mít Jihomoravské moře, údajně říkal, aby "Rakušáci žasli, co jsme tu vybudovali". (Ta touha ohromovat zlé kapitalisty z výsledků našeho budovatelského úsilí byla u bolševiků permanentní). A když se zkrátka vysoký člen ÚV KSČ rozhodl, tak i bylo. Začalo se projektovat a stavět.

Druhé, oficiálnější vysvětlení pak praví, že v roce 1965 byly na Dyji rekordní záplavy (opravdu byly, šlo o velké jarní tání v měsíci dubnu), kdy voda postihla větší plochu než obvykle. To dalo implus k diskusím o vodním díle, nicméně posvěcení z nejvyšších míst muselo přijít - a také financování, protože se jedná o obrovský stavební zásah do krajiny, který vyžadoval mj. 30 km masivních hrází.

Zajímavé je, a dobře si to pamatuju, že už v té době proti stavbě byly protesty, i dokonce za bolševického režimu, kdy to nebylo právě bezpečné. Stát ale pochopitelně nedbal a stavěl a stavěl. Hráze se musely ze začátku hodně opravovat, protože prosakovaly.

Pamatuju, že i minulý režim musel existenci stavby nějak zdůvodňovat, a přišli tedy s vysvětlením, že se tím zachrání "orná půda" (Orná půda, to byl fetiš. Všechnu moc materialismu!). Jak to, ptali jsme se, když zemědělsky využívané území, které je semtam a částečně zaplavované, se nyní zaplaví trvale? Přece je to naopak a o půdu přijdeme, ne? Soudruzi ovšem přišli s mazaným řešením, když půdu, která měla zmizet pod hladinou, předem vyvedli z tzv. půdního fondu, takže přestala oficiálně jako orná půda existovat a tedy jsme o žádnou nepřišli.

Ptáci, ryby, rekreace, závlahy žádné

Vybavuji si dobře, že biologové z CHKO byli proti, ale bylo jim to houby platné. Ale je potřeba být v tomto spravedlivý. Přišli jsme o velmi cenné lužní lesy, o divočinu s bohatou a zachovanou diverzitou (není jich u nás mnoho - podobně rozsáhlé a celkem zachovalé je jen Litovelské Pomoraví), něco jsme ale i získali.

Nádrže se rychle zarybnily a patří k rybářskému ráji. (Hovoří se nicméně, že jsou silně přikrmované a že i to je jednou z příčin "zezelenání" nádrží v létě; takže tu máme trochu takový kapřín podle vzoru vepřín). Zejména horní nádrž je velmi populární pro rekreaci, možná až moc: zdejší Kemp Merkur je rozlohou největší v republice a statistiky z roku 2015 hovoří o 80 000 hostech (!) ročně.

Střední nádrž s řadou ostrovů, poloostrovů, rákosin atd se pak stává zajímavým útočištěm ptactva a po zásluze byla už v roce 1994 vyhlášena za Přírodní rezervaci. Pamatuji se, že když byly plány na zřízení, i místní ornitologové (z CHKO) tvrdili, že to bude sterilní, betonem obehnaná nádrž, kde nic nebude, načež za pár let po napuštění už jezdili mapovat obrovská množství vodního ptactva, která zde našla nový domov. I ornitologové se stále učí - ptáci prostě dokáží osídlit a zvyknout si na nové území vhodné pro jejich život velmi rychle. (Bude to taky tím, že na rozdíl od jiných živočichů létají).

U dolní nádrže - větší než obě nad ní dohromady - si opravdu nemohu vybavit, čím by přispěla lidstvu a světu.

Výstavba nádrží měla ve své době dva hlavní důvody (kterou se obhajovala obří investice a reálně i obří ztráta orné půdy): závlahy a zabránění povodním, též pak udržování pravidelného stavu řeky Dyje níže, k Břeclavi.

Je zajímavé, jak zcela selhaly plány se závlahovým systémem. Vybudovaly se tam nějaké kanály, které měly vést vodu dál až k Mikulovu, ale časem všechno zarostlo a nepamatuju se, že by se to někdy využívalo - možná trochu, ale původní smysl vůbec naplněný nebyl a zřejmě už nebude. Mikulovsko suchem trpělo vždycky a teď je to ještě horší.

