Ivan Martin Jirous...nedožitých 82 let, přál bych mu nejvíce mladé publikum, nové ( jiné) "přečtení"jeho díla i života!
25. 9. 2026 / Pavel Veleman
čas čtení
4 minuty
„Pokud jde o ten minulej režim, tak s ním bych řek, že jsem vyhrál. Pokud jde o ten současnej režim, tak narozdíl od toho minulýho nemám nejmenší tušení, jak by se proti tomu dalo bojovat. Myslím, že ten pseudokapitalismus, ta globální nadvláda peněz a blbosti, ta pseudokultura těch takzvaných celebrit a tý obecný zhovadilosti útočí na všechny smysly kohokoliv. Nemůžu říct, že bych s tímto režimem prohrál, protože já s ním nebojuju, ale myslím, že on vyhrál nad náma všema."
(Ivan Martin Jirous)
Přemýšlím nad vzpomínkovými texty všech chartistů, spolubojovníků před rokem 89 i po něm ...Těch historek, toho vypitého piva, stále stejný diskurs...
A najednou mi je až líto tohoto za mojí osobu společně s Petrem Uhlem nejstatečnějšího muže normalizace s největším batohem odseděných let na zádech.
Každý byl ideově jinde, avšak ten posunutý práh statečnosti, až mnohdy i pro disent nepochopitelná umanutost: "Já jsem tady doma, nemám důvod odcházet, odjeďte na sovětských tancích vy, nechutní kolaboranti a zrádci..."
To neuhnutí, které je vykoupeno podlomeným zdravím, ta vnitřní síla čelit fyzickému i psychickému útlaku, té odolnosti čelit opakovanému věznění a obrovskému ponižování, to je dodnes tak silný, morální postoj, který nastavují jen ti opravdu nejstatečnější muži a ženy vyděšené, normalizované, okupované země...Nebo i vyděšené, neonormalizované, oligarchií unesené země!
Když mohli tehdy oni, proč ne my/ ostatní? Tvrdá, nekompromisní pravda o naší zbabělosti, to je také jedna část historie jejich životů, která je dnes tak živá v té další dějiné ústupnosti.
Kdo by to však dnes chtěl poslouchat? Jenom snad blázen...
Jak živý, současný je dnes tento muž.
Zároveň je I.M.J však (podobně jako Václav Havel) zabetonovaný, vlastně unesený skupinou všech těch s dovolením partyzánů disentu. Ty ho pohřbili navždy ve svém příběhu, který pro ně končí v roce 1989.
Ivan Marin Jirous a jeho životni osud však neni jen majetkem tehdy taktéž obrovsky statečných "Čuňasů" a jejich synů se starostenskou šerpou v barvách ODS nebo skvělého ekonoma a hudebníka, Jana Macháčka, který se ekonomicky zabezpečil u Babiše, či toxického miliardáře a disidenta Jana Dobrovského, který "závidí" chudým holkám na základkách a středních školách "vložky" a každý týden sděluje národu, jak se mají ekonomicky skvěle, krásně, výborně...
"Magor" byl přeci v tomto kritický duch spíše podobný Krylovi. On měl velké sociální cítění, on žil životy až fyzicky tělo na tělo těch naprosto na samém dnu lidské bídy věznice Valdic ...
Jirous by viděl dnes daleko dál než stranickou vyprázdněnou prázdnotu. Viděl by svým kritickým okem tu (všech partyzánů) vytěsněnou propast chudoby lidí, kteří mají vyšší nájem než mzdu nebo plat. VIděl by brutalitu sociálního ponížení právě těch lidí práce. VIděl by bolestné tváře lidí bez domova, které by potkával v obrovském počtu.
Asi by ani nebagatelizoval toxické ubytovny, zaštěnicovaná doupata bídy, kde žijí invalidé, důchodci a také matky s dětmi...Neříkal by to panské, nafoukané, papalášské: Jejich věc!
On by se nejspíše ani nesmál těm bezzubým, frustrovaným lidem, naštvaným na celý svět,, jelikož by viděl, jak je oligarchie vyplivla ze své huby jako ptačí trus...
Pamatuji se, jak I.M.J. chválil minulý systém za jedinou věc: Smíchání těch maloměšťáckých, panských, idiotských tříd společně s obyčejnými lidmi, v tom viděl tolik potřebnou svobodu...
Ivan Martin Jirous se dnes daleko více svým životem a dílem podobá tzv. nepřizpůsobivým, možná i tzv. dezolátům....
Patří k nim určitě více, než k lidem kamarádaTykače, Dienstla. Koláčka, Jana Dobrovského, dobře najedeného a servilního nahrávače tenisových míčků k smeči kamaráda/miliardáře, novináře Jindřicha Šídla nebo neskutečně zpanštělého Vladimíra PPF Mlynáře...
Jak ho však dostat z tohoto vlastně dnes již těžce konzervativního, toxického klubu dinosaurů neoliberalismu, zakletého nejspíše navždy v roce 1989, to opravdu nevím...
Ta naděje je snad v jeho vlastní (úvodní) citaci...Objevujme kriticky tohoto chlápka, zejména mladí, nasraní, uražení a ponížení..
Duchovně je s vámi a ne u Čuňase v ODS...
182
Diskuse