A co ty povodně?

Proto jsem v úvodu líčil vzpomínky z mládí: záplavy se děly, ale lidé i krajina na to byli zvyklí. Jsme na dolním toku, takže žádné vlny bahna a kamení, voda zvolna vystoupala a pak zase zvolna opadla. Takhle to tu fungovalo po věky věků. Výše po proudu navíc člověk postavil velké a hluboké přehradní nádrže (Vranov, Znojmo, Dalešice, Vír a Brněnskou přehradu), které slušně fungují a chrání města pod nimi. Lavór krajiny pod Pálavou funguje jako přirozený poldr s obrovskou zádržnou schopností - hodně se tu straší s tím, jak bude pod vodou Břeclav, ale nenalezl jsem v historických pramenech, že by se tak někdy stalo. Protože těch 30 kilometrů lužní, rozlivové krajiny to dokázalo zachytit.

Neumím posoudit, jak moc nádrže zabraňují povodním a pochybuji, že to vůbec někdo dokáže autoritativně říci. Povodně jsou velmi různé v čase, intenzitě, trvání, roční době (obří srážky či tání sněhu, například), ve zdroji (velké dlouhé srážky versus někde lokální prudký přívalový déšť). Přichází záplava do suché půdy nebo již nasycené? A menší povodeň a "tisíciletá voda" jsou úplně různé události.

Pokud by šlo jen o zabránění záplavám, pak logicky vypuštěné nádrže (se zachovanými hrázemi) zadrží víc vody než když jsou více či méně zaplněné. Navíc suchá půda pohltí další vodu vsakem. Vodohospodáři při hrozící povodni snižují stav vody v přehradních nádržích, teoreticky by je mohli vypustit kompletně, to se ale nikdy nedělá. I při obřích povodních v roce 2002 byl Orlík snížen o 2.70 metru pod maximum (!) a před druhou vlnou o dalších 1.74 metru. Výška vodního sloupce u hráze Orlíku ovšem činí 65 metrů...

Hrozící povodeň známe krátce dopředu (jednotky dní a to ještě jako značně vachrlatou prognózu), a masivní vypouštění by znamenalo povodňovou vlnu na Dyji pod hrázemi. Vrhněme se na výpočty. Maximální průtok v Břeclavi (třetí povodňový stupeň) je 350 m3/s. Novomlýnské nádrže zadržují 130 miliónů kubíků, tedy pokud by vodohospodáři otevřeli stavidla na maximum (už rizikový třetí stupeň po proudu níže), vypouštěli by je více než čtyři dny. Museli by tedy čtyři dny před povodní začít pouštět "dolů" maximum, přičemž ale ještě musí počítat s tím, že i po cestě dál něco naprší: od dolní (novomlýnské) hráze po Břeclav je to ještě dvacet kilometrů vodního toku a tedy odvodnění docela velkého území. Sice po této trase do Dyje ústí dva celkem trapné potoky, Trkmanka a Včelínek, ale jejich povodí činí přes 500 km2, spolu s dalšími minipotůčky (které nemají povodí ani změřené) to k 600 km2 dělat může. S tím vším musí vodohospodáři počítat.

Odpařují nádrže víc než do nich nateče?

Vodohospodáři argumentují - a myslím, že v jádru správně - tím, že Nové Mlýny umožňují držet níže po toku minimální průtok; ten je v Břeclavi (tzv. limit sucha) stanoven na 9.14 m3/s. To, že vysychání koryt řek hluboce "pod limit" v současných teplých a suchých létech je ne hrozba, ale realita, je myslím jasné, a nejspíš bude hůř.

Opět počítejme: odpar versus průtok. V typickém letním počasí, tedy teplý a suchý vzduch, teplá voda a mírný větřík (ten v oblasti skutečně panuje, dosvědčí vám každý surfař, někdy je tedy i pořádný) znamená denní odpar mezi 4.5-6.5 milimetru hladiny, vezměme tedy střední hodnotu 5.5 mm. Tedy z celé plochy je to 165 000 kubíků, každou vteřinu se tedy odpaří cca 2 kubíky vody. (Srovnej s nutným odtokem 9.14 m3).

Not great, not terrible. Nádrže skutečně jsou schopny Dyji zásobovat minimálním průtokem dlouho, nicméně odpar taky udělá své. Ale když už to bereme zgruntu: pět přehrad na Dyji, Svratce a Jihlavě mají celkovou maximální kapacitu 330 miliónů kubíků (2x víc než Novomlýnské - protože zejména Vranov a Dalešice jsou velké a hluboké, Vír taky zadrží hodně. (Samozřejmě i zde jsou technické limity pro odpouštění, podrobnosti už s ohledem na čtenářovu trpělivost vynechávám).

Sinice, ryby, močka a tak dál

Diskuse o možném vypuštění nádrží se rozeběhla až po několika událostech hromadných úhynů ryb a v době, kdy místním, zdá se, trochu došla trpělivost s onou "močkou", tedy nepěknou, ke koupání rizikovou a nejspíš i zapáchající dolní nádrží. Správně poukazují na to, že situace se nezlepší a spíše se bude zhoršovat, jak postupně lezou teploty nahoru a fosfor v nádržích (jeden z hlavních viníků) se dále ukládá.

K tomuto už bylo hodně publikováno, takže jen velice krátce. Splachům hnojiv z polí nezabráníme - leda že bychom zdvořile požádali zemědělce, ať přestanou hnojit (vtip). Je možné, že někde proti proudu nejsou dostatečně kvalitní či dimenzované - jenomže (a to se málo ví), ČOVky právě při přívalových deštích pustí vodu dál bez čištění, nemají absolutně šanci ji pročišťovat. ČOV funguje jak má v normálním stavu, při velkých deštích, kdy se z krajiny splachuje nejvíc, "jako by tam nebyla". Vypuštění a vyčištění dna je finančně zřejmě neúnosné (bavíme se o 30 km2!), aerace = nevím, dle mého názoru by to tam muselo bublat opravdu ve velkém, a to taky stojí kupu peněz.

Shrnutí

(Aneb přeskočte po úvodu hned sem):
1) Krajina plná lužních lesů a rozlivových ploch byla na záplavy zvyklá, ostatně záplavy ji takovou vytvořily
2) Povodně zde bývaly z jarního tání - to dnes vzhledem k minimálním sněhovým pokrývkám hrozí málo a do budoucna ještě méně
3) Na zachycení prudkých přívalových dešťů ve vyšších polohách povodí těchto řek máme výše zmíněné přehrady s kapacitou více dvouapůlnásobnou (!) proti Novým Mlýnům. (Povodňovou ochranu tedy vnímám ze strany vodohospodářů trošku jako populistické strašení. Vypuštěné nádrže zadrží víc než napuštěné.)
4) K udržování minimálního přítoku toto vodní dílo slouží; je otázkou, jak velký tento problém je (neumím posoudit)
5) Využití pro závlahy (původní zásadní argument) je dnes zcela minimální.
6) S úhyny ryb, sinicem (a vůbec "kvetením vody") si spíše nejsme schopní poradit.
7) Horní nádrž je opravdu rájem pro rekreanty, prostřední je dnes významnou ptačí rezervací a migrační zastávkou v zimě; ve všech nádržích se intenzivně rybaří.

Stanovisko, zda vypouštět či ne (a ještě lépe: co ano a co ne) už ponechám zcela na vás a nebudu zde ani podsouvat svůj názor. Mým cílem bylo přinést fakta - a pár sentimentálních vzpomínek stárnoucího prďoly - která myslím v této podobě nebyla publikována.

Na fotografii je pohled z Děvína před zatopením (možná uměle kolorovaný), je vidět území větší části dolní nádrže s rozsáhlými lužními lesy, zamokřenými loukami, tušeným korytem Dyje i různých bočních a slepých ramen